Řadu let vždycky před Vánocemi v Německu publikují statistiky o odchodu věřících z té či oné církve, v případě největších církví, jako katolíků a luteránů, jde o statisíce. Lidé vystupují z církví a kostely se vyprazdňují, ovšem v období Vánoc dochází k renezanci klobásové víry, kolem kostelů všichni svatí přilepení na kioscích s vuřty a svařákem. U svařáku může mít člověk pocit, že se mu obnovila víra. Běžně se propad zájmu o Boha spojuje s usurpujícím konzumem, který dospěl v západních společnostech do maxima, na území bývalé NDR k tomu režimní ideologové přidávají bláboly o komunistickém režimu, který měl z lidí Boha vymýtit. Tato perverzní a nebezpečná idea v podstatě Boha proměňuje v konzumního panáka, když je tento konzumní artikl obtížně k dostání, vzdáme se ho. Tato vrcholně nebezpečná idea neguje smysl a význam Boha v dějinách a fundament církevního společenství, víra znamená na prvním místě odvahu člověka vyznat se své víry a doba je tu zcela irelevantní. "Zapřel jsi mě před lidmi, nebudu se k tobě znát před Otce", říká Paraklet. Člověk cítí pohlazení Ducha, když se v šklebu společnosti kolem dozná ke své víře a je to stejné v komunistické epoše jako v evropskounijním sajrajtu. Ovšem rozlišujme víru Abrahamovu a víru církevních zřízenců, kde se velmi těžko hledá to pravé.
Pokud máme štěstí a německý kostel je otevřený, ještě než registrujeme svatostánek, registrujeme širokospektrální politickou propagandu - proti AfD, imigrantskou posedlost a jakousi obsesi iracionální solidaritou s miliardami lidí jiných barev popř. jiných sexuálních chutí než je norma. Nejlogičtější vysvětlení propadu zájmu veřejnosti o tyto svatostánky a jejich učení se okamžitě nabízí - člověk nesdílí tento politický směr, navíc na kostelní půdě z toho čpí zuřivá a fanatická ideologie. Církevní statistiky se nesprávně interpretují jako masová ztráta zájmu o víru, jejich exaktnější interpretací je ztráta zájmu o pomatenou evropskounijní ideologii a její nositele, s Bohem to nesouvisí. Nelze předpokládat, že až na výjimky, český klérus se bude významně lišit od německého, je tu ovšem velký rozdíl, český klérus je ve veřejných vystoupeních velmi opatrný. Němečtí církevníci jsou velmi aktivní složkou režimní propagandy, tato pokroková soldateska je velmi homogenní, protože když se mezi nimi vyskytne někdo, u koho je podezření, že sympatizuje s opoziční AfD a nemiluje islámské imigranty, je okamžitě z církve vyobcován a materiálně likvidován on a jeho potomstvo, jak se na vlastní kůži přesvědčila řada luteránských farářů. Na posledním synodu evangelické církve předsedkyně synodu Anna-Nicole Heinrich potvrdila nelítostný boj církve s opoziční stranou AfD. Předsedkyně obhajovala boj církve za nelimitovanou imigraci a klimatické dogmata, které jsou dnes v církvi tvrdší než u bruselských byrokratů. Anti-AfD biskupové u katolíků i luteránů jsou největším nebezpečím pro samotné církve.
Německý teolog a kardinál Gerhard Ludwig Mueller je známý svou věrností učení Písma, duchovní pastýř tvrdě prosazoval pravdu i v otázkách režimní hysterie kolem covidu, vakcín, Sorosovy propagandy a režimní nenávist vůči AfD. V rozsáhlém interview v londýnském Catholic Herald kardinál vysvětlil, odkud v německé církevní filiálce nejvíc hrozí víře v Boha nebezpečí. Od německého kléru samotného, který když už nemůže "očistit" planetární katolickou církev od "rasistického a zpátečnického" a dovést katolíky k nové interpretaci evangelické zvěsti, si nárokuje zvláštní církevní cestu aspoň v Německu. Katolický klérus usiluje o "Německou katolickou církev" podle anglikánského mustru. Podle kardinála německé diecéze na něco takového nemají žádné oprávnění, protože jsou součástí celosvětového katolického těla. Kardinál vyjádřil obavy zda-li vůbec jde německému biskupskému synodu o víru v Boha. Pokus německých biskupů o zvláštní cestu je herezí, v níž se biskupové pokouší nahradit ideální obraz člověka víry genderovou ideologií a toto falzum vnutit naivnímu publiku jako další vývojový stupeň křesťanského učení. Od roku 1970 se v německé církvi relativizovala témata jako Bůh, Kristus, Duch svatý, svátosti atd. - místo toho se publiku podsouvaly povrchní fráze odpovídající momentálnímu společenskému pocitu. Vedlo to k masovému úprku lidí z katolické církve. Ideologie progresu je od roku 1970 důvodem prázdných seminářů a kostelů, uzavřených klášterů a příčinou hrůzného nepochopení významu Boha pro společnost - nechápání Boha v Německu, které se už před 1300 lety anglosaský apoštol Bonifác pokoušel změnit. Církev se neobnovuje adaptací na Zeitgeist doby, ale odkrýváním velkého smyslu Evangelia pro tu kterou dobu. Věrnost Písmu a misionářské poslání, jsou klíčovými fundamenty církve.
Víra u svařáku
Žádné komentáře:
Okomentovat