forum nezavislosti

Fórum italské nezávislosti

Na 29. a 30. července svolává italský "Výbor za zastavení války" do Orvieta konvenci čtyřiceti pravicových organizací: "Orvieto 23 - fórum italské nezávislosti". Členy výboru jsou významní exponenti italské politiky a kultury jako bývalý starosta Říma Gianni Alemanno,  profesor Massimo Arlechino, generálové Marco Bertolini a Leonardo Tricarico, historik Franco Guardini, velvyslanec Marco Carnelos, profesor Ugo Mattei atd. Ambicí organizátorů je přeměnit konvenci v širší politické hnutí a pokud Meloni nezmění politiku, konstituovat se v politickou stranu. Konvence má artikulovat odpor tzv. sociální pravice, která významně přispěla k volebnímu vítězství ministerské předsedkyně Meloni a její strany FdI, k  neokonzevativní politice vlády. Sociální pravice se staví proti oficiální politice, které Meloni vtiskla neoliberální a atlantický směr. Klíčovým bodem separace sociální pravice od Meloni je italská účast ve válce na Ukrajině, podle názoru organizátorů  konvence, Meloni učinila z Itálie jednu z válčících stran, a dokonce dovedla Itálii do vyšší roviny spoluúčasti ve válce než předchozí Draghiho vláda. Ve výboru zasedají významní pravicoví činitelé, kteří nesouhlasí s podporou války, s přílišným stotožňováním země s EU a NATO, kritizují nečinnost vlády proti imigračnímu influxu do země a nesdílí neoliberální ekonomické koncepty oficiální politiky.  Kolem výboru se konstituovalo "Fórum nezávislé Itálie", které má ambici shromáždit občany zklamané vládní nečinností a pokračováním politiky předchozích vlád, kteří FdI a Meloni volili, stejně tak nespokojené levicové proudy kolem M5s. Dnes se nepozoruje žádný rozdíl mezi politikou Meloni a politickými koncepty vůdkyně postkomunistické levice Elly Schlein. Tématy konvence je válečné drama na Ukrajině, multipolární svět, kritika globalizace bez limit, nelegální imigrace, evropskounijní krize, krize politiky atd.

          Předseda výboru Gianni Alemanno v IL Fatto Quotidiano řekl, že na politické pravici vždycky existovaly dva směry: liberální a sociální. Meloni nalomila rovnováhu a nastolila konzervativní a neoliberální linii. Sociálně orientovaná pravice se octla mimo politiku. Sociální pravice se staví proti ekonomickým konceptům EU a proti její zelené politice. Politika EU k Rusku uškodila Evropě, Alemanno se domnívá, že pokud by byl u moci Trump, k válce by nedošlo, na jejím rozpoutání má velký podíl Bidenova administrativa. Podle Alemanna je zastavení války klíčovým imperativem doby. Druhým krokem je organizování referenda v rusofonních oblastech Ukrajiny, jenom tak se spravedlivě rozřeší, kam tyto oblasti patří.
           Meloni se předevčírem setkala v Bílém domě s Bidenem, články o setkání se nesou ve znamení: "Nezanechala pochyb o své věrnosti", tedy o atlantické servilitě. V americkém centru planetárních podvodů je Meloni víc servilní než řada ostatních politiků, kde by se to třeba i očekávalo. Think tank Atlantic Council dokonce napsal, že vztahy mezi Bidenovou administrativou a italskou vládou se prohloubily, prý jsou hlubší než se soudí.  Pokud, jak jsme se dočetli, neexistovala protichůdná stanoviska v otázce Ruska, Číny, severní Afriky atd., pak musí italský elektorát rychle vystřízlivět, nevolil přece starého politického mafiána, ale domníval se, že volí alternativu k politické mafii. Ministerský předseda Conte podepsal s Čínou v roce 2019 tzv. "Memorandum porozumění" o infrastruktuře hedvábné cesty z Číny do Evropy, chápalo se to  jako významné privilegium pro Itálii. USA tenkrát hovořily o velké chybě, oktrojovaly si privilegium jednat s Čínou. Meloni ve Washingtonu prohlásila, že memorandum v roce 2024 neobnoví. Bidenův poradce Kirby naznal, že jednat s Čínou je nebezpečné.