Federalismus, prezidentský systém
Italská pravice má na prvním místě svého volebního programu zavedení prezidentského systému a federalismus. Federalismem se v Itálii chápe vysoký stupeň regionální autonomie a ústup od centralizovaného státu. První italský ministerský předseda po Cavourovi Minghetti, když neprosadil v parlamentu federalizaci země, raději rezignoval, než aby vládl v centralizované Itálii. Již v roce 1848 upozorňoval velký ekonom Carlo Cattaneo, že unitářský stát je neštěstím pro Itálii a dokonce tvrdil, že severní a jižní Itálie nemohou mít kvůli rozdílným ekonomickým podmínkám společnou měnu. Za téměř dvě stě let, se žádné italské vládě nepodařilo ekonomicky pozvednout jih, možná právě z těchto důvodů.
Naopak v EU se federalismem chápe okleštění posledních stop suverénních států a zavedení tvrdého centrálního diktátu. Centrální stát je evropskou tragedií, politické centrum unifikuje od politiky po kulturu úplně všechno, aby se pak moc snáze předala bruselským byrokratům. Pražský centralismus zlikvidoval přirozenou regionální variabilitu a politickou rovnováhu. Dodatečně zlikvidoval i českou kulturu a je zdrojem kolapsu školství. Pražský centralismus je stejně škodlivý jako vláda Klementa Gottwalda v padesátých letech, ta aspoň nutila lidi pracovat, dnešní pražský centralismus učí lidi parazitovat.
Federalismus chápe italská pravice jako velkou výzvu, jako pokus o překonání disproporce sever-jih. Federalismus znamená decentralizaci moci a logicky je doprovázen ideou prezidentského systému, který by byl garantem národní jednoty. Centrálně dirigovaný sociální systém, který v některých svých podsystémech je na konci možností, by dostal impuls nové efektivity v konkurenčních přístupech regionálních vlád. Prezidentský systém by vdechl demokracii novou energii. Velký historik národní školy Gioacchino Volpe kdysi napsal, že institucionální změny jsou užitečné pouze v případě, pokud je nese pevná sociální síť, vyšší politické vzdělání veřejnosti a elitních skupin, smysl pro obecný zájem, chuť pracovat a ochota společnosti akceptovat životní tonus v určitých obecných podmínkách národní ekonomiky. Tato historikova idea ukazuje na rizika spojená se sebelepší institucionální změnou. Je nebezpečí, že občan zůstane někde mimo a reforma se stane pouze hrou institucionálních inženýrů. Federalismus by byl výzvou k pečlivému zacházení s veřejnými zdroji, vertikální integrace a prezidentský systém by mohly zajistit, že se nastolí vyšší občanská politická participace.
Bettino Craxi propagoval prezidentský systém, jeho dcera Stefania Craxi publikovala v politickém magazínu Barbadillo článek "Proč by byl dobrý prezidentský systém?" S italským politickým archívem není něco v pořádku. Ubíhají roky a desetiletí a potíže stále palčivější. Období většinového bipolarismu s nezměněnou ústavou ještě prohloubilo systémové deformace. Mezi formální a materiální ústavou je propast. Bez koherentní evoluce se systémové prohlubně demokracie budou zvětšovat a stanou se akutnější a dramatičtější. Žádná západní demokracie, natož žádná evropská země, tuto kapitolu dlouho neotevřela. Důvěřovali jsme v zázračné přednosti volebních mechanismů, aniž bychom si uvědomili, že volební zákon nemůže poskytnout odpověď, kterou očekáváme a kterou instituce potřebují. Ve skutečnosti to může společenské zlo ještě prohloubit. Forma vlády je jádrem našich problémů, je to nevyřešený uzel, který se vždy znovu objeví. Demokracie, která vyžaduje protagonismus a účast občanů v institucích, si vyžaduje prezidentský systém, který může obnovit roli a funkci politických stran. Jde o vědomou volbu, která zajistí v rámci sdílených hodnot, ne-li "vládnoucí demokracii", tak demokracii, kdy se dá vládnout, a která slouží všem hráčům na hřišti, všem občanům.
Federalismus chápe italská pravice jako velkou výzvu, jako pokus o překonání disproporce sever-jih. Federalismus znamená decentralizaci moci a logicky je doprovázen ideou prezidentského systému, který by byl garantem národní jednoty. Centrálně dirigovaný sociální systém, který v některých svých podsystémech je na konci možností, by dostal impuls nové efektivity v konkurenčních přístupech regionálních vlád. Prezidentský systém by vdechl demokracii novou energii. Velký historik národní školy Gioacchino Volpe kdysi napsal, že institucionální změny jsou užitečné pouze v případě, pokud je nese pevná sociální síť, vyšší politické vzdělání veřejnosti a elitních skupin, smysl pro obecný zájem, chuť pracovat a ochota společnosti akceptovat životní tonus v určitých obecných podmínkách národní ekonomiky. Tato historikova idea ukazuje na rizika spojená se sebelepší institucionální změnou. Je nebezpečí, že občan zůstane někde mimo a reforma se stane pouze hrou institucionálních inženýrů. Federalismus by byl výzvou k pečlivému zacházení s veřejnými zdroji, vertikální integrace a prezidentský systém by mohly zajistit, že se nastolí vyšší občanská politická participace.
Bettino Craxi propagoval prezidentský systém, jeho dcera Stefania Craxi publikovala v politickém magazínu Barbadillo článek "Proč by byl dobrý prezidentský systém?" S italským politickým archívem není něco v pořádku. Ubíhají roky a desetiletí a potíže stále palčivější. Období většinového bipolarismu s nezměněnou ústavou ještě prohloubilo systémové deformace. Mezi formální a materiální ústavou je propast. Bez koherentní evoluce se systémové prohlubně demokracie budou zvětšovat a stanou se akutnější a dramatičtější. Žádná západní demokracie, natož žádná evropská země, tuto kapitolu dlouho neotevřela. Důvěřovali jsme v zázračné přednosti volebních mechanismů, aniž bychom si uvědomili, že volební zákon nemůže poskytnout odpověď, kterou očekáváme a kterou instituce potřebují. Ve skutečnosti to může společenské zlo ještě prohloubit. Forma vlády je jádrem našich problémů, je to nevyřešený uzel, který se vždy znovu objeví. Demokracie, která vyžaduje protagonismus a účast občanů v institucích, si vyžaduje prezidentský systém, který může obnovit roli a funkci politických stran. Jde o vědomou volbu, která zajistí v rámci sdílených hodnot, ne-li "vládnoucí demokracii", tak demokracii, kdy se dá vládnout, a která slouží všem hráčům na hřišti, všem občanům.
Žádné komentáře:
Okomentovat