draghi conte maio

Rezoluce Draghi

Sorošovec a nomenklaturník velkého kapitálu Draghi měl před dvěma lety zachránit Itálii od politiky, odstupujícího šéfa Evropské centrální banky vnutili byrokraté EU Itálii za ministerského předsedy. Celoevropským mainstreamovým ódám na zázrak Draghi tenkrát uvěřila velká většina Italů, dnes vystřízlivěli, vládě vedené údajným velkým expertem se kromě prosazování protiruských sankcí a vojenských dodávek Ukrajině moc nevede a hrozí rozpad vládní koalice. Podle průzkumu Termometro Politico dvě třetiny Italů si nepřejí Draghiho na postu italského  premiéra. Pouze 16% se domnívá, že Itálie nezbytně potřebuje, aby Draghi vedl vládu, 67% si přeje jinou vládu.  Draghiho episoda skončila. Italská zkušenost má širší rozměr, z evropskounijních byrokratů je Draghi zdaleka nejlepším, nesrovnatelně lepším než např. Jourová nebo von der Leyenová a přesto se tento způsob vládnutí neosvědčuje a krizi jenom prohlubuje, dnes už nejen systémovou krizi, ale i nebezpečně nastupující sociální krizi.

         Mainstreamu nezbývá než dál Draghiho Italům vnucovat a ostatní Evropě ho vydávat za zázrak. Pro technokratickou byrokracii, která vládne EU, je zárukou, že si dál uchová pozice. Tento typ politiků je garancí, že členské země EU nikdy nebudou provádět autonomní politiku a budou tím nejbanálnějším způsobem slepě vykonávat příkazy z Bruselu a Washingtonu. Guido da Landriano v ScenariEconomici: "Volte každého, kdo odmítne evropskounijní diktát a Evropskou unií vnucené vládnutí, i za cenu aktivace článku 50, tedy vystoupení z EU".      
       Včera se Draghimu, pod hrozbou rozpadu vlády, podařilo přimět italský senát, aby  schválil rezoluci o Ukrajině. Il Primato Nazionale (IPN) píše, že Draghiho projevem vrcholí veletrh banalit, rezoluce, která téměř předstírá, že má kromě zbraní něco řešit. Celá tato komedie je předehrou středečního a čtvrteční zasedání evropskounijní Rady, pokud by italský parlament neschválil Draghiho rezoluci, znamenalo by to, že jedna z nejvýznamnějších evropských zemí přestává podporovat proválečnou politiku EU.  Podle IPN Draghi mechanicky opakuje, co už říká řadu měsíců: "Italská vláda, společně s EU a G7, bude podporovat Ukrajinu, jak si přeje tento parlament.." 20 hlasů proti, 219 pro. Podle IPN je úderem pěstí na ucho Draghiho mantra "sankce fungují", téměř otrávená rétorika s odkazem na parlament. Draghi říká, že od parlamentu dostal mandát hledání míru diplomatickou cestou a v dalších slovech následuje "sankce fungují, 3. června byl přijat šestý balíček a odhaluje, že tato opatření jsou stále účinnější." IPN píše, že čas odhaluje stále větší ekonomické škody, které sankce Itálii přináší, zatímco konflikt je na mrtvém bodě. Draghiho věty jsou prázdnými frázemi vzdálenými od reality, jednání o míru může dávat logický smysl, ale vyhlašování ekonomické války Moskvě smysl postrádá, navíc sankční válka se vede na zádech Italů. Pravda o válečné ekonomice je velmi krutá a Draghi ji vynechává, píše v Il Primato Nazionale Alberto Colletti.
        Nejsilnější straně v současném italském parlamentu M5s hrozí rozkol.  Bývalý ministerský předseda a lídr M5s Giuseppe Conte a velká část poslanců hnutí žádají, aby vláda zastavila dodávky zbraní Ukrajině a volila diplomacii. Proti tomu se staví ministr zahraničí di Maio, s velkou pravděpodobností tento ministr a skupina poslanců, kteří ho podporují, odejdou z M5s a vytvoří vlastní poslaneckou skupinu, zůstanou však dál ve vládní koalici, pokud se nerozpadne. Draghimu se pod pohrůžkou rozpadu vlády podařilo přimět Conteho a M5s, aby nakonec rezoluci podpořili. Bývalý premiér Conte se vyjadřuje, že vláda by se měla soustředit na obnovení mírových vyjednávání mezi Ruskem a Ukrajinou a zastavit válečné dodávky, které spíš než k míru subvencují válku. Conte se snaží demarkovat od Draghiho politiky a politicky kanalizovat opozici mnohých Italů (45%) proti dodávkám zbraní Ukrajině.