alternativa meloni

Alternativa a (ne)alternativa

Volby vynesly Giorgiu Meloni k moci, její FdI se staly daleko nejsilnější politickou silou a po právu obsadí většinu postů ve vládě. Bohužel velký volební rozdíl mezi FdI a ostatními stranami pravého bloku Legou a FI narušil politickou rovnováhu v pravicové koalici samotné. V pravicovém bloku, který aspiruje na vládnutí v tak významné západní zemi jako je Itálie, se v plné síle vyjevilo fundamentální paradigma západního světa, atlantismus versus anti-atlantismus, politická dialektika doby se posunula od dilematu národní versus antinárodní (proevropskounijní). Západoevropská politika v posledních padesáti letech byla v různé intenzitě ovlivněna atlantickou orientací západní Evropy, a v skryté podobě v jejím vleku v různém stupni závislosti. Toto schema se v plné síle vyjevuje dnes, kdy čelíme energetické krizi. V Itálii toto paradigma okamžitě po volbách vyhrotilo situaci i v pravicové koalici a má podobu politické likvidace politika, který, jak se zdá, je zárukou alternativy - Salviniho. V situaci, kdy volby vynesly Meloni do role nezpochybnitelné vůdkyně pravicové koalice, Meloni při nominaci klíčových ministrů přestala slyšet hlasy koaličních partnerů, hlavně Legy. Padají jména ministrů z Legy, které si Meloni z této strany sama vybere a mezi jmény klíčových ministrů nefiguruje vůdce strany Salvini, který si nárokuje křeslo ministra vnitra, kde se už neobyčejně osvědčil. Kádr blízký Meloni říká, že Meloni nechce obsadit klíčové vnitro politikem, ale člověkem institucí a i prezident by prý mohl mít výhrady, podobně u jiných klíčových ministerstev. Kam se poděla vůle Meloni k alternativě?  

           Federální výbor Legy vydal prohlášení, že ministry za Legu nominuje vedení Legy a nikdo jiný. V obvyklé logice věci, pokud by Meloni nerespektovala tuto praxi, Lega by příští vládu nepodpořila a Meloni by propadla. V Itálii mají politické záležitosti tendenci se komplikovat. Po volbách, kdy Lega dostala devět procent, tj. polovinu oproti předchozím volbám, okamžitě část starého stranického establishmentu kolem zakladatele strany Bossiho začalo požadovat odvolání Salviniho. Nikdy v minulosti před Salviniho vedením nedostala Lega devět procent hlasů, strana ztratila ve volbách právě proto, že staré stranické elity požadovaly účast na Draghiho vládě a Salvini jim vyšel vstříc. Salvini chtěl vést parlamentní opozici proti Draghiho vládě, ale část stranické elity spojená s průmyslníky severu tomu nepřála, dnes požadují jeho rezignaci, naštěstí Salvini pevně ovládá širší vedení strany. Ovšem staré stranické kádry (bývalý ministři Draghiho vlády, prezidenti regionů atd.) vstoupí do vlády i přesto, že nedostanou nominaci vedení Legy, které dnes nemá politickou sílu, aby mohlo vládu sestavenou bez jeho souhlasu nějakým způsobem zablokovat. Případná politická eliminace Salviniho má v médiích velkou odezvu, okamžitě to Meloni téměř rehabilitovalo v očích mainstreamu. Ukazuje to, kde se nachází  skutečná alternativa.
      V ekonomické sféře se zdá, že Meloni převzala agendu Draghi téměř i s personálem. Uznávaný italský ekonom a senátor za Legu  Claudio Borghi v Radio Libertà  upozornil Meloni, že  Italové hlasovali pro alternativu a nikoliv pro vládu odborníků, jak požaduje EU establishment a jak ji konstruuje Meloni. Claudio Borghi, který se jedním z autorů ekonomického programu Legy, píše, že určitě se v ekonomice dá dělat něco jiného než pokračovat v Draghiho šlépějích, je nutné mít odvahu jít proti evropskounijnímu systému, který nabízí jednoduchá řešení typu automatického pilota. V Itálii a (i v Čechách) vedou ekonomiku státu rozpočtoví technici, podle Borgiho je potřeba dělat něco víc, do ekonomické oblasti se brutálně promítají protiruské sankce a Itálie by i zde měla volit alternativu.  
        Ředitel Il Libero Alessandro Sallusti řekl v televizi, že Meloni absolutně přesvědčila, že její srdce bije pro atlantismus, což se o Salvinim nedá říct: "Má s Putinem speciální vztah, stejně jako Berlusconi, ale ten se distancoval. Salvini klade jinak otázku, to že jsme na straně Ukrajiny je správná volba, ale chceme pomoci italským občanům a ne je nechat platit za tuto volbu." Sallustiho jednoduchý výklad vyjevuje podstatu dobového paradigmatu, atlantismus versus Putin, ovšem atlantista si v žádném případě dnes už nemůže nárokovat pravicovost v pravém slova smyslu. Dokonce ředitel španělského El Manifiesto Sertorio ironicky píše, že Meloni už padla do stejné pasti jako kdysi Aznar, Chirac a celá evropská pravice, píše, že pouze Orbán (a Salvini) jsou reálně pravicoví.