trik nemecky

Německé trucchetto

Milano Finanza tak nazývá jeden německý ekonomický trik. Trocha ekonomie, která se nás netýká, ale pro jižní evropský okraj je podstatná. Šéf Evropské centrální banky (ECB) Draghi potencoval skupováním národních obligací ekonomický růst. Němečtí ekonomové se k tomu dlouhodobě staví kriticky, vidí v tom potenciální inflační nebezpečí, odvolávají se na klíčový princip Maastrichtu, kde minimální inflace (pod 2%) je hlavním kritériem, kterým se musí řídit Evropská centrální banka. Francouzští a italští ekonomové argumentují, že něco takového je ve světě raritou,  na rozdíl od americké cedulové banky i jiných centrálních bank, evropskou centrální banku nezajímá kromě inflace nic jiného, ani procento nezaměstnaných, ani hospodářský růst, občané mohou umírat hlady, ale inflace musí být pod dvěma procenty. Italští ekonomové to nazývají německou pověrou, která má kořeny v hyperinflaci výmarské republiky.
         Ekonomický koncept minulosti, který říká, že inflace a procento nezaměstnaných jsou nepřímo úměrné, se dnes vesměs zpochybňuje. Pokud neplatí tato úměra, kde je důvod nestimulovat ekonomický růst problémových ekonomik skupováním státních obligací těchto zemí? Důvod přímo neplyne z ekonomické teorie, ale z  k(g)retenizace evropskounijní komise a celé evropskounijní politiky. Evropskounijní komise věří, že pokud se najdou megafinance na financování Green New Deal, přispěje to k ekonomickému růstu, dokonce operují tím, že to má být hlavní růstový motor. Idea ekonomicky velmi novátorská, ale má spoustu historických paralel, nejspíš to přispěje evropské ekonomice stejně jako financování staveb pyramid egyptské ekonomice. Po faraonech zůstaly pyramidy v poušti, po EU velkolepější pomník, dvě promile oxydu méně kolem  planety. Velká evropskounijní myslitelka  Leyenová říká, že ekologický záměr bude stát 100 miliard eur ročně a nejméně deset let, tj. nepředstavitelných 1000 miliard. Financování tohoto záměru se plánuje formou obligací evropské centrální banky, inflaci v eurozóně tento záměr určitě vyvolá. 
         Podle italských ekonomů šéf Spolkové banky Jens Weidmann, veden německou posedlostí nulové inflace, myslí daleko dopředu, ekologickému nesmyslu nemůže čelit a tak chce měnit metodiku výpočtu a zahrnout do dnešní nízké inflace cenový růst derivátů německých realit, aby se přiblížil hranici 2% a tak zabrzdil expanzivní prorůstovou politiku ECB. Podle italských ekonomů je to neférový trik, koncept inflace je tradičně vázán na konzumní zboží. Je nekorektní do inflace zahrnovat realitní investice. Znamenalo by to, že v Německu se inflace z dnešních 1.6% zvedne na 1.8-1.9%, což se blíží kritickým dvěma procentům a ECB by musela zabrzdit. Weidmanovi se to může podařit, uspokojí sice německé ekonomy, ale na úkor ekonomického růstu v evropských zemích.
     Italští ekonomové vkládají do koronaviru jisté naděje, pokud koronavirus bude pokračovat ve své práci, nabourá to charakter globální ekonomiky, bude se muset redefinovat logistika průmyslové produkce a ustoupit od globalizačních snů. Pokud tento efekt potrvá dostatečně dlouho, může povstat z popela mrtvá Phillipsova křivka, tj vztah mezi inflací a nezaměstnaností, a pak může být Weidmann úplně spokojen a radovat se z její platnosti v německé ekonomice a v ekonomikách německých satelitů.