Robert Mundell
4. dubna zemřel velký ekonom Robert Mundell, na článek o jeho podílu na společné evropské měně v Insideover se odkazuje řada italských webových novin, některé heslem „zrazen evropskounijními byrokraty“. Alberto Muratore v článku osvětluje dvě protichůdné Mundellovy teorie v konstrukci eura.
Mundell je považován za teoretického inspirátora společné měny eura, v osmdesátých a devadesátých letech se architekti společné měny opírali o jeho teoretické koncepty. Mundell stavěl na teoriích rusko-anglického ekonoma Abba Lernera, od šedesátých let studoval tzv. optimální měnové oblasti, zabýval se podmínkami, za kterých by bylo možné postulovat hypotézu o tom, že v daném ekonomickém prostoru může platit jedna měna. Svoji teorii publikoval v roce 1961 v American Economy Reviews - „A Theory of Optimum Currency Areas“. Mundell postuloval čtyři nezbytné podmínky optimální měnové oblasti. 1. Mobilita pracovní síly; 2. Mobilita kapitálu a cenová a mzdová flexibilita v optimální měnové oblasti, která umožní prosazení mechanismu poptávky a nabídky pracovních příležitostí; 3. Existence mechanismu přerozdělování rizikových efektů a nerovností vytvořených prvními dvěma faktory mezi regiony v oblasti společné měny. Především mechanismus fiskální a investiční redistribuce směrem k méně rozvinutým regionům; 4. Existence společné ekonomické politiky mezi regiony a zeměmi, které jsou začleněny do měnové oblasti.
Důležitým Mundellovým teoretickým příspěvkem je tzv. teorém Mundell-Fleming z roku 1963, teorém objasňuje, že společná měnová oblast nemůže současně udržovat pevné směnné kursy, volný pohyb kapitálu a nezávislou monetární politiku, k vyvážení zaměstnanosti, inflace a produktivní rovnováhy, mohou platit pouze dva z uvedených tří faktorů. Trilema je dnes v EU velmi aktuální. Mundell v roce 2012 řekl, že euro umožnilo snížit transakční náklady mezi evropskými ekonomikami sanováním rizika spojeným s neúplnou mobilitou pracovní síly mezi evropskými zeměmi. Popravdě řečeno až do implementace Recovery Fund, eurozóna nedisponovala redistribučním mechanismem na vyrovnání nerovností (s výjimkou kohezních fondů), který by dokázal vybalancovat provozní a produkční rozdíly mezi různými evropskými zeměmi. S velkým rozšířením EU přistoupily i země s výrazně odlišnou ekonomickou governance od původního tvrdého jádra Společenství.
Z optimální měnové oblasti se euro postupně zvrátilo ve formu ideální měny pro model Mundell-Fleming, s absencí měnové politiky členských zemí, která by vyrovnávala inflační rozdíly a produktivitu členských zemí. Důsledkem je obligatorní vnitřní deflace v případě asymetrických ekonomických šoků doprovázených silnými zásahy centrální banky ve fázích větších finančních turbulencí, které jsou nezbytným prostředkem proti systémovým krizím v Evropě. Pro Mundella konečným politickým determinantem byla záruka kapitálové mobility, tento princip je v EU plně realizován. Odtud k eurozóně jako optimální měnové oblasti je velmi daleko. Ekonom Giulio Sapelli kritizuje fakt, že v dnešní globalizaci je garantovaná pouze mobilita kapitálu, Sapelli mluví o destruktivních efektech nekontrolované kapitálové mobility na pracovní trh a průmyslovou výrobu.
Mundell je otcem eura, ale jeho dvě teorie byly riskantně sjednoceny konstruktéry evropské měnové unie, zanechal dědictví, které dík německému těžišti myšlenek, které formovaly ústavu, vyjevuje četné nesystémové asymetrie. Velké teritoriální nerovnosti až po de facto rozdíly mezi inflací v různých zemích, favorizování nejkonkurenceschopnějších ekonomik, jako německá a holandská, mnohé se vůbec nedá vysvětlit ekonomickou teorií. Co všechno je důvodem nedokonalosti společné měny euro, je otázkou diskuzí.
Důležitým Mundellovým teoretickým příspěvkem je tzv. teorém Mundell-Fleming z roku 1963, teorém objasňuje, že společná měnová oblast nemůže současně udržovat pevné směnné kursy, volný pohyb kapitálu a nezávislou monetární politiku, k vyvážení zaměstnanosti, inflace a produktivní rovnováhy, mohou platit pouze dva z uvedených tří faktorů. Trilema je dnes v EU velmi aktuální. Mundell v roce 2012 řekl, že euro umožnilo snížit transakční náklady mezi evropskými ekonomikami sanováním rizika spojeným s neúplnou mobilitou pracovní síly mezi evropskými zeměmi. Popravdě řečeno až do implementace Recovery Fund, eurozóna nedisponovala redistribučním mechanismem na vyrovnání nerovností (s výjimkou kohezních fondů), který by dokázal vybalancovat provozní a produkční rozdíly mezi různými evropskými zeměmi. S velkým rozšířením EU přistoupily i země s výrazně odlišnou ekonomickou governance od původního tvrdého jádra Společenství.
Z optimální měnové oblasti se euro postupně zvrátilo ve formu ideální měny pro model Mundell-Fleming, s absencí měnové politiky členských zemí, která by vyrovnávala inflační rozdíly a produktivitu členských zemí. Důsledkem je obligatorní vnitřní deflace v případě asymetrických ekonomických šoků doprovázených silnými zásahy centrální banky ve fázích větších finančních turbulencí, které jsou nezbytným prostředkem proti systémovým krizím v Evropě. Pro Mundella konečným politickým determinantem byla záruka kapitálové mobility, tento princip je v EU plně realizován. Odtud k eurozóně jako optimální měnové oblasti je velmi daleko. Ekonom Giulio Sapelli kritizuje fakt, že v dnešní globalizaci je garantovaná pouze mobilita kapitálu, Sapelli mluví o destruktivních efektech nekontrolované kapitálové mobility na pracovní trh a průmyslovou výrobu.
Mundell je otcem eura, ale jeho dvě teorie byly riskantně sjednoceny konstruktéry evropské měnové unie, zanechal dědictví, které dík německému těžišti myšlenek, které formovaly ústavu, vyjevuje četné nesystémové asymetrie. Velké teritoriální nerovnosti až po de facto rozdíly mezi inflací v různých zemích, favorizování nejkonkurenceschopnějších ekonomik, jako německá a holandská, mnohé se vůbec nedá vysvětlit ekonomickou teorií. Co všechno je důvodem nedokonalosti společné měny euro, je otázkou diskuzí.
Žádné komentáře:
Okomentovat