pondělí 11. června 2018

monti euro fornero

Konvenční moudro

Aneb univerzitní šarlatánství, píše Mitt Dolcino na ekonomickém portálu Scenarieconomici. Profesorské rady – redukuj náklady – redukuješ státní dluh, jeden z těchto akademiků, profesor Monti (ministerský předseda v 2012), redukoval tak náklady, že za krátkou dobu narostlo státní zadlužení  o 170 miliard (ze 120% HDP na 130% HDP) a zemi uvrhl do dlouhodobé ekonomické recese.
     Turinský profesor Deaglio, blízký předchozí levičácké vládě a manžel bývalé ministryně Fornero (její penzijní zákon, chce vládnoucí koalice okamžitě zrušit), navrhuje prodat zlato národní banky a splatit státní dluh. Poslední měsíc narostla úroková míra v Itálii v důsledku politických operací Evropské centrální banky (ECB). (Podle FT evropská centrální banka nakoupila za poslední měsíc v rámci programu QE  podstatně víc německých dluhopisů Bund  než Btp (italských), před volbami, to bylo výrazně opačně. QE: „quantitative easing“, ECB skupuje národních dluhopisy. QE funguje od roku 2015, záměrem bylo snížení úrokové míry. Z jakého důvodu kupuje ECB masívně německé veřejné dluhopisy, když tato země je tou poslední v Evropě, která by to potřebovala? Od roku 2015 nakoupila ECB 478 miliard dluhopisů Bund, 392 miliard francouzských a 341 italských Btp. Důvody nejsou čistě  ekonomické, Itálie by tento typ podpory ECB z důvodu ekonomické udržitelnosti potřebovala nejvíc.)
     Všechny země dnes nakupují zlato a profesor Deaglio navrhuje něco opačného. Co je na profesorově myšlence tak vadné? Deaglio a spol. dobře ví, že italské zlato je posledním  nástrojem záchrany Itálie z euro bažiny, zlato pojistí italskou cestu ze společné měnové pasti. Itálie bez svých zlatých zásob (Itálie má po USA a Německu největší zásoby zlata, 2600 tun), nepřeklene období přechodu od eura k liře.
    Minulá italská vláda byla nejvíc pro evropskounijní italskou vládou v historii země. Dovedla zemi do subalterní polohy, do polohy německé dobrovolné kolonie. V období druhé světové války, krátce předtím než Itálie vstoupila po boku Německa do války, existovaly v Itálii dva plány, pro a proti německý. Stejná situace se opakuje dnes, jak ukazuje mocenská geografie německé elity, jsou to ve velké většině vnuci těch nacistických před 75 lety. Globalismus jako nadnárodní hnutí  se ideologicky opírá o projekt společné měny, s centrem v Berlíně a v Paříží jako kontrapunktu k USA, v nichž vidí dekadentní upadající velmoc.
      Galbraith nazíral velmi kriticky na akademickou konformní konvenčnost. Konvenční akademismus obcuje s politickou mocí. Akademická moudrost se spokojí s opakováním učebnicových floskulí a není schopna předvídat události ani jim čelit. V dnešní krizi akademický nápad, prodat státní zlato, není logický a blíží se masochismu.
     Mainstreamoví akademici ignorují keynesiánské lekce. Vsugerovávají veřejnosti, že hlavní úlohou státu je vyrovnaný rozpočet a přenesení fiskální a celé ekonomické politiky do Frankfurtu. Pak je nutné si položit otázku, proč vůbec na univerzitách vyučovat ekonomii? Důležitý u akademiků je ten, kdo financuje, není to nutně ekonomie.


Žádné komentáře: