provincie italie

Zaplatí to provincie

 Italský dluh zaplatí ostatní, bylo to tak vždycky i v římské říši, dluhy nakonec platil germánský, keltský aj. sever. Idea se objevuje i u mimo mainstream stojící média a politiky. Alice Weidel z AfD kritizovala ekonomickou politiku italské vlády, kterou jinak považuje AfD za spojence. Německé celonárodní motto k Itálii: šetřit, šetřit a zase šetřit. Geniální ekonomická teorie německé politiky.  Evropská komise odmítla návrh italského rozpočtu, který předpokládá 2.4% deficit. Italové mají ještě dvě neděle na to, aby rozpočet přepracovali, jinak jim hrozí sankce.  Italský HDP neroste dostatečně, aby to indukovalo vyšší zaměstnanost a splácení státního dluhu, přitom všechny ostatní italské ekonomické parametry jsou dobré, často lepší než německé.
     Mainstreamová a tentokrát i mimo mainstream stojící média se shodnou na argumentech k italské ekonomické situaci. Italové jsou bohatí, podle dat Evropské centrální banky (ECB) majetek průměrné italské domácnosti činí 150 000 eur, německé 60 000 eur. Italové mají větší majetek v realitách.
       Italský stát má velké dluhy (132% HDP). I když poslední roky ušetřila Itálie víc než Německo, celkový dluh narostl, protože hospodářský růst není dostatečný.  Japonský dluh kolem 200% HDP, ale ukazuje se, že v tomto případě je to udržitelné (únosnost ovlivňuje poměr dluh-úrok-růst).
       Státy hospodaří jiným způsobem než podniky, zadlužení lze skrýt např.  podinvestováním infrastruktury. A Německo podle vyjádření MMF patří do této kategorie, na zastaralou německou infrastrukturu poukazují i podnikatelé, podle odhadů má Německo dluh vůči vlastní infrastruktuře ve výši 160% HDP, Itálie jenom 107% HDP. Vinu na to tom má německá dogmatická politika, která je ochotna pracovat pouze s nulou v rozpočtovém deficitu.
        Itálie má hlavní problém v hospodářském růstu, dlouhé roky země nezná než stav na pokraji recese, který se podobá krizi třicátých let minulého století. Důvodem je podle německého tisku italská byrokracie a korupce. Málokoho napadne, že pokud jiné ekonomické faktory jsou lepší než německé, důvod leží někde jinde. Německá média unisono píší o větším růstu italských mezd než německých. Itálie byla před zavedením eura prosperující zemí s dlouhodobě větším růstem než německý, nárůst mezd korigovala větší inflace. Pochybné jsou i německé argumenty proti italským bankám, rizikové testy ECB nevidí rozdíl mezi italskými a německými bankami, nejrizikovější evropskou  bankou je finanční kolos Deutsche Bank, ten ohrožuje celou Evropu.
      Německé rady Italům, kromě totálního šetření, nehorázný návrh na výprodej italských privátních realit, spoluúčast italských majitelů realit, tj. v podstatě všech občanů, na splácení státního dluhu a na rekapitalizaci bank, formou krytí částí svého nemovitého majetku. To podstatné, zvýšení konkurenceschopnosti italské výroby v eurozóně, se tím neřeší. Jednoduché opuštění eura nebo zavedení vnitřní paralelní měny, která by přinesla likviditu a hospodářský růst, Němci nepřipustí. Nejdřív se zmocnili italského exportu a do doby než pukne eurozóna, mají  políčeno na italské nemovitosti.    
      Německo má extrémní převis v zahraničním obchodě oproti svých evropským partnerům. Důvodem není pouze německá píle, ta je dnes stejně pravdivá jako české dovedné ručičky. Export nastartoval sociálnědemokratický Schroder, reformoval pracovní trh a vůbec nebyl moc sociální, minimálně 25% pracujících patří do segmentu mizerně placených. Německé vlády vytvořily sofistikovaný dumpingový trh s levnou pracovní silou, nízkonákladové subdodávky a substituci místní pracovní síly východoevropskou, která neparticipuje na německém sociálním systému. Pro tento systém ekonomie je výhodnější subvencovat vlastní nejchudší společenský segment. Německo je v této situaci ekonomicky kompetitivnější ve srovnání s ostatní v EU, společná měna nedává ostatním zemím možnost vystoupení z této pasti. Kompetitivnějšími s Německem se nestanou, mohou pouze víc šetřit než Německo.
       Německá média se domnívají, že Itálie jako zakládající člen EU, má velký nátlakový potenciál. Lid stojí za vládou a obzvlášť nebezpečná pro EU je mladá generace Italů, kterou Evropská unie a euro ničím neoslňují. Nátlakový potenciál k čemu? Rozpočtový deficit 2.4%, když maastrichtské dohody povolují 3%. Potencování hospodářského růstu paralelní měnou nebo vystoupení z eurozóny je zločinem? Proti jakému zákonu?