euro zona

Euro idea

Eurozóna bude možná dávno pohřbena, ale vysoké procento české populace a ještě vyšší procento lidí, kteří se domnívají, že patří mezi elitu, je budou do krve prosazovat. Názor, že euro je nesmyslem a politickým podvodem si dodneška v české televizi nikdo neodváží vyslovit. Komické stejně jako před lety v jednom slavném gruzínském filmu při pohřbívání politického zločice se všichni tvářili jako by šlo o předčasnou smrt nevinné dívky.
    Jakákoliv záležitost, která nabízí dvě možnosti v řešení, okamžitě vede ke vzniku dvou nesmiřitelných táborů, až se spor stane středobodem dobové politiky. A česká televize je ve sporu o euro na jasné straně. Banálně technické záležitosti mají tendenci se proměnit v klíčové prvky politické kultury a vyčerpat její možnosti. Možná je to ďábelský záměr, odvést pozornost od opravdových politických problémů jakým je např degenerovaný partajní parlamentarismus, který se v podmínkách České republiky neosvědčil. Svědčí to o tom, že politika se vzdálila své podstatě, tj. nějakým způsobem (ať demokraticky nebo jinak) identifikovat rozhodující problémy společnosti a nabízet racionální řešení optimalizující zájem všech nebo připusťme i zájem některé společenské složky.
    Otázka eura není ve skutečnosti  žádným významným problémem, je to prokazatelně zastupitelný ideologický problém,  na euru má na prvním místě zájem tzv. elita napojená svojí existencí přímo nebo nepřímo na Evropskou unii. Podvod spočívá v tom, že tento úzce partikulární zájem je zatajen a vydáván za celospolečenský, centrální mediální nástroje, které by měly tento fakt ozřejmit, má v rukách tato pseudoelita.
    Euro je v Česku zástupným ideologickým problémem, totiž fakt, že měna samotná je katastrofou už nikdo v ekonomickém světě nezpochybňuje, různě chápané mohou být jen důvody tohoto faktu, nebo platí všechny dohromady. V Maastrichtu je vepsána klauzule o neomezeném pohybu kapitálu, a v tomto kontextu je monetární suverenita členských zemí nežádoucí. Kohl souhlasil se společnou měnou za podmínky, že se bude řídit pravidly německé Spolkové banky. Nejprioritnější je boj s inflací, vyrovnané státní rozpočty a Němci si prosadili i výše zmíněnou klauzuli totální svobody pohybu kapitálu. Politika jednotlivých států je podřazena politice finančního trhu.   
       Ztráta monetární suverenity vede k ještě větší závislosti na nevolených evropskounijních centrech, závislosti z které téměř není možné se vyvázat. Extrémně silná ekonomicko-politická závislost, větší než byla závislost např. Kanady na Británii v 19. století, ale i větší než byla závislost Československa v osmdesátých letech na SSSR. Ekonomické argumenty jsou v dnešním politicko-mediálním prostoru předkládání a vyhodnocování fakt irelevantní. Jde o dva soupeřící tábory, a boj má ideologický podtext, na jedné straně tzv. elita parazitující nějakým způsobem na Evropské unii a jí svedená klaka, oproti ostatním. Argumentuje je se zvednutím palce.
    V některých zemích eurozóny lidové hlasování odmítlo společnou měnu, opakovalo se, až euro přijali, dnes, po letech trvání společné měny už vstupují do hry demagogičtější argumenty: vystoupení z eurozóny zničí úspory nebo penze, země se octne v ekonomické izolaci, čeká nás dluhová past atd.  Mediální propaganda evropskounijního mainstreamu může použít sebenesmyslnější rétoriku, druhé straně se nedá možnost s tím polemizovat. Ve Francii např. v televizních debatách, kterých se zúčastňují zástupci strany Les Patriotes, kteří jediní ve Francii důsledně prosazují politiku opuštění eura i celé Unie, se na jejich argumenty, které jsou velmi fundované, nereaguje. Přítomní zástupci mainstreamových stran a moderátoři je vyslechnou s úsměškem, ale bez reakce. Bizarní styl argumentování.
     Suverenita, kterou by velká část české mediální a politické kasty velmi rychle ráda někam odevzdala, je přitom jedinou účinnou zbraní malé země proti egoismu těch velkých. Žádné diskuze v desítkách podkomisí bruselské Komise neuchrání státní zájem a nezabrání, aby se nastolil ten nejsilnější, dokonce vedou ke ztrátě globální optiky. Nejsilnější Německo dokázalo formovat evropskounijní instituce ke svému obrazu a svým zájmům. Eurozóna posílila německou sílu, euro je podhodnocené pro Němce a nadhodnocené pro ostatní, jižní země Unie se částečně deindustrializovaly a nemohou Němcům konkurovat ani ve svých tradičních komoditách. Německým výrobkům se otevřel obrovský trh, bez možné devalvace měn jiných zemí, která by vybalancovala německou výhodu.
       Historik Emmanuel Todd nezúžuje problém eura pouze do ekonomické polohy, domnívá se, že problém je širší, spočívá v demografické, antropologické a ekonomické diverzitě kontinentu. V roce 1995 napsal knihu „Vymyšlená Evropa“, v úvodu píše, „Buď společná měna nevznikne, pak nechť se kniha chápe jako příspěvek k pochopení jisté historické nemožnosti, nebo vznikne, a pak kniha umožní pochopit čtenáři za dvacet let, proč nadiktovaná unifikace, za absence kolektivního vědomí, vyprodukovala džungli a ne společnost“. Stalo a potvrdilo se to druhé. Historik dál napsal: „Pokud mají národy odlišný charakter a každý má svůj monetární styl, pak monetární konvergence je škodlivá a proti ekonomickým zákonitostem“.
     Macronův poradce Jacques Attali se v roce 1997 v Le Mondu vyjádřil: „Euro povede ke zdravým veřejným financím, k ekonomickému růstu v celé zóně a ke snížení daní. Euro vykove harmonickou a víc demokratickou Evropu“. Nic není méně pravdou, jeho druhým koněm jsou arabsko-afričtí imigranti. Podobně mají zdemokratizovat Evropu.