Euro
Měl to být velký úspěch a vrchol evropskounijní unifikace. Euro. Nepodařilo se. K velkému nářku uni studentů a studentek vyšší dívčí. Sen pubescentů všeho věku asi zůstane jenom snem. Bude to zaplať pánbů náhrobní kámen celého unijního monstra.
Jakoby smyslem měny byla pouze banální turistika. Možná ne pouze banální, ale nejbanálnější. Dá se vůbec pojmenovat způsob cestování současných masových cestovatelů turistikou. K čemu je to dobré? Davy lidí v centru Prahy přilepeni očima na displej mobilu, který je dovede z letiště k hotelu a odtud k Prašné bráně. Oči málokdy zvednou a když tak u talíře s etnic food. Kde zůstala Mapa a její Cesta, napětí samoty v neznámém prostoru, kde orientačním bodem je vlastní mozek a mapa. Může skutečnému cestovateli vadit místní měna, papírová podoba cizích bankovek plodí fascinující pocit dotyku s novou zemí i esteticky. Měna země nás okamžitě uvede do místní reality, setkáme se s lidmi na té nejužší cestě. Kterému cestovateli to kdy mohlo vadit?
Před zavedením zpolitizovaného nesmyslu euro, měny jako frank, lira, marka atd. i když jejich parity byly v středním časovém horizontu stabilizované měnovými dohodami, podléhaly fluktuaci, která odrážela relativní sílu národní ekonomie. Pokud prodáváte extra zboží jako luxusní mercedes, kupující nebude moc citlivý na cenu. U italských, řeckých, španělských výrobků bude kupující při asijské konkurenci vnímavý k ceně. Jedním z cest jak vyřešit meziregionální disproporčnost v prostoru eura by byly transfery fondů mezi chudšími a bohatšími oblastmi, běžné v jedné zemi s jednou měnou.
V EU to není možné, Spolková republika absorbovala východní Německo a štědře to zaplatila. Ale v Řecku (Itálii, Portugalsku) něco takového odmítají. Jaký je rozdíl v obou situacích? Euro otevřelo všechny ekonomické disproporce a relativní ne-fungování různých ekonomik, stejně jako západoněmecká marka, když ji zavedli v NDR. Pokud by Řekové neměli euro, úroková míra drachmy by byla tak vysoká, že by jim nedovolila, aby zabředli to tak hrůzné dluhové propasti. Některé jihoevropské země uznaly svůj dluh k německé Bundesbank (target money – důsledek disproporčního pohybu zboží), dluh, který nemá žádné materiální garance. Bundesbank tímto způsobem „půjčila“ tisíc miliard eur.
Druhou možností jak vyřešit problémy nerovnováhy, které plodí euro je tzv. austerity, totální ořezání výdajů a nízké mzdy. Toto řešení se dlouhé roky aplikuje a povede k rozpadu unie. Jestliže v jedné zemi všechny ceny vyjádřené v euro klesnou, včetně mezd, penzí, nákladů na stát, evidentně národní ekonomika této země získá na konkurenceschopnosti. Ale efekt, který se tímto docílí není stejný jako efekt z devaluace měny. Totiž jistý počet mezd, ty nejvyšší, zůstanou na úrovni, která je diktována Evropskou unií. Funkcionáři institucí napojených na EU, management evropskounijních firem v dané zemi atd., tyto mzdy odčerpají velké procento financí, které má šetřící ekonomika k dispozici. Totálním ořezáním výdajů zabrzdíte ekonomický proces, devalvace vlastní měny k ostatnímu světu je něco jiného, neznamená pokles likvidity vlastní měny a může iniciovat obnovení odvětví, která nebyla konkurenceschopná. Devaluace postihne všechny spravedlivým způsobem, může např. potencovat k podnikání i skupiny, které jsou jinak finančně svázáni s EU a v prostoru společné měny se jich šetření nedotýká.
Žádné komentáře:
Okomentovat