lotys rus

Riga caput regni

Stará Riga atmosférou i architekturou připomíná severoněmecká města, navíc město nepoznalo válečnou devastaci jako většina německých měst a uchovalo si velkou původnost. V německých městech se po válce zničené budovy obnovily v původním tvaru, ovšem v Rize cítíme, že sebelepší obnova se zdaleka nevyrovná původní stavbě. Středověká Riga byla členem hanzovního spolku a staletá německá blízkost formovala po všech stránkách město a obyvatele. Od roku 1711 se Petrem Velikým stala Riga součástí ruského impéria a ruská staletí též formovala město do velmi originální podoby, jako je např. kupecká čtvrt "Moskevský vorstadt", pravoslavné chrámy včetně impozantní ortodoxní katedrály, spousty skulptur v parcích atd. Často se říká, že Riga připomíná Prahu, ale pokud bloumáte městem, příbuznost cítíte pouze v jednom - na budovách Sejmu, divadel, univerzity atd. visí ukrajinské vlajky, v dalších ohledech působí Riga silnějším dojmem než Praha. Historická původnost města se dochovala v plné síle, v Praze ji politická demence posledních třiceti let vyhodila do povětří nebo jak říkal velký kunsthistorik a starosta Říma za komunistickou stranu Argan -  organizovalo se tu vybydlení historického jádra města. Periferní části města, kde podobně jako v Praze žije většina obyvatel, působí kombinací architektury a zeleně opticky daleko zajímavějším dojmem než pražské periferie, kde kromě fádního betonu a tuctové architektury nic moc není. Další aspekt srovnání Praha Riga, který vesměs uniká a který nesmírně Rigu favorizuje - v Rize se neobtěžují vylepšováním staveb a kostrbatých kamenných chodníků kolem, je vidět, že stavby minulosti vydrží další staletí a nepotřebují podporu zvrhlé ruky ideologizovaného architekta nebo byrokrata. Stavěli je mistři a  člověk po nich chodil staletí a proč by je měl najednou přefutrovaný  evropskounijní prďoch vylepšovat ke svému obrazu. V Rize nikomu nevadí křivolaká dlažba v prostoru neuvěřitelně rozsáhlé tržnice, kde stovky Lotyšů a Rusů nabízí super zboží všech odrůd a v desítkách restaurací jídlo v kvalitě o níž si Praha může nechat zdát. Praha si tržnici za stamiliony vylepšila a dnes tam kromě pár Vietnamců nikdo nic neprodává. Čech je tak akorát schopen stát u kasy v německé Normě nebo vydávat zahraniční zboží v Alze. V Rize cítíte vlny kreativity a vitality i když podle statistik se Lotyšsko nezadržitelně propadá do demografické propasti, loňská porodnost odpovídá dimenzi půlmilionovému státu a ne dvou třímilionové země.   

philippe aghion

Jak z románů vstřebat ekonomiku

Před časem publikoval ve Figaru Philippe Aghion, ekonom, kterého vzápětí ozdobila nobelovka, půvabnou esej o ekonomickém progresu v historii světa, nebo jak dospět k pochopení ekonomiky bez ekonomie. Profesor se zamýšlí nad knihou novinářky Anne de Guigné "Všechno zlato světa." Podle profesora nejlepší náhled do sociálních a institucionálních struktur epochy můžeme získat od romanopisců. Jsou nejcennějšími svědky evoluce ekonomických mechanismů. Až do roku tisíc byl růst světového HDP téměř nulový: pokud si nějaká země zvedla úroveň svého bohatství, bylo to na úkor jiné země, tedy bez efektu na světové HDP. Petroniův Satyricon o tom dobře svědčí. Orgiastická vize Felliniho filmu dobře uchopila Petroniův text, s fascinujícím popisem první podnikatelské buržoazie v historii lidstva. Spisovatelé dneška i včerejška nám pomáhají pochopit závratné peripetie historie. Nicméně teprve s průmyslovou revolucí v 1820 a s objevením parního stroje se ekonomický růst skutečně rozjel a lidstvo se konečně vymanilo z malthusiánské pasti. Ze světového růstu HDP 0,05% v 1820, lidstvo za padesát let v 1870 dospělo k půlprocentnímu růstu. Nakonec po větší část dvacátého století se světový růst stabilizoval kolem tří procent. Impulsy kapitalistické ekonomiky probuzené industriální revolucí dramaticky vylepšily životní standard a prodloužily délku života, ale zároveň vyprovokovaly obrovské nerovnosti v příjmech a nadměrné vykořisťování námezdní pracovní síly. Poukazovali na to ve svých slavných románech zejména Dostojevský, Dickens a Zola. 

jadro energie

Africký Energy Week

Rusko v diktátu tvrdé politické vůle nezadržitelně postupuje a tento postup se podobá postupu Anglie v industriálních revolucích nebo Německa Bismarckovy epochy. Evidentně to není slepý pochod do perverzního bahna a rozplizlosti všeho, jak pozorujeme v EU a v USA. Rusko válčí, ale ruské technologické průmyslové sektory zažívají boom a upevňuje se technologická národní suverenita. Inženýři Rosatomu dokončili montáž nejvýkonnějšího mořského jaderného reaktoru na světě RITM-400 o výkonu 315 MW, který je konstruován pro největší atomový ledoborec na světě Rossija. Konstrukce reaktoru s generátory je považována za inženýrský průlom. Začaly se sériově vyrábět vysokovýkonné plynové turbíny, které nahradily dovážené ekvivalenty. Rusko se zařadilo do úzkého klubu zemí, které zvládají tyto technologie. Byly dodány klíčové prvky reaktoru projektu, který cílí na uzavření jaderného cyklu. Za úspěch se považuje sériová výroba kryostatů pro kvantové počítače atd.  Ruská atomová energetika je považována za světový vrchol, staví se tu největší ledoborce a vyvíjejí raketové motory na  atomový pohon. Rosatom momentálně konstruuje 4 nové energobloky v Rusku a v různém realizačním stádiu se nachází 39 bloků v dalších 10 zemích (Turecko, Čína, Indie, Maďarsko...). Jedna oblast ruského jaderného průmyslu má obzvláštní zajímavost. Rusko vyvíjí kompaktní plovoucí reaktory, o které je velký zájem v Africe. Vstup Ruska s touto technologií na africké trhy je významným strategickým krokem, který kombinuje vrcholné technologie, geopolitiku a obrovské finance a nové formátuje mapu globální energetické situace. Rusko obezřetně a pragmaticky postupuje a dobývá nové horizonty. V Evropě se naopak debaty o energetice utápí v ideologických pověrách nebo jsou přímo zakázány, jaderná energetika v Česku se dostala do zajetí politických lumpů, 

kundera chatgpt

AI je velkou šancí?

Málokdo si uvědomuje, že matematika, která je bází dnešního umělého intelektu, byla vyvinuta už před padesáti lety, vylepšilo se jen železo a jsou k dispozici obrovské datové množiny, s nimiž AI pracuje. V bankách AI nahrazuje účetní i právníky, automatizace redukuje osazenstvo v továrnách apod. Ovšem není to nic neobvyklého, redukce pracovní síly v některých profesích doprovází celou epochu komputerizace. Potřeba některých profesí se sníží a naroste potřeba jiných. Generativní AI, která operuje na globálních datech a neuronové architektuře, znamená novou fázi, která se  vyznačuje autonomním produkováním obsahu, designu a modelů a povyšuje předchozí výpočetní technologie. Říká se, že vyhledávání ChatGPT má desetkrát větší kapacitu než prosté vyhledávání v Googlu. Komplexnost generativní AI z ní dělá i sociální a kulturní fenomén a  to je důvod proč se nám AI jeví jako vševědoucí black box.

sankce trump

Planetární dobrodinec

Trump objíždí Asii a jako boží posel žehná světu a trestá neposlušné státy. Problémem je jen ten jeho černý bůh vzadu - americký imperialismus, hegemonie, diktát a řada podobných termínů nebo jednoduše může jít o novou verzi globalismu. Něco podobného nikdy předtím nikomu moc dlouho nevydrželo. Kde Trump pomohl k míru, mír by se nastolil i bez jeho pomoci. Trumpova cla pomohla americké státní kase k přímým penězům, které za ně inkasovala, ale s průmyslovou regenerací je to pořád stejně chabé. Trump se tvářil jako souputník národních politiků typu Orbána, ale těm je jeho politika daleko nebezpečnější než jeho předchůdců. Pokud půl roku před maďarskými volbami donutí Maďarsko, aby přestalo brát ruskou ropu a plyn ve výhodném tarifu, vítězství maďarské opozice je téměř jisté. 

todd

Blíží se zlomový bod

Polyglot historik Emmanuel Todd v předmluvě k slovinskému vydání své knihy "Konec Západu" srovnal své předpovědi s událostmi posledního dvouletého období, které uplynulo od prvního vydání. Tato Toddova kniha stejně jako předchozí je velmi výjimečná, hojně se studuje a cituje, kniha má tak silnou exaktní argumentační oporu, že nikdo z oponentů si ani neodváží s ní polemizovat. Rusko se úspěšně brání vojenskému a ekonomickému západnímu tlaku. Americký vojenský průmysl není vůbec excelentní a evropskounijní ekonomiky a společnosti nemají daleko k rozpadu. Jak se přes všechnu gigantickou pomoc západních zemí Ukrajina pomalu rozkládá, tak pokračuje západní dezintegrace. Todd v předmluvě píše, že byl vychován v duchu liberální demokracie, ale vždycky útočil na rusofobní americkou s evropskounijní politiku. Velký vědec je konsternován důsledky, které má a bude mít pro obyvatele Západu válka s Ruskem, která postrádá elementární stopy inteligence. Jsme na počátku katastrofy. Blíží se zlomový bod, za nímž se vyjeví důsledky západní porážky. Většinový svět (globální jih nebo globální většina) se rozhodl, že podpoří Rusko a postavil se proti bojkotu ruské ekonomiky a dnes už otevřeně podporuje Vladimíra Putina. BRICS se rozšiřuje a povyšuje svou soudržnost, přes Trumpův nátlak volila Indie nezávislost. Srpnové setkání premiéra Modiho a prezidentů Putina a Xi na konferenci zemí Šanghajské kooperace bylo silným symbolem planetárního klíčového momentu. Ovšem západní média bez výjimky budou dál vydávat Putuna za monstrum a z Rusů dělat otroky. Tato média nejsou schopna si představit, že většina světa v Putinovi a v Rusech vidí normální bytosti, nositele specifické ruské kultury a bojovníky za národní suverenitu. Západní média prohlubují slepotu Evropanů do té míry, že už nejsou schopni vidět růst ruské prestiže ve zbytku světa, který staletí čelil západní aroganci. 

historie propaganda

Důvody šílené války

Evropská unie připomíná Oran Camusova Moru - bůh poslal své krysy, aby šířily mor. Unijní krysy a jejich lži a evropskému lidu ukradené finance živí válku a prohlubují celoevropskou krizi, která se přibližuje stavu definitívního zhroucení tradiční Evropy. Až s velkým odstupem let budou historici schopni objektivně popsat oč vlastně šlo, protože dnes jsou otráveni propagandou v míře ještě před pár lety nemyslitelné. Profesor Alessandro Orsini se v knize "Casa Bianca-Italia" pokusil o objektivnější popis naší mizérie, knihu recenzují v italském magazínu Destra. Profesor se pokusil sofistikovanými konstrukcemi najít vysvětlení informační zvrácenosti v Evropské unii, je to sice zajímavý pokus, ale užitečný úplně stejně jako kdyby hledal důvod informační zvrácenosti Goebbelsova ministerstva, totiž Leyenová, Fiala, Macron atd. jsou totéž. Název knihy je jen zdánlivě irelevantní ukrajinské válce. Podle profesora západní veřejné mínění bylo oklamáno a podvedeno propagandou. Západní informační systémy a politika dělají přesně totéž z čeho obviňují imaginární putinisty. Fakt, že Rusko vtrhlo na Ukrajinu se nedá popřít, ale existovaly pro to nějaké příčiny a většinová média se ani vzdáleně nepokusila o odkrytí pravdy nebo vyváženější scénáře. Evropská vládnoucí třída ignoruje jakoukoliv diplomatickou iniciativu a její aktivita nezná než vojenskou podporu Ukrajině, kterou doprovází ekonomická sebevražedná rozhodnutí, jako např. energetická politika a nákup drahého plynu z USA, přitom mnohem levnější ruský plyn je na dosah. Informační systém v Evropě je tradičně napojen na americký, který reprezentuje americké zájmy. Profesor analyzuje historické peripetie evropské rotace kolem americké politiky a konsekvence pro informační systém. Některé důležité historické události jsou evropskými analytiky a médii vesměs bez výjimky ignorovány nebo zapomenuty, což do značně míry podmiňuje a deformuje veřejné mínění. Profesor se snaží osvětlit, proč jsou záměrně ignorovány podstatné informace, je to nutné proto, abychom dokázali překonat každodenní lež a mohli se dopracovat střednědobé a dlouhodobé perspektivy. Zkrátka, abychom se přiblížili historické pravdě.   

konec valky

Putin-Trump v Budapešti

Informaci o dvaapůlhodinovém hovoru Putina s Trumpem přijal svět s ulehčením, Figaro informaci o telefonním hovoru světových lídrů pojmenovalo: "Proč jsou dodávky tomahavků na Ukrajinu delikátní záležitosti" a detailně popisuje potenciál této zbraně a s tím spojenou potenciální eskalaci války. V podobném duchu referují i jinde, až na Česko, kde nepolevuje válečné štvaní v debilizující jazykové podobě. Na nejrozšířenějším českém infoserveru se dovíme, že Trump po rozhovoru s Putinem otáčí ohledně dodávek tomahawků: "Trump couvá.." Několikrát se čtenáři vtlouká do hlavy fráze, že Trump nedávno prohlásil, že už o tomahawcích rozhodl a musí od Ukrajiny zjistit, co s nimi má v úmyslu dělat a dnes otáčí. Občas se tato fráze opakuje dvakrát za sebou, což vyvolává dojem, že by čtenář měl chápat tyto nesmysly jako báseň a naučit se to zpaměti. Rusko prý pokračuje v propagandě a v rétorice a běloruský diktátor rovnou prohlásil, že dodávky vyústí v jadernou válku, autor asi moc nečte, až na jeho server si to totiž myslí spousta evropských novin. Z ohlasu čtenářů se zdá, že abonenti propagandy infoserveru jsou podobnými nesmysly velmi dobře vycvičeni a reagují jako pes na zvonec v Pavlovově známém pokusu. Setkání obou lídru v Budapešti bude bezpochyby znamenat velký úder do tváře Evropské unii. Maďarský ministr zahraničí Szijjárto o schůzce Trump-Putin v Budapešti na X píše jako o jisté záležitosti a na rozdíl od tisícihlavé pražské válečné klaky se ministrovi komentátoři radují z možného vyřešení válečného konfliktu a z perspektivní  spolupráce Ruska s USA, z které by profitovala i Evropa. Po týdnech obav z válečné eskalace spojené s dodávkami tomahawků, Szijjárto  pregnantně vyjádřil pocity většiny Evropanů: "Fantastická zpráva, Donald Trump a Vladimír Putin si znovu zatelefonovali a ještě fantastičtější zvěst, setkají se v Budapešti. Cesta k míru jde pře mírové rozhovory. Konflikt se válkou nevyřeší." 

cina zapad

Velká demise intelektu

V článku Figaru diskutují francouzští znalci umělé inteligence některé aspekty této technologie. Pokud přenecháme nejnoblesnější aktivity mozku technologii, zákonitě nastoupí duchovní atrofie. Velmi rychle bychom měli přeformátovat vyšší školství a nasměrovat je do oblastí skutečné intelektuální zátěže. Dario Amodei, tvůrce programu Claude, což je  francouzský konkurent ChatGPT, tvrdí, že v roce 2026 AI překročí úroveň nositelů Nobelovy ceny. Stojíme nad proudem znalostí jako nikdy nikdo předtím, ale paradoxně to snižuje kolektivní intelektuální úroveň. Doufáme, že můžeme fungovat jako trpaslík na obrových ramenou, ale spíš skončíme jako trpaslík pod jeho nohama. Není to tak dávno, co jsou k dispozici programy AI, ale její negativní efekt na studenty je velmi patrný. Vesměs se spokojí "pilotováním" digitálních nástrojů, aniž by chápali oč jde a obětují kritické myšlení na oltáři technologického pohodlí a slepé závislosti na algoritmech. Toto pozorování podporují zjištění na univerzitách po celém západním světě. Ve Financial Times píše Sarah O´Connorová o neklidu profesorů, kteří pozorují, jak studenti při řešení problémů reflektivní myšlení a argumentaci pohodlně nahradí chatem AI. Velká většina studentů ani v podstatě nic nečte, ale jednoduše mechanicky kopíruje texty generované AI. Propad schopnosti myslet se postupně dostavuje. Čím dokonalejší je AI, tím víc klesá kognitivní kapacita a nastupuje všepohlcující intelektuální lenost. Podle jedné studie realizované na univerzitě  v Cambridge, studenti nejsou schopni k tomu, co vyplodí AI, už nic nic dodat, žádnou přidanou hodnotu. Podle autorů stojíme před velkým civilizačním problémem.        

dilexi te

Skrytá globalizační proměnná

Pováleční papežové jsou skrytou, ale velmi významnou proměnnou liberální globalizace. Hodnoty, které propagují jsou určitě velmi univerzální, ale pouze pro křesťany, je jenom volbou ostatních civilizací jestli je přijmou nebo odmítnou. Apoštol Pavel objížděl křesťanské komunity a v jeho epištolách nenajdeme žádné apely na sbratřování s tehdejšími pohany nebo úvahy o ekonomických formacích nebo politické spravedlnosti. Tato změna tematiky je výsadou velké většiny poválečných papežů. Včera v řadě italských novin informace o hororu v Mozambiku: 30ti křesťanům uříznutá hlava, zapálený kostel, uneseno 11 dětí. Nejedná se o ojedinělou zprávu z této země, např. před pár dny reportoval Newsweek, že v severním Mozambiku bylo dekapitováno 30 křesťanů. V této oblasti světa je velmi aktivní jedna z větví islámského státu (Isis). Osm let vede islámský stát boj na život a na smrt s mozambickou státní mocí a v severních provinciích velmi úspěšně - 6 tisíc mrtvých, 1,3 milionu lidí muselo prchnout ze svých domovů. Islámský teror v obyvatelstvu stupňují fotografie islámských bojovníků, jak vraždí civilisty a zapalují kostely. 

driss ghali

Nechte je snít

O francouzsko-marockém politickém komentátorovi a esejistovi Driss Ghalim se říká, že je  coqueluche (miláček) médií francouzské národní pravice. Není to  bezdůvodné, protože potkat někoho, kdo dokáže psát tak jasné a zajímavé analýzy, je dost zřídkavé. Ghaliho analýzu marockých nepokojů v Causeur přetiskly i španělské infoservery. Španělský El Manifiesto esej uvedl s tím, že se vyplatí vědět něco víc o zvláštnostech mas, které přichází do Evropy fachčit na důchody Evropanů. V Ghaliho analýze můžeme vidět málo lichotivou podobnost i s naším terénem. Od konce září existuje i v Maroku generace Gen Z, která hlasitě demonstruje v ulicích  a požaduje lepší veřejný servis. Hnutí nabralo obrátky po smrti osmi těhotných žen během císařských řezů v nemocnici v Agadiru, která šokovala marocké veřejné mínění. Mladí také kritizují enormní investice, které souvisí s mistrovstvím světa ve fotbale 2030, považují je za nesmyslné a neadekvátní sociálním prioritám země. Minulý víkend se mladí z generace Z (narození po 2000) shromáždili v několika marockých městech a požadovali právo na práci, na zdravotní péči, vzdělání a konec korupce. Dík sociálním médiím bylo vidět, jak mladí lidé, čistí v každém smyslu, jsou  zatýkáni policisty sotva o něco staršími než oni. Lid proti lidu. Nikdy nelze tvrdit, že lid má vždy pravdu a stát se z principu mýlí. Ghali říká, že nedůvěřuje davům a masám, těm tvrdým a sadistickým tyranům, ale tentokrát s mladými soucítil. Nežádají nic mimořádného, nic neničí a jsou dobře vychovaní. Tak by měl vypadat dvacetiletý člověk: laskavý a vážný. Zdá se, že mají pravdu, když žádají, oč žádají. Ale dokáže je stát uspokojit?

demise

Krize po krizi

ČR svými technickými prostředky emituje na středních vlnách do Prahy vysílání francouzského RFI, které je v této větvi primárně určeno pro Afriku. Je to zvláštní, ale není to tak špatné. Francouzi každodenně v přímých relacích vedou s Afričany dialog na různá témata od cukrovky až po nenávist k Putinovi, kterou dost nepovedeně Africe sugerují. Je to každodenní sprška francouzských politických pověr, sebeobelhávání a ztráty historické paměti už v pětiletém horizontu. Z rádia je rychle rozpoznatelný vlivový tlak francouzského režimu na západoafrické země: když poleví vojenský tlak, stupňuje se politický a když slábne politický vliv, úspěšně to vykompenzuje ideologie s jejími bizarními složkami, které vydávají za kulturu a demokracií. V téměř školním modelu je vidět, jakou sílu má ideologie. Režim, který půlstoletí  diktuje samotné Francii, pomocí rádia do Afriky vede boj i s vlastním lidem, francouzské národní strany jsou pro rádio stejným úhlavním nepřítelem jako Putin. Obzvlášť v posledních dnech analýzy rádia nepostrádají  vysoký stupeň zábavnosti, když komentují příčiny nepokojů v Maroku a na Madagaskaru. Pokud v těchto zemích existují nějaké krize, jsou nesrovnatelně nevýznamnější než krize do níž Francii uvedl tam vládnoucí režim. 

valka trump

Good-bye Londýne..

Perverzní toužení západní civilizace po terminální atomové válce je pravděpodobně vyšším stupněm sebepoznání, že se přežila a zavazí na planetě. Babiše po vítězství ve volbách pronásleduje velká starost televizních slepic, co bude s Ukrajinou a s českými proválečnými aktivitami ve volbách zkrachovalého politického klanu. Babiš má šanci stát se velkým, zablokovat spolu s Orbánem a Ficem válečné běsnění evropskounijní kasty. Velmi oceňovaný britský publicista Thomas Fazi na X napsal, že válečné šílenství vrcholí a jenom pouhá formalita dělí Británii od přímého odpalování raket na Rusko a totální války. V podobném duchu srbský prezident Vučič, který je mistrem politického odhadu a lavírování mezi Východem a Západem, řekl při zahájení provozu na železnici Bělehrad-Subotica: "V naší zemi bude ještě horko. Z jednoduchého důvodu, který bychom měli znát -  schyluje se k válce. A když se válka připravuje, obvykle se dostaví a v takové situaci je třeba vybrat stranu, na kterou se postavíme." Může to být signál, že Vučič už konečně vybral východní stranu a pochopil, že unijní strana Srbsku nic dobrého neslibuje. 

volby strach

Odvaha a strach

Spíš na Slovensku, ale občas i v Česku, se dají potkat jedinci z velmi vzácné kategorie lidí: odvážných. Jako mávnutím kouzelného proutku přestane být zajímavé jestli jsou víc nebo méně inteligentní, krásní nebo oškliví, jestli někde byli nebo nevytáhli paty z rodné dědiny. Osud je ozdobil tou nejvznešenější lidskou vlastností - odvahou. Člověk vpravdě odvážný je jen velmi výjimečně  nespravedlivý. Saint-Just musel být velmi odvážný když skočil na káru, která vezla Robespierra na popraviště, ovšem odvaha se většinou nemanifestuje tímto okatým způsobem. Odvážné jsme tu a tam potkávali a potkáváme ve všech společenských polohách. Nacházeli se v komunistické věrchušce i ve slévárně, jako ten  tavič z brněnských Juranek, který odmítl Řád práce někdy v dvaasedmdesátém. Obdivuhodná odvaha osazenstva jedné dílny ve Svitu, která vstoupila do několikadenní stávky a vynutila si prosazení svého požadavku. Kupodivu v úřadech komunistické epochy jsme daleko dřív potkali odvážného člověka, který na sebe vzal riziko a případ vyřešil, dnes potkáváme bez výjimky šedou masu zbabělých režimem placených nul, které nikdy nevybočí z tupé konformity odvážným směrem.

EP moldavie kyrgizie

Ať žije EU

Klíčem k evropskounijní demokracii je bezesporu na prvním místě podvod a pak někde daleko vzadu slabší roviny vlivové významnosti. Včera volby v Moldávii: soldateska evropskounijního dozoru z Bruselu se do Moldávie doslovně nastěhovala, aby zabránila ruskému ovlivňování voleb, které je v jejich výkladu tím větší, jak alternativní vlastenecké síly sahají po moci. Prezidentka Sandu, která se sama loni dostala k moci pomocí volebních machinací s hlasy se západní Evropy, nechala zavřít volební místnosti v oblastech proruské většiny, prý je podminovaly ruské tajné služby. V Moskvě, kde žijí statisíce Moldavanů se před dvěma volebními místnostmi stálo dva dny. V Moldávii samotné zvítězily vlastenecké síly, ovšem když se připočetly hlasy ze zemí EU, blok Sandu vyhrál. Volební místnosti na konzulátech jsou de facto nekontrolovatelné režimní prostory. Majitel sociální sítě Telegram Pavel Durov veřejně obvinil francouzské vládní struktury, že mu vyhrožovaly postihem, když nezablokuje přístup na tuto sociální síť politikům moldavských opozičních sil. Strukturami EU ordinovaný systémový politický podvod indukuje další charakteristiky tzv. demokracie:  velká absence voličů a viditelná nevýznamnost základního aktu demokracie - voleb. V některých zemích EU a Británii se např. uvažuje o snížení volebního věku na 16 let, jaký zájem může mít tento populační segment na politické debatě, která kromě toho, že vyžaduje životní vyzrálost, je zdlouhavá a pro většinu lidí nudná. 

hidzab Eparlament

Ať žije EU

Klíčem k evropskounijní demokracii je bezesporu na prvním místě podvod a pak někde daleko vzadu slabší roviny vlivové významnosti. Včera volby v Moldávii: soldateska evropskounijního dozoru z Bruselu se do Moldávie doslovně nastěhovala, aby zabránila ruskému ovlivňování voleb, které je v jejich výkladu tím větší, jak alternativní vlastenecké síly sahají po moci. Prezidentka Sandu, která se sama loni dostala k moci pomocí volebních machinací s hlasy se západní Evropy, nechala zavřít volební místnosti v oblastech proruské většiny, prý je podminovaly ruské tajné služby. V Moskvě, kde žijí statisíce Moldavanů se před dvěma volebními místnostmi stálo dva dny. V Moldávii samotné zvítězily vlastenecké síly, ovšem když se připočetly hlasy ze zemí EU, blok Sandu vyhrál. Volební místnosti na konzulátech jsou de facto nekontrolovatelné režimní prostory. Majitel sociální sítě Telegram Durov veřejně obvinil francouzské vládní struktury, že mu vyhrožovaly postihem, když nezablokuje přístup na tuto sociální síť politikům moldavských opozičních sil. Strukturami EU ordinovaný systémový politický podvod indukuje další charakteristiky tzv. demokracie:  velká absence voličů a viditelná nevýznamnost základního aktu demokracie - voleb. V některých zemích EU a Británii se např. uvažuje o snížení volebního věku na 16 let, jaký zájem může mít tento populační segment na politické debatě, která kromě toho, že vyžaduje životní vyzrálost, je zdlouhavá a pro většinu lidí nudná. 

saint-michel

Východní a západní imigrační peripetie

V pátek promluvil patriarcha moskevský a celé Rusi Kirill na shromáždění několika stovek příslušníků Sledkomu, což je státní agentura pro boj se zločinem. V Rusku ani nejvyšší politické stupně nebo zásluhy neuchrání pachatele korupčních aj. zločinů před úderem zákona. V sále seděly stovky začínajících vyšetřovatelů a nábožně sledovali patriarchovy vývody. Žádný formální nudný projev, ale zajímavý projev jasné přesvědčivé logiky. Patriarcha se soustředil na nebezpečný civilizační pozůstatek komunistické epochy, který si paradoxně západní režimy dobrovolně ordinují. Masová imigrace muslimské populace ze střední Asie do Ruska. V některých zemích existuje bezproblémová tradiční symbióza křesťanské a muslimské populace, která se ovšem nastolila až po staletích tvrdých střetů, v Rusku s Tatary a Baškiry, na Kypru mezi Řeky a Araby předtureckého období, podobně ve Španělsku atd. Moderní muslimská migrace má však jednoznačně charakter dobývání křesťanského světa. V situaci, kdy si degenerovaná západní civilizace předepsala sebevražedná pravidla, je muslimská imigrace extrémně škodlivá a nebezpečná. Např. v Ingušsku protestují místní muslimové proti středoasijské imigraci, která likviduje jejich zvyklosti, ty často mají předislámské kořeny. 

rogozin trump

Patová situace? 

Člen Rady federace senátor Rogožin je impozantní postavou ruské politiky, bývalý místopředseda vlády, řadu let ne zrovna úspěšně vedl Rosskosmos, a poslední roky se pohybuje v oblastech válečných operací, kde organizuje mimo armádní struktury nasazení nejnovějších technologií. Dnes je senátorem za Záporožskou oblast. Rogožin je v každém případě mužem činu a odvahy a s bojištěm je v bezprostředním kontaktu. Často se zpochybňuje jeho vojenská kompetentnost, ale jeho idejím se naslouchá. Rogožin ve funkci místopředsedy vlády byl posledním vysokým ruský funkcionářem, který navštívil Moldávii, když mu Bulhaři chtěli bránit v přeletu nad Bulharskem, poslal jim z letadla vzkaz, že příště si vezme atomové hlavice. Evropská unie se zmohla jen na otevření huby. Podle senátora ruská i ukrajinská armáda došly do silové parity a posun na frontě přestal být možný. Libovolnou techniku v 20kilomentrové válečné zóně protivník rychle zničí. V podstatě se celá válka vede na taktické úrovni, útočí skupiny 3-5 mužů přes zaminovanou step, ze stran bzučí drony, kulomety, pušky a elektronika, které drony odvrací.. S tím vším kolem není možné se pohnout z místa, natož přejít do útoku. Jestli se poblíž linie vyskytne sebelepší technika, okamžitě je zničena. Je to slepá ulička zákopové války. To znamená, že síly jsou zhruba vyrovnány co se týče vybavení a výcviku a dokonce motivace je podobná. "Dnes ráno jsem byl na svém velitelském stanovišti. Mám tam plazmové televize a vidím obrazy dronů. Spálený Stepnogorsk, kolem holá pole, nic dalšího. Viděl bych zajíce, natož člověka. Jak se můžeme vydat na tuto trasu a co na to použít? Technika bude vyhozena do povětří dřív než ujede pár metrů, protože všechno je oběma stranami zaminované. Ovšem Rogožin se pohybuje v Záporoží a Chersonské oblasti, kde se opravdu nic moc neděje, ale vypadá to na vůli ruského generálního štábu. Ruské síly, i když pomalu, útočí na Pokrovsk, Konstantinovku a Kupjansk, v současné době nejvíc postupují v Dnětropetrovské oblasti, zde se ukazuje velký nedostatek ukrajinského vojenského personálu, proto některá místa berou ruské síly bez boje. 

recko krize

Hodně štěstí Německo a Francie

Před patnácti lety po přijetí prvního memoranda řeckou vládou popřál unijní komisař Olli Rehn Řekům víc odvahy a to dokonce v jejich mateřštině. Když už měli strach opustit Unii nebo aspoň eurozónu, museli projít velkým martyriem. Hlavní jejich tehdejší problém nejenže přetrval, ale expandoval do celé Evropy - neschopná nezodpovědná elita, která nikdy nebyla na výši doby. Naštěstí pro Řeky jejich hlavní průmyslové odvětví turistika prosperuje rok od roku lépe a tak mohou živořit v šťastné Unii úspěšně dál. Řecko bylo v tehdejší Evropě zcela osamocené, na vysokých úrovních se mu nadávalo do zlodějů a líného národa. Lidé, kteří ekonomice moc nerozuměli jako Merkelová, Schäuble, Juncker atd. mu ordinovali terapii. Šéf Evropské banky Jean-Claude Trichet ukazoval téměř denně v televizi na prstech, kolik Evropská banka dofinancuje z úroků, za které Řekové budou splácet. Zdálo se, že hospodářství státu není než finanční hrou v klubu vyvolených.  

fiala polka

Vypadni

Slavná Straussova polka se stala mottem  každého Fialova předvolební vystoupení: "Vypadni.. a táhni k čertu."  Zbytky vypelichaných stoupenců a vypelichaných frází amatérského žvanila o ničem. Ať se média snaží sebe víc, není vidět nic než neuvěřitelné zúžení fantazie pokoutního politologa i jeho sklerotických stoupenců. Pokud před čtyřmi lety jejich frázování mělo jakousi koherenci, dnes už na to rezignovali a omezili se na omílání pár vět emotivního nátěru bez smyslu. Kam se Fiala a spol. pohnuli, tam to projeli, ale stát to stálo velké prachy, a často nás strhli někam dolů, odkud se budeme obtížně v potu tváře vracet zpátky do normálních poměrů. Smyslem politické filozofie je  otevřít a vysvětlit vývojové možnosti společnosti nebo někdy i naznačit definitivní vývojový blok, společnosti to dává možnost pochopit sebe samu a odkrýt si nové perspektivy. Poslední čtyři roky charakterizovaly evidentní podvody a zlodějny vládnoucích, jako miliardy black box darované ukrajinským zlodějům, stovky miliard utopených ve fikci amerických stíhaček a ještě větší miliardy ztracené v hazardní hře o jaderné elektrárny. Možná ještě silnějším rysem té doby byla absence politických vizí a nepřítomnost principů politické filozofie v politické každodennosti. Česká  společnost se už dávno neopírá o boha a pokud si zavře cestu k reálným exaktnějším konceptům, v dlouhodobějším horizontu ji hrozí  morální rozklad a v kratším horizontu rychle udeří ekonomická a politická krize. Fiala jako nikdo před ním, politickou vědu nahradil prázdným žvaněním a bigotností bruselských byrokratů. Fiala se může utěšovat tím, že si exaktně dokázal velkou životní pravdu, o níž netušil: není ani politologem, ani politikem. Ostatní z jeho politického klanu na tuto pravdu nikdy nepřijdou a umřou v gnoseologické tmě.     

babis jihlava nepal

Teror vítězného mládí

 Románoví hrdinové jsou vesměs mladí, v jednom dílku je enumeroval Milan Kundera: Anna Kareninová, Nastasja Filipovna, Madame Bovary, dokonce i Don Quijote byl extrémně mladý. Mistra románu Milana Kundery to sice fascinovalo, ale šlo o fiktivní hrdiny s fiktivním pojmutím reálného.  Mládí v politice má vesměs tragické konce, hnusnější než si myslíme. Adolf Hitler byl mladý, Josef Visarionovič, Savonarola, Neron atd. byli též velmi mladí, v Pánu much mladí vyvolají nejhnusnější teror, který zná literatura. Je zajímavé, že tu a tam potkáte v řecké Mistře velmi mladého českého obdivovatele antické Sparty, když mu řeknete, že  eforové byli z principu starší šedesáti let, jaksi tuto informaci nevnímá. Mladí, kteří rušili v Jihlavě Babišův projev, vším včetně vzhledu připomínali čínské maoistické gardy, které terorizovaly obyvatelstvo a až Teng je bez milosti poslal tam, kam patřily. Desítky milionů gardistů šly kultivovat čínské pouště na severu a dožívají tam  dodnes. Chudáky z jihlavského náměstí by měl potkat úplně stejný osud, protože terorizují české obyvatelstvo. Společnost reflektuje politický propad ODS, Pirátů, a Stanu, národní intuice tuší, že tyto organizace jsou propojeny se strukturami korupčního zločinu, který se dopracoval do vyšších mafiózních podob. Pokud by hlasovali jenom mladí, tyto zvrácené politické struktury by v Čechách vládly navždy. 

hudson diesen

Rozhovor o současnosti 

Thomas Mann ve "Fantazii o Goethovi" napsal, že v období trvání Goethova života (1749-1832) se odehrálo tolik významných událostí, že s tím nemůže soupeřit žádná jiná epocha: Sedmiletá válka, americká revoluce, francouzská revoluce, vzestup a pád Napoleona, přelom tisíciletí s industriální revolucí a vzestupem buržoazie atd. Thomas Mann má pravdu, naše epocha je ve srovnání s tím ubohá. Každá jedna z uvedených událostí daleko zastíní celou naši epochu. Mann nezmínil událost, která zastíní ty ostatní - narození a život samotného tajného rady, pak se rozdíl mezi epochami ještě prohloubí, lidi jeho typu se už nerodí. Ve ViejoTopo publikovali zajímavé politické zamyšlení profesorů Michela Hudsona a Glenna Diesena nad naší mizernou epochou. Michael Hudson patří mezi  hvězdy politické ekonomie a politolog Glenn Diesen je renomovaným komentátorem dnešní politiky. 

milei karina

Volby v provincii Buenos Aires

Pokus extravagantního argentinského prezidenta Mileie vyvést zemi z věčné krize, do níž ji dovedl zkorumpovaný peronismus utrpěl 7. září velkou porážku. Prezident prohrál nečekaně velkým rozdílem ve volbách v provincii Buenos Aires, kde žije 40% všech Argentinců. Prezident prezentoval  provinční volby jako plebiscit o své politice a prohrál: peronistický konglomerát Fuerza Patria dostal 47% hlasů, prezidentova strana La Libertad Avanza 34%. Provinční volby byly testem před částečnými volbami do národního Kongresu, které se konají 26. října a je těžké si představit, že prezident zvrátí trend. V říjnu se obnovuje  polovina mandátů sněmovny reprezentantů a třetina senátu. Volební propad přišel nečekaně, nenaznačovaly to žádné předvolební průzkumy. Peronisté mají ve vítězném  guvernérovi provincie Buenos Aires Kicillofovi nadějného prezidentského kandidáta. Porážka vlády se přičítá korupčním skandálům, v nichž figuruje prezidentovo nejbližší okolí včetně prezidentovy sestry Kariny, v USA jí dokonce hrozí soudy. V médiích se mluví o Karinagate. Karina Milei vybudovala prezidentovu stranu La Libertad Avanza a vede ji železnou rukou. Podle novin La Nacion se prezidentovy sestry dotýkají dva velké korupční skandály, v prvním se jedná o ovlivňování kursu vládou prosazované kryptoměny, v USA dali postižení  Karinu k soudu. V druhém skandálu jde o peníze, které měla požadovat za státní zakázky pro handicapované, údajně si přišla při vládních nákupech medikamentů na tři procenta. Milei by měl vysvětlit lidu zvukové nahrávky, které potvrzují korupci jeho nejbližšího okolí a s korupčníky se vypořádat. Místo toho vláda okamžitě požádala soud, aby zakázal šíření kompromitující nahrávky a prezidentovo okolí mluví o ruské a venezuelské intrice. Korupce nejbližších je pro prezidenta velkou katastrofou, přičítal ji peronistické kastě a přitom ji má kolem sebe. Prezident po porážce prohlásil, že ani minimálně nezkoriguje kurs a bude pokračovat v tvrdé linii, což možná přesvědčí investory londýnské City, ale ne voliče.

francie demise

Země lahodného kómatu

Po pondělním hlasování o důvěře francouzské vládě se v mainstreamových médiích po celé Evropě okamžitě rozezněly lehce předvídatelné nápady evropskounijního chóru o prezidentském demiurgovi, kterého brzdí parlament. Redaktorka SkyRadio si na dokreslení politické situace pozvala řeckého profesora, který padesát let působí v Paříži. Očekávala potvrzení svých o frází o Macronově rychlém řešení politické krize. Profesor ji nečekaným způsobem uvedl na pravou míru: politická krize není ničím zajímavá ani významná, protože Francie čelí hluboké existenciální krizí, která se objeví jednou za sto let. Redaktorka nechtěla slyšet na něco takového, stále vracela hovor do obvyklých kolejí o nebezpečí populismu a extrémní pravice, profesor ji ignoroval a pokračoval o totálním rozkladu francouzské společnosti. Ani turistovi nemůže uniknout stav zrychlujícího se hroucení země, i v malých městech cizokrajná etnika, která Macron a jeho předchůdci pozvali do země a etničtí Francouzi se očividně nepotkávají. Vzájemně se dotýkají krunýřem nenávistné lhostejnosti. Paříž působí dojmem města zkázy, kde se na ruinách bývalé Francie staví cosi nového, což vypadá na chánovský klon. 

sankce eu

Efekt bumerang

V ruských novinách Kommersant analyzuje významný evropský ekonom a ředitel francouzského CEMI (Centrum pro studium industrializace) Jacques Sapir ekonomický  bumerang, který hrozí rozvrátit celou EU. Letos v červenci  vyhlásila EU již 18. balík protiruských sankcí, přitom tyto sankce nemají na ruskou ekonomickou výkonnost velký vliv. Sankce se ovšem ukázaly nebezpečným bumerangem a mají zkázonosný efekt na samotnou unijní ekonomiku, zejména na německou, italskou a francouzskou. Efekt bumerang je známý pojem z historie ekonomických sankcí, v EU se tento efekt okamžitě materializoval v cenách za energii. Nejen sankce, ale i vycouvání evropských firem z ruského tržního prostoru též  sehrálo velmi negativní roli. Závislost evropské ekonomiky na ruských energetických nosičích byla přitom dobře známá a bylo jasné, že dojde k ztrátám. Růst cen energií v roce 2022 měl katastrofický dopad na evropskou ekonomiku - za tři roky sankcí (2022-24) cena plynu narostla 2,35 krát. Evropský průmysl spotřebovává velké objemy zemního plynu: k produkci elektrické energie, v metalurgii, jako surovinu v chemickém průmyslu. První rovina úderu je celkem zřejmá, ale existuje tzv. efekt druhého řádu: nárůst ceny plynu promítnutý do cen za elektřinu a teplo. Tak masívní nárůst ceny plynu snižuje domácnostem v Evropě objem dostupných  finančních prostředků. Vzhledem k tomu, že cenová elasticita potravin a nájmů je nízká, dotýká se to i trhu produktů vysoké cenové elasticity. Jinými slovy ovlivní to používání průmyslového zboží. Efekt třetího řádu je způsoben velkou integrací evropských ekonomik. Země jako Německo a Itálie, které nejvíc postihl depresní úder vysokých cen za energie, přenáší tento efekt do ekonomik dalších zemí. 

sanghaj peking

Chór evropských eunuchů

Berliner Zeitung nazval permanentní schůzky lídrů evropských států Macrona, Starmera, Merze a Tuska atd. chórem starých eunuchů, který mluví o bezpečnostních garancích pro Ukrajinu, ale spíš to vypadá na garance doživotní beztrestnosti Zelenskému.  O schopnostech těchto lídrů něco řešit mluví hospodářský propad jejich zemí, pod bezpečností Ukrajině rozumí  vojenskou eskalaci bez konce s perspektivou celoevropské války.  Summit Šanghajské organizace spolupráce (ŠOS) v Tianjinu s následnou vojenskou přehlídkou v Pekingu unisono komentují tito lídři jako výzvu světovému pořádku, ovšem pořádek, o němž mluví už dost dlouho není světovým pořádkem. Západem nastolený světový řád, který byl kdysi vývojově nosným, se dnes přežil a je vývojovou brzdou.  Západní svět formoval svět svými etickými principy a pojmem svobody, tím si mohl nárokovat jistou duchovní superioritu, kterou už dávno neoplývá ani  ve svých zemích. Dnešní západní hegemonie nad světem je amorální, západní elity diktují světu svá pravidla status quo, která jim garantují ekonomickou a politickou hegemonii.  Rozbití mocenského monopolu západních elitních skupin je i v zájmu lidu západních zemí. Na summitu v Tianjinu se konal impozantní návrat ruského prezidenta na světovou scénu a ještě silnější dojem vzbudila gesta čínského poloboha, která se nedají dešifrovat jinak než vědomím vlastní politické síly. Ani minimální mediální a politický kompromis se západním viděním: čínský polobůh na terase politického nebe mezi Putinem a Kimem světu naznačil, kde vidí perspektivu. Čínský prezident na tribuně paláce nebeského klidu prohlásil, že žádný tyran nikdy nebude schopen Čínu zastrašit. Západ zsinal. 

arendt ustava

Důvod k oslavám v Německu 

 V düsseldorfských novinách Rheinische Post (RP) redakční článek velké mediální drzosti k 10. výročí "Dokážeme to." Merkelová tenkrát vyrazila světu dech pozváním do Německa a do Evropy dnes už desítek milionů muslimů. Dobře vzpomínáme na šílenství davů na německých nádražích, u německé mládeže se tam pozorovaly hromadné samovolné vlny orgasmu. Nejhnusnější pohled na německou ubohost od dob, kdy Rudá armáda osvobodila svět od nacistických hord. Zabránit průniku nacistického hnusu z germánského nebe do dnešní doby se ovšem sovětským hrdinům nepodařilo. To by se muselo tenkrát pokračovat v intencích Churchillova nápadu otrávit německé studny a učinit všechny německé muže impotentními, "lidumilný" Stalin to odmítl. Islám se za války velmi osvědčil, bosenské muslimské divize si na východní frontě vedly tak dobře, že hlavní stan se zabýval myšlenkou islamizovat celé Německo. Nestihlo se to tenkrát, jde to dnes. Většina Němců už evidentně z islámského nadšení vystřízlivěla, ale neplatí to o kastě, která jim vládne. Politický analytik Joey Mannarino twittoval o životě dnešního Evropana: polovinu peněz, které vydělá, odvádí vládě; z těchto peněz se podstatná část investuje do imigrantů, kteří nenávidí evropské tradice a vůbec se nehrnou do práce; Evropanova životní úroveň pomalu koroduje, protože kvůli politice vládnoucích, nejsou prostředky na rozvoj. Analytik píše, že žádná civilizovaná společnost v historii se nechovala tímto hrozným způsobem ke svým občanům. 

misericorde

Kódy doby

Akceptovat nějakou boční uměleckou variantu je pro člověka odjakživa stravitelnější než akceptování hmotnějších dobových artefaktů formujících naši každodennost. Do galerie nebo do divadla nemusíme jít, ale u architektonické dobové hrůzy budeme do smrti čekat na tramvaj. Ve francouzském kulturním centru promítli film, u něhož se kritiky mohly strhat, reklama centra ve Štěpánské uváděla, že jde o film roku - Miséricorde. A opravdu excelentní film v době, kdy už se málo co dobrého natočí, resp. se to už ani neumí. Musíme ovšem akceptovat kulisu podivné vesnice a podivných lidí, všichni místní muži jsou teplí a ženy se smířily s tím, že jsou na řadě až když už se nedostávají muži pro muže. Konečně jde o uměleckou variantu, kterou divák rychle vypustí z hlavy. Filmová gramatika Francouzů téměř doslovně kopíruje podstatně silnější filmový zážitek strhující ruský film Vozvraščenije, je jasné, že do uměleckého nebe mohou vstoupit jen pravděpodobnější konstrukce než je podivná francouzská dědina. Ruské filmové drama utkví v lidské paměti, protože vychází z reálnějších konstrukcí, které vytvořila fantazie umělce. 

lipavsky szijjarto

Reklama na krematorium  

Reklamní plakát politického konglomerátu Spolu nad vršovickým viaduktem okamžitě evokuje reklamu na jedno krematorium newyorské periferie v Salingerově slavném románu, Holden pumpoval do mrtvol inertní plyn, aby jim vylepšil vizáž. Až tak dokonale, že staré ženy se podobaly prostitutkám v rozkvětu let a zesnulí starci toreadorům. Na vršovickém plakátu by kandidát revmatolog v pozadí udělal nejlíp kdyby z této reklamy včas vyskočil. Do Lipavského, Černochové a Pospíšila se napumpovala spousta inertního plynu a vypadají téměř stejně dobře jako mrtví v reklamě newyorského krematoria. Směšní toreadoři a kýčové symboly ženství. Inherentní banalita a prázdnota lidí, kteří aspirují zastupovat v parlamentu hlavní město. Lipavský na unijní ministerské schůzce po x-té požadoval zákaz schengenského prostoru pro ruské diplomaty. To že průměrný Čech není schopen okamžitě rozšifrovat to, co ve vteřině dokáže průměrný Francouz nebo Ital, svědčí o naší omezenosti víc než jakákoliv technologická nedokonalost. Můžete bojovat s nepřítelem na život a na smrt, ale vždy s velkorysostí a nikdy ne úzkoprse, upoceně a zbaběle. Vulgo, říká se tomu "uprděně", což charakterizuje Lipavského a Černochovou. 

maurice glasman

Hlavní zlomová linie doby 

Po dvou letech Starmerova vládnutí se Labour party v propadu voličské popularity moc nevzdaluje od konzervativní strany, kterou po letech vládnutí ubohých ministerských předsedů, voliči definitivně poslali do politického limbu. Nahradit tradiční politické strany, které se přežily aspiruje Reformní strana Nigela Farage. Starmer je povedenou figurou z panoptika evropské politiky nebo pokračováním labouristické předchozí hrůzy, kterou zahájil Tony Blair. Když Blair v devadesátých letech převzal úřad, nikdo by nepředpokládal, že Británii způsobí větší škodu než Adolf Hitler. Za nepovedenými politickými kreaturami labouristické i konzervativní strany jaksi zanikne materie těchto politických stran a domníváme se, že je tam stejné prázdno jako za kreaturami, které vedou ODS  nebo STAN. Ve Figaru v rubrice "Grand entretien", která se studuje i na šik učilištích, je zajímavý hovor s profesorem politické teorie a zakladatelem labouristického politického směru "Blue Labour" Mauricem Glasmanem. Tedy od roku 2011 lordem Glasmanem. Profesor Glasman založil hnutí v 2009 jako stranickou alternativu k Blairově "New Labour."