Termín revizionismus jsme kdysi znali jen z vzájemných nadávek komunistických vůdců, kteří se občas z něčeho takového obviňovali, i učitelé dějepisu na základkách to mlčky obcházeli, protože jim jádro sporu nebylo jasné a lehce by mohli padnout do výkladové pasti. Po letech se termín vrátil s neobyčejně destruktivním nábojem, mainstramová propaganda včetně wikipedie revidují všechno čemu minulost přikládala nějakou hodnotu, že byl americký vynálezce hromosvodu otrokářem nezmiňovaly ani komunistické učebnice dějepisu, Kundera dobře psal, ale pro wiki je významnější podvodná konstrukce havlistického periodika, Páral podle wiki největší díla napsal po převratu 1989, což je směšné. Frontální revizionismus minulých hodnot našel velmi vstřícnou půdu v evropskounijním monstru, je to úžasný nástroj, jak se za každou cenu udržet na pódiu historie. Pokud v USA revizionistické impulsy měly kořeny v prostředí levičáckého liberalismu na univerzitách a v intelektuálních kruzích, v EU je nejaktivnějším aktérem přepisování historie politická a mediální kasta, která vidí v historickém revizionismu součást politického boje. Cenou za tento nástroj je ovšem destrukce intelektuálních kvalit společnosti a neadekvátní chápání lidské totality. Co revidovat a jak to revidovat dnes nepředkládají vědecké ústavy marxismu-leninismu, kde navzdor deformacím jistá kvalita existovala, ale po letech podloudného revidování historie to končí tím, že nám revidovanou pravdu předkládají ubožáci typu Kallasové a Fialy. Sympatickým rysem české povahy je nahlížení na své padlé v panteonu s jistým nadhledem. Češi nemají v krvi nadměrně oslavovat mrtvé hrdiny, ovšem kolem jejich svatyň chodili vždy s pietou a zpovzdálí jim mlčky vzdávali hold. Češi nikdy nehanobili ani svatyně cizinců na svém území a respektovali pietu. Kladení věnců k pomníkům padlých rudoarmějců se moc lidí nikdy neúčastnilo, ale jejich hroby nikdy nikdo nezhanobil a nevysmíval se těm, kteří už věnce kladli. Tento druh revizionismu posthavlistické epochy je tou nejhanebnější odrůdou revizionismu. Pravda, která se vyjevuje z naší historické paměti samozřejmě není pevným terénem, je to problematický prostor s nánosem pověr a kolektivních vzpomínek a iluzí, někdy povrchních, někdy hlubokých, ale nikdy to není prostor primitivních lží a hanopisů, jak nám předkládají ideologové EU a obzvlášť trapný klan, který momentálně v Česku vládne. Vládnoucí navíc od svých unijních vzorů nejen revidují historickou pravdu, ale předkládají nám pochybné glorifikace, kterými nahrazují rudoarmějce osvoboditele.