Dlouhá poválečná desetiletí se zdálo se, že výzva, s kterou bylo konfrontováno předválečné Československo, obklíčené nebezpečnými diktaturami, byla tak ojedinělá, že se nemůže v dnešním civilizovaném světě opakovat. Vnitrozemské Bolívii a Paraguayi žádná ekonomická ani politická omezení z jejich geografické polohy neplynou, nikdo neregistroval, že by např. Brazílie po těchto zemích požadovala nějaký tribut nebo omezovala jejich suverenitu, nikdo to nikdy neslyšel ani v případě Nepálu nebo Středoafrické republiky. V Evropě, která věky aspirovala na civilizační vrchol, v její evropskounijní transformaci považuje vládnoucí kasta vnitrozemské státy, ať jsou nebo nejsou členy EU, za levnou kořist. Maďarsko bruselská kasta evidentně vydírá a pravděpodobně jen vnitrozemská poloha brání maďarské politice nárokovat si přirozenou suverenitu. Ve velmi komplikované situaci se nachází Srbsko, evropskounijní monstrum a NATO zúžily obklíčení tohoto státu a dnes už jdou po jeho životních centrech. Zdálo by se, že v 21. století není možné, aby mohly některé evropské státy spolu s NATO zamezit vstup do Srbska oficiálním návštěvám, jak se stalo Lavrovovi. Srbsko a Republika Srpska čelí brutálnímu nátlaku všeho druhu, který je má přivést do NATO a EU. Pokusy o rozvrat nebo převrat jeden za druhým, rejstřík lží a difamací srbských státníků je bezedný. Německu s fašistickou minulostí se povolilo sjednocení, malý národ Srbů musí k smrti strašit západní mocipány, sjednocení Srbska a Republiky Srpska zabrání za každou cenu, i válkou. V Evropě vládne bezprecedentní anomální situace, nátlak, vydírání a neomalené porušování dohod, které NATO a EU praktikují proti Srbsku, nejsou např. vůbec představitelné vůči Alžírsku a Maroku.