AI je velkou šancí?
Málokdo si uvědomuje, že matematika, která je bází dnešního umělého intelektu, byla vyvinuta už před padesáti lety, vylepšilo se jen železo a jsou k dispozici obrovské datové množiny, s nimiž AI pracuje. V bankách AI nahrazuje účetní i právníky, automatizace redukuje osazenstvo v továrnách apod. Ovšem není to nic neobvyklého, redukce pracovní síly v některých profesích doprovází celou epochu komputerizace. Potřeba některých profesí se sníží a naroste potřeba jiných. Generativní AI, která operuje na globálních datech a neuronové architektuře, znamená novou fázi, která se vyznačuje autonomním produkováním obsahu, designu a modelů a povyšuje předchozí výpočetní technologie. Říká se, že vyhledávání ChatGPT má desetkrát větší kapacitu než prosté vyhledávání v Googlu. Komplexnost generativní AI z ní dělá i sociální a kulturní fenomén a to je důvod proč se nám AI jeví jako vševědoucí black box.
V Řecku a na Karlovarsku, když otevřete téma AI, převládá názor, že úžasná AI je velkou šancí pro tyto oblasti. V Africe se domnívají už pětadvacet let, že internet pomůže kontinentu předstihnout ostatní a argumentují komparativní výhodou velkého procenta mládeže v celkové populaci, afričtí mladí rychleji bouchají do klávesnice než staří v Evropě. Malým zádrhelem může být PISA studie, podle které tyto oblasti vynikají nejslabší inteligencí svých dětí - Řecko v Evropě, KV v Česku a v případě Afriky v kontinentální soutěži. Když Řekům řeknete, že v PISA studii zaostávají i za Turky, v tomto jediném případě nadávají na milovanou EU, která má z neznámého důvodu deformovat právě tyto statistiky. V Řecku nemusí jít ani o umělou inteligenci, aby se jim pomohlo. Na všech zastávkách autobusových linek visí jeden jízdní řád s časem výchozí a koncové stanice. Kdy zastaví v dědině si každý odhaduje sám. Pokud čekají na AI, aby jim s tím pomohla, mýlí se. Mohou se dotázat v Čadu a dozví se, jak se to dělá. AI jim stejně tak málo pomůže rekonstruovat 85% baráků v Soluni, konečně procento baráků na Žižkově, které by to též potřebovaly, k tomu nemá moc daleko.
Ve Francii a v Německu se často hořekuje, jak AI vezme lidem práci a v poslední době se odvolávají na mezinárodní studii Brynjolfssona, Chandara a Chena. Ovšem např. ve Francii nastoupil tak vysoký stupeň deindustrializace, že není už co brát. Posledních dvacet let si Západ likvidoval svou průmyslovou základnu, která jediná formuje populační inteligenci a dovednosti. Fikce super technologických odvětví nutně nepostaví žádný stát na nohy. V Brně technologický park v Medlánkách nic zázračného nepřinesl a už vůbec ne žádné dovednosti, větší znalostní a dovednostní lesk městu dodával trust Vlněna než technologické fikce. Frankové v jedenáctém století pořádali nájezdy na oblast Théb a unášeli odtud tkalce a hlavně barvíře tkanin, věděli velmi přesně, jak se to má s technologickým pokrokem. Brňáci naopak aplaudovali řádění pseudoekonomů, když likvidovali Vlněnu. Brňákům uniká, že daleko nejzajímavějším zázrakem inovativního ducha, který město za posledních třicet vyplodilo, je "Noční chlebík" a pár dalších produktů z Babišových pekáren. Technologické údolí je ztrátou času a peněz. Slovák Babiš je požehnáním pro město i pro český stát.
Brynjolfsson, Chandar a Chen na grafech a statistikách z rozsáhlých dat trhu práce období 2021-25 dokazují, že AI bere práci především mladým ročníkům (22-30) a lidem nad 50. Autoři zdůrazňují, že zaměstnanost mladých se snížila v porovnání s trendem před zaváděním ChatGPT a také ve srovnání se staršími ročníky ve stejném povolání. Platí to i pro vývojáře softaru. AI má být velkým úderem pro současné absolventy vysokých a středních škol. Podobně argumentují ve Figaru experti na AI Olivier Babeau a Laurent Alexandre. Též se domnívají, že trh práce je ovlivněn AI a mladí jsou velmi znevýhodněni, protože kognitivní produkce se přesouvá do datových center. Znalosti spojené s diplomem dokáže dobře imitovat software. Vstup mladých do pracovního života začínal procesem učení: noci nad Excelem, korektury, analýzy a přepracované slajdy. V této dílně se formovaly reflexy profese, ale tuto vrstvu spolkne AI jako první, protože mladý pracovník je pro podnik mnohem dražší než AI. V 89% případech AI lehce porazí začínajícího pracovníka. Autoři dovozují, že problémem jsou právě univerzity, které formují neadekvátní absolventy, ovšem o novém profilu absolventa nic konkrétního neříkají. Ideologicky zbarvené západní školství nejdřív mládež vyškolí a pak se hluboce filozofuje o tom, jaké problémy bude mít na trhu práce. V Německu se obvykle uvádí pár hlavních důvodů, které brzdí ekonomickou expanzi, kromě cen za energii a drahou pracovní sílu, je to nedostatek technicky vyškolených kádrů, o tom, že by je AI mohla nahradit ani slovo. Problémem naší doby nejsou nebezpečí spřažená s AI, ale problém práce, která se považuje za zlo.
Babiš vrátil české občanství Milanu Kunderovi a částečně s mistrem normalizoval vztahy, které zbortila malost kultuře vládnoucích havlistů. Milan Kundera v Au rideau popisuje klíčovou příhodu z Anny Kareniny, která velmi přesně odpovídá na kardinální problém spojený s AI, který straší lidstvo. V USA je dnes k mání spousta programů AI, které produkují povídky, scénáře apod., AI vstupuje do oblastí, které byly výlučným hájemstvím lidské kreativity a má se za to, že nebude dlouho trvat a AI ji nahradí. Pak nutně následují diskuze o tom, jak vůbec AI uhlídat, aby si nás nepodmanila. Hegel v Estetice napsal, že vrcholem lidské kreativity je literární dílo a tedy právě tato oblast musí odpovědět na otázku zdali nás AI jednou překročí. V technických oblastech vzdálenost mezi AI a člověkem nikdy nebude jasná, protože ji zamží rychlost s jakou AI šrotí numerické výpočty a listuje stránkami encyklopedií.
Jak odpovídá Kundera na tento problém? Anna Karenina když sestupovala po schodech dolů na peron se cítila dobře, právě ten den se urovnaly její nesrovnalosti s Vronským a opět cítila vzedmutí lásky a život dostal barvu. Na peroně procházela davem lidí, s některými se zdravila a v její mysli nebyla ani stopa něčeho, co by mluvilo o tom, že to bude jinak. Od okamžiku, kdy se přiřítila lokomotiva na peron a jejím osudovým gestem neuběhla ani vteřina. Ve zlomku sekundy uzrálo její rozhodnutí a podvědomí přesvědčilo mozek o jeho nutnosti. Do hry vstoupil záblesk z temných vrstev lidské existence, které jdou mimo racionální. O tomto záblesku se nedá tvrdit, že je náhodný, tj. že má téměř nulovou, ale kvantifikovatelnou pravděpodobnost. Teoretici AI se domnívají, že umělý intelekt se posune nebo už posunul nad možnosti člověka v okamžiku, kdy jeho algoritmy volí nedeterministické postupy. Tedy volit náhodné postupy, které v mají v celkovém kontextu hlavu a patu, znamená předčit lidské možnosti. Vylučuje se varianta, že záblesk z temných vrstev podvědomí je největším kreativním popudem v člověku a tato varianta se redukuje na dilema deterministický - náhodný. Když už bychom připustili, že tomu tak je, pak musíme jít k principu náhody. Samotná AI nám vysvětlí, že skutečná náhodná čísla, na nichž umělý intelekt operuje, v realitě neexistují, vždy se jedná o pseudonáhodná čísla, která v člověku vzbudí dojem náhody, ale vždy jde o produkt deterministického systému. Kreativita vrcholných tvůrců, která jde mimo deterministické systémy, není tedy v možnostech žádné algoritmizace.
Ve Francii a v Německu se často hořekuje, jak AI vezme lidem práci a v poslední době se odvolávají na mezinárodní studii Brynjolfssona, Chandara a Chena. Ovšem např. ve Francii nastoupil tak vysoký stupeň deindustrializace, že není už co brát. Posledních dvacet let si Západ likvidoval svou průmyslovou základnu, která jediná formuje populační inteligenci a dovednosti. Fikce super technologických odvětví nutně nepostaví žádný stát na nohy. V Brně technologický park v Medlánkách nic zázračného nepřinesl a už vůbec ne žádné dovednosti, větší znalostní a dovednostní lesk městu dodával trust Vlněna než technologické fikce. Frankové v jedenáctém století pořádali nájezdy na oblast Théb a unášeli odtud tkalce a hlavně barvíře tkanin, věděli velmi přesně, jak se to má s technologickým pokrokem. Brňáci naopak aplaudovali řádění pseudoekonomů, když likvidovali Vlněnu. Brňákům uniká, že daleko nejzajímavějším zázrakem inovativního ducha, který město za posledních třicet vyplodilo, je "Noční chlebík" a pár dalších produktů z Babišových pekáren. Technologické údolí je ztrátou času a peněz. Slovák Babiš je požehnáním pro město i pro český stát.
Brynjolfsson, Chandar a Chen na grafech a statistikách z rozsáhlých dat trhu práce období 2021-25 dokazují, že AI bere práci především mladým ročníkům (22-30) a lidem nad 50. Autoři zdůrazňují, že zaměstnanost mladých se snížila v porovnání s trendem před zaváděním ChatGPT a také ve srovnání se staršími ročníky ve stejném povolání. Platí to i pro vývojáře softaru. AI má být velkým úderem pro současné absolventy vysokých a středních škol. Podobně argumentují ve Figaru experti na AI Olivier Babeau a Laurent Alexandre. Též se domnívají, že trh práce je ovlivněn AI a mladí jsou velmi znevýhodněni, protože kognitivní produkce se přesouvá do datových center. Znalosti spojené s diplomem dokáže dobře imitovat software. Vstup mladých do pracovního života začínal procesem učení: noci nad Excelem, korektury, analýzy a přepracované slajdy. V této dílně se formovaly reflexy profese, ale tuto vrstvu spolkne AI jako první, protože mladý pracovník je pro podnik mnohem dražší než AI. V 89% případech AI lehce porazí začínajícího pracovníka. Autoři dovozují, že problémem jsou právě univerzity, které formují neadekvátní absolventy, ovšem o novém profilu absolventa nic konkrétního neříkají. Ideologicky zbarvené západní školství nejdřív mládež vyškolí a pak se hluboce filozofuje o tom, jaké problémy bude mít na trhu práce. V Německu se obvykle uvádí pár hlavních důvodů, které brzdí ekonomickou expanzi, kromě cen za energii a drahou pracovní sílu, je to nedostatek technicky vyškolených kádrů, o tom, že by je AI mohla nahradit ani slovo. Problémem naší doby nejsou nebezpečí spřažená s AI, ale problém práce, která se považuje za zlo.
Babiš vrátil české občanství Milanu Kunderovi a částečně s mistrem normalizoval vztahy, které zbortila malost kultuře vládnoucích havlistů. Milan Kundera v Au rideau popisuje klíčovou příhodu z Anny Kareniny, která velmi přesně odpovídá na kardinální problém spojený s AI, který straší lidstvo. V USA je dnes k mání spousta programů AI, které produkují povídky, scénáře apod., AI vstupuje do oblastí, které byly výlučným hájemstvím lidské kreativity a má se za to, že nebude dlouho trvat a AI ji nahradí. Pak nutně následují diskuze o tom, jak vůbec AI uhlídat, aby si nás nepodmanila. Hegel v Estetice napsal, že vrcholem lidské kreativity je literární dílo a tedy právě tato oblast musí odpovědět na otázku zdali nás AI jednou překročí. V technických oblastech vzdálenost mezi AI a člověkem nikdy nebude jasná, protože ji zamží rychlost s jakou AI šrotí numerické výpočty a listuje stránkami encyklopedií.
Jak odpovídá Kundera na tento problém? Anna Karenina když sestupovala po schodech dolů na peron se cítila dobře, právě ten den se urovnaly její nesrovnalosti s Vronským a opět cítila vzedmutí lásky a život dostal barvu. Na peroně procházela davem lidí, s některými se zdravila a v její mysli nebyla ani stopa něčeho, co by mluvilo o tom, že to bude jinak. Od okamžiku, kdy se přiřítila lokomotiva na peron a jejím osudovým gestem neuběhla ani vteřina. Ve zlomku sekundy uzrálo její rozhodnutí a podvědomí přesvědčilo mozek o jeho nutnosti. Do hry vstoupil záblesk z temných vrstev lidské existence, které jdou mimo racionální. O tomto záblesku se nedá tvrdit, že je náhodný, tj. že má téměř nulovou, ale kvantifikovatelnou pravděpodobnost. Teoretici AI se domnívají, že umělý intelekt se posune nebo už posunul nad možnosti člověka v okamžiku, kdy jeho algoritmy volí nedeterministické postupy. Tedy volit náhodné postupy, které v mají v celkovém kontextu hlavu a patu, znamená předčit lidské možnosti. Vylučuje se varianta, že záblesk z temných vrstev podvědomí je největším kreativním popudem v člověku a tato varianta se redukuje na dilema deterministický - náhodný. Když už bychom připustili, že tomu tak je, pak musíme jít k principu náhody. Samotná AI nám vysvětlí, že skutečná náhodná čísla, na nichž umělý intelekt operuje, v realitě neexistují, vždy se jedná o pseudonáhodná čísla, která v člověku vzbudí dojem náhody, ale vždy jde o produkt deterministického systému. Kreativita vrcholných tvůrců, která jde mimo deterministické systémy, není tedy v možnostech žádné algoritmizace.
Žádné komentáře:
Okomentovat