driss ghali

Nechte je snít

O francouzsko-marockém politickém komentátorovi a esejistovi Driss Ghalim se říká, že je  coqueluche (miláček) médií francouzské národní pravice. Není to  bezdůvodné, protože potkat někoho, kdo dokáže psát tak jasné a zajímavé analýzy, je dost zřídkavé. Ghaliho analýzu marockých nepokojů v Causeur přetiskly i španělské infoservery. Španělský El Manifiesto esej uvedl s tím, že se vyplatí vědět něco víc o zvláštnostech mas, které přichází do Evropy fachčit na důchody Evropanů. V Ghaliho analýze můžeme vidět málo lichotivou podobnost i s naším terénem. Od konce září existuje i v Maroku generace Gen Z, která hlasitě demonstruje v ulicích  a požaduje lepší veřejný servis. Hnutí nabralo obrátky po smrti osmi těhotných žen během císařských řezů v nemocnici v Agadiru, která šokovala marocké veřejné mínění. Mladí také kritizují enormní investice, které souvisí s mistrovstvím světa ve fotbale 2030, považují je za nesmyslné a neadekvátní sociálním prioritám země. Minulý víkend se mladí z generace Z (narození po 2000) shromáždili v několika marockých městech a požadovali právo na práci, na zdravotní péči, vzdělání a konec korupce. Dík sociálním médiím bylo vidět, jak mladí lidé, čistí v každém smyslu, jsou  zatýkáni policisty sotva o něco staršími než oni. Lid proti lidu. Nikdy nelze tvrdit, že lid má vždy pravdu a stát se z principu mýlí. Ghali říká, že nedůvěřuje davům a masám, těm tvrdým a sadistickým tyranům, ale tentokrát s mladými soucítil. Nežádají nic mimořádného, nic neničí a jsou dobře vychovaní. Tak by měl vypadat dvacetiletý člověk: laskavý a vážný. Zdá se, že mají pravdu, když žádají, oč žádají. Ale dokáže je stát uspokojit?

         Problém Maročanů, stejně jako ostatních arabských a afrických zemí, není materiální, ale lidský a morální. Existují tu vynikající lékaři, dostatečné rozpočty a moderní vybavení lékařských zařízení, ale není tu touha si vzájemně pomáhat. Panuje tu od přírody násilí chladné jako jed, který žena vražedkyně podává svému muži do jídla po kapkách den za dnem. Empatie a láska nemají v arabských nemocnicích místo. Vždy se tu musí platit a kupovat pozornost penězi, místo aby ji vybudila citlivost. Ghali píše, že jednou doprovázel babičku do nemocnice. Agenti bezpečnostní služby měli na starosti výběr pacientů a regulaci, sestry a lékaři byli neviditelní, záměrně maskovaní běžným oblečením. Nikdo nechtěl nosit bílý plášť, aby se vyhnul pacientově prosbě. Pár let předtím jiná nemocnice odmítla ošetřit Ghaliho otce, protože u sebe neměl peníze. Za přijetí na kardio pohotovost žádali 1000 eur. Ve školách je to podobné. Jak můžete předat dětem poklad (vědění), když jimi pohrdáte a jejichž peněženky považujete za nezbytnou kořist. Co se týče korupce, ta přebývá v arabském  kolektivním povědomí. Je lékem proti všemocnosti státu, jenž je západním konceptem, který arabský svět ještě nestrávil. Až do doby kolonizace byla administrativní moc nepravidelná a málokdy hegemonní. Nesouhlas je blízký arabskému politickému státu. Korupce je způsobem, jak si stát koupit a zároveň ostatní zbavit jejich legitimních práv. Dám bakšiš bezpečnostnímu agentovi v nemocnici a mám právo přeskočit jiného pacienta. Nerovnost je arabskou základní hodnotou, kterou milují, ale budou tvrdit, že požadují rovnost. Francouzi mohou rovnost milovat, ale ne nikdo jiný. 
            Co říci mladým demonstrantům? Ghali říká, že věc je vyřešena - nedá se s tím nic dělat. Přitom je toho tolik, co je třeba dělat. Maroko, Alžírsko a každá další země třetího světa potřebují morální revoluci. Měly by změnit své hodnoty a citlivost, ale jaké elity jsou schopné vést tento "velký reset"? Jsou to prorocké elity, protože tato změna vyžaduje něco nadpřirozeného, aby dovedla lidi k hluboké změně jejich způsobu života? Možná by se dalo začít skromně, nejdřív neutralizovat ty nejtoxičtější elementy, které zacházejí do extrémů, jako je drcení ostatních korupcí, podvody a nepotismus, které hanebně útočí na ty nejslabší. Jen extrémně silná a odhodlaná elita může takovou misi splnit. Bude potřebovat velkou autoritu a hodně štěstí. Zcela určitě demokracie nebude jejím preferovaným systémem, protože tam to houstne blbci pod rouškou lidských práv a rovnosti. Pouze silná moc, jistá si sama sebou, může osvobodit dobré lékaře, profesory a statní úředníky z cynického sevření. Pouze vláda, které nejde o popularitu, může zkorumpovaným a průměrným říct pravdu a neztrácet s nimi čas. Všude jsou dobří lidé a kladou prostředí odpor, ale nemají žádný vliv. Potřebují pomoc. Kdo řekne příští víkend mladým lidem gen Z, že demokracie je nepřítelem jejich věcí? Asi je lepší je nechat snít. Možná je napadne něco, co zatím nikoho nenapadlo...