Jak z románů vstřebat ekonomiku
Před časem publikoval ve Figaru Philippe Aghion, ekonom, kterého vzápětí ozdobila nobelovka, půvabnou esej o ekonomickém progresu v historii světa, nebo jak dospět k pochopení ekonomiky bez ekonomie. Profesor se zamýšlí nad knihou novinářky Anne de Guigné "Všechno zlato světa." Podle profesora nejlepší náhled do sociálních a institucionálních struktur epochy můžeme získat od romanopisců. Jsou nejcennějšími svědky evoluce ekonomických mechanismů. Až do roku tisíc byl růst světového HDP téměř nulový: pokud si nějaká země zvedla úroveň svého bohatství, bylo to na úkor jiné země, tedy bez efektu na světové HDP. Petroniův Satyricon o tom dobře svědčí. Orgiastická vize Felliniho filmu dobře uchopila Petroniův text, s fascinujícím popisem první podnikatelské buržoazie v historii lidstva. Spisovatelé dneška i včerejška nám pomáhají pochopit závratné peripetie historie. Nicméně teprve s průmyslovou revolucí v 1820 a s objevením parního stroje se ekonomický růst skutečně rozjel a lidstvo se konečně vymanilo z malthusiánské pasti. Ze světového růstu HDP 0,05% v 1820, lidstvo za padesát let v 1870 dospělo k půlprocentnímu růstu. Nakonec po větší část dvacátého století se světový růst stabilizoval kolem tří procent. Impulsy kapitalistické ekonomiky probuzené industriální revolucí dramaticky vylepšily životní standard a prodloužily délku života, ale zároveň vyprovokovaly obrovské nerovnosti v příjmech a nadměrné vykořisťování námezdní pracovní síly. Poukazovali na to ve svých slavných románech zejména Dostojevský, Dickens a Zola.
Ve Francii je nejlepším průvodcem této ekonomické fáze samozřejmě geniální Balzac. V Kapitálu 21. století ekonom Thomas Piketty cituje Otce Goriota, Rastignac zjišťuje, že v Paříži je často výhodnější se oženit s bohatou dědičkou nebo svést bohatou vdovu, než trávit roky studiem práv. Vautrin, cynická realistická postava, mu vysvětluje, že s dobře investovaným kapitálem několika set tisíc franků lze projít životem bez práce. Nobelista píše, že se o ekonomických institucích té epochy dozvěděl čtením Balzacových Ztracených iluzí. Balzac líčí nešťastná dobrodružství Davida Sécharda, vynálezce, který objevil postup výroby papíru s nižšími náklady při využití rostlinných vláken. Ovšem jeho konkurenti, bratři Cointetovi, si objev přivlastní, využili skutečnosti, že patentování nebylo v té době levné a Séchard měl potíže s financováním patentování. Ekonom píše, že kniha Anne de Guigné Všechno zlato světa" velmi dobře ilustruje výhody našeho kapitalismu, vlastnická práva k inovacím máme lépe garantována než to bylo v 19. století a na druhé straně dnes existuje rozvinutý finanční sektor, který brání, aby se vynálezce stal rukojmím věřitelů, kteří mu zároveň konkurují. Romanopisci dneška nastolují otázku organizace práce ve světě nových technologií, obavy však doprovázely každou průmyslovou revoluci. John Maynard Keynes napsal v 1930: "Jsme postiženi novou nemocí, jejíž jméno mnozí ještě neznají, ale v následujících letech hodně uslyší: technologická nezaměstnanost."
Od počátku moderní éry až do první průmyslové revoluce (1000 až 1820) se růst globálního HDP zvedl z nuly ročně na 0,05 a to dík rozvoji obchodu. Obzvlášť Benátská republika dokázala ve středověku prosperovat nejen z rozvoje obchodu (koření a hedvábí), ale i transferem technologií z Asie, Egypta a Byzance (textilní výroba, sklo, pěstování rýže, produkce cukrové třtiny atd.) Fontanovy bajky a Cervantes líčí ekonomické bujení moderní epochy na pozadí velké obchodní akcelerace a racionalizace finančních mechanismů. Dnes je to umělá inteligence, které vyvolává strach ze ztráty pracovních míst a masové nezaměstnanosti. Nobelista je přesvědčen, že je možné využít zkušeností předchozích revolucí a reformou institucí vytvořit společnost, která bude nejen inovativnější, ale i inkluzívnější a bude chránit občany. Spisovatelé dneška, stejně jako včerejška, nám pomáhají chápat hlubiny těchto výzev.
Žádné komentáře:
Okomentovat