Co za nesmysl postmoderní kapitalismus?
Kapitalismus dnešního západního světa, často s atributem finanční, ztratil své vývojové oprávnění, nemá žádnou vazbu na morálku a bez produkce neformuje schopnosti a talent člověka a není základem národního blahobytu. Často podléháme fikci, kterou evropskounijní diktatura živí, že žijeme ve výjimečné epoše, pokud je něčím výjimečná, tak je to stupněm ujařmení s minimální kapacitou odporu, výjimečná je taky schopnost evropskounijní epochy nic netvořit. Michail Magid analyzuje parametry dnešního kapitalismu v Svobodnaja pressa. Soudy o tom, že žijeme v postmoderní době a např. Írán je religiózní společností jsou nanejvýš pochybné. Moderní civilizací se nazývá společnost svázána s vědou a průmyslovým rozvojem, s tržním kapitalismem orientovaným na zisk, na stálý ekonomický růst a technologický pokrok. Velké privátní firmy koncentrují ve svých rukách klíčové zdroje: továrny, nemovitosti, finanční toky, přírodní zdroje, úrodné půdy atd.
Moderna je svázána s rychlým tempem urbanizace, obyvatelstvo planety se koncentruje asi v 600 globálních městech. To jsou základní črty naší doby. Často se operuje termínem postmoderna, vysvětluje se složitými filozofickými a kulturními formulacemi, ale mezi nimi a základními sociálními strukturami neexistuje žádná očividná vazba. Stoupenci liberálního směru tvrdí, že už žijeme v postmoderní civilizaci, kde zmizel průmysl, dělnická třída a práce jako taková. Tito lidé tvrdí, že proletariát je mrtvý.
Je nutné se zamýšlet nad změnami uvnitř kapitalistické vědecko-industriální společnosti, která je synonymem moderny. Narostla role globálního obchodu ve srovnání s 20. století, USA např. nakupují třetinu zboží za hranicemi, před 70 lety to bylo 10%. Pozorujeme velkou proměnu, západní výroba se přenesla do oblasti Tichého a Indického oceánu. Tato část světa za posledních 40 let zaznamenala gigantický rozměr industrializace a obrovský nárůst průmyslového proletariátu.
Druhým specifikem epochy je rostoucí vliv informačních technologií (všichni se pohybujeme v globální síti) a přechod k dočasnému nebo částečnému pracovnímu úvazku. Pokud jde o dočasné zaměstnání a zhoršující se pracovní podmínky, nedochází k ničemu novému, podobné formy šéfovské dominance jsou typické i pro rané období moderny, pro kapitalismus 19. a počátku 20. století. Majitelé firem mohli propustit koho chtěli nebo změnit délku pracovního dne. Úporný boj proletariátu za svá práva často nabýval radikálních forem a přiměl velký byznys v polovině 20. století změnit pravidla hry. Koncem 20. století se tato pravidla zrelativizovala a jistota zaměstnání se vytrácí. Podle Magida žádná postmoderní civilizace neexistuje a nikdy neexistovala, odvolává se na práce Zygmunta Baumana a Karla-Heinze Rotha, Bauman vysvětluje, že na naší civilizaci je specifický význam globálních propojení a flexibilita práce a trhů. Podnik může rychle zlikvidovat své továrny v USA nebo ve Francii a otevřít je např. v Indii nebo Mexiku. Podnikatel se může zbavit osazenstva firmy a najmout vietnamské nebo syrské imigranty. Bauman tuto civilizaci nazývá tekutou modernou.
Představa o tom, že se objevila nová civilizace, kde neexistují fabriky a pracující, je čistá fantazie naivních, kteří se domnívají, že výrobky rostou na stromech a samovolně padají právě k nim. Průmyslová výroba se částečně ze západních zemí přesunula do tichomořské oblasti, kde je levná pracovní síla. V některých zemích jako Írán, Turecko, Nigérie, industrializace velmi pokročila. Je faktem, že nikdy v historii neexistovalo takové množství průmyslového proletariátu jako dnes.
Fikce západního světa je velmi nebezpečná, lidé, kteří se domnívají, že USA a Evropa jsou centrem světa, neregistrovali gigantický posun, který udělala industrializace od Istanbulu až po Šanghaj, od Habeše až po Indii. Právě zde je důvod chybného hodnocení reality. Zaměstnanost v průmyslu je velmi vysoká, 20-30% ekonomicky činného obyvatelstva. Pravděpodobně v průmyslu je zaměstnána většina obyvatelstva, často se běžná průmyslová výroba jako telekomunikace, potravinářský průmysl atd. řadí do sektoru služeb.
Írán, jaká je to teokracie? Je to rozvinutý dynamický stát s obyvatelstvem kolem 90 milionů a s kapitalistickou industriální ekonomikou. Většina pracujících pracuje v privátních nebo státních firmách, budují se nové závody, na universitách studuje 6 milionů studentů, 80% obyvatel žije ve městech. Politici této země často mluví o náboženství, ale nebrání to produkci aut ani křídlatých raket a modernizování dopravní infrastruktury. V západních zemích někteří politici též hovoří o náboženství, aby se udrželi u moci, ale v praktické politice aplikují jiné ideje, které někdo může nazývat post-modernistické. Postmoderrnismus není žádná nová společenská struktura, ale něco málo pochopitelného, co vyučují na universitách a podivný umělecký styl. Se společenskými fundamenty nemá postmodernismus nic společného, ty se totiž moc neodlišují od těch, které existovaly v 19. a 20. století. .
Je nutné se zamýšlet nad změnami uvnitř kapitalistické vědecko-industriální společnosti, která je synonymem moderny. Narostla role globálního obchodu ve srovnání s 20. století, USA např. nakupují třetinu zboží za hranicemi, před 70 lety to bylo 10%. Pozorujeme velkou proměnu, západní výroba se přenesla do oblasti Tichého a Indického oceánu. Tato část světa za posledních 40 let zaznamenala gigantický rozměr industrializace a obrovský nárůst průmyslového proletariátu.
Druhým specifikem epochy je rostoucí vliv informačních technologií (všichni se pohybujeme v globální síti) a přechod k dočasnému nebo částečnému pracovnímu úvazku. Pokud jde o dočasné zaměstnání a zhoršující se pracovní podmínky, nedochází k ničemu novému, podobné formy šéfovské dominance jsou typické i pro rané období moderny, pro kapitalismus 19. a počátku 20. století. Majitelé firem mohli propustit koho chtěli nebo změnit délku pracovního dne. Úporný boj proletariátu za svá práva často nabýval radikálních forem a přiměl velký byznys v polovině 20. století změnit pravidla hry. Koncem 20. století se tato pravidla zrelativizovala a jistota zaměstnání se vytrácí. Podle Magida žádná postmoderní civilizace neexistuje a nikdy neexistovala, odvolává se na práce Zygmunta Baumana a Karla-Heinze Rotha, Bauman vysvětluje, že na naší civilizaci je specifický význam globálních propojení a flexibilita práce a trhů. Podnik může rychle zlikvidovat své továrny v USA nebo ve Francii a otevřít je např. v Indii nebo Mexiku. Podnikatel se může zbavit osazenstva firmy a najmout vietnamské nebo syrské imigranty. Bauman tuto civilizaci nazývá tekutou modernou.
Představa o tom, že se objevila nová civilizace, kde neexistují fabriky a pracující, je čistá fantazie naivních, kteří se domnívají, že výrobky rostou na stromech a samovolně padají právě k nim. Průmyslová výroba se částečně ze západních zemí přesunula do tichomořské oblasti, kde je levná pracovní síla. V některých zemích jako Írán, Turecko, Nigérie, industrializace velmi pokročila. Je faktem, že nikdy v historii neexistovalo takové množství průmyslového proletariátu jako dnes.
Fikce západního světa je velmi nebezpečná, lidé, kteří se domnívají, že USA a Evropa jsou centrem světa, neregistrovali gigantický posun, který udělala industrializace od Istanbulu až po Šanghaj, od Habeše až po Indii. Právě zde je důvod chybného hodnocení reality. Zaměstnanost v průmyslu je velmi vysoká, 20-30% ekonomicky činného obyvatelstva. Pravděpodobně v průmyslu je zaměstnána většina obyvatelstva, často se běžná průmyslová výroba jako telekomunikace, potravinářský průmysl atd. řadí do sektoru služeb.
Írán, jaká je to teokracie? Je to rozvinutý dynamický stát s obyvatelstvem kolem 90 milionů a s kapitalistickou industriální ekonomikou. Většina pracujících pracuje v privátních nebo státních firmách, budují se nové závody, na universitách studuje 6 milionů studentů, 80% obyvatel žije ve městech. Politici této země často mluví o náboženství, ale nebrání to produkci aut ani křídlatých raket a modernizování dopravní infrastruktury. V západních zemích někteří politici též hovoří o náboženství, aby se udrželi u moci, ale v praktické politice aplikují jiné ideje, které někdo může nazývat post-modernistické. Postmoderrnismus není žádná nová společenská struktura, ale něco málo pochopitelného, co vyučují na universitách a podivný umělecký styl. Se společenskými fundamenty nemá postmodernismus nic společného, ty se totiž moc neodlišují od těch, které existovaly v 19. a 20. století. .
Žádné komentáře:
Okomentovat