roma legie pravice

Ne humanisté, ale zrádci

V nedělním hovoru na radiu klasik mladý nadějný slavíček z jazz muzikálové babiččiny krabičky, vysvětlí posluchačům proč v Londýně nejsou mlhy i když v Gershwinově songu se o nich pěje. A pak dál, a to ho pravděpodobně osazenstvo rádia navedlo, jak je to úžasné zapět si s uprchlíky v Drážďanech a v Berlíně. My ostatní jsme xenofobní burani.
     Gianluca Castro na webu italské pravice destra-it, rádoby světu otevřenému  Čecháčkovi a propagandistům masové imigrace rádia klasik, dává jasné vysvětlení, jak to s jejich humanismem vůbec stojí.
      Když vítězné legie Římanů pochodovaly do nových  zemí, nikomu neslibovaly penzijní zajištění, nikomu neříkaly, že to dělají z humánních důvodů, ale garantovaly jedno - příchod civilizace, nastolení římského práva a řádu barbarským kmenům.
     Určitě Římané na sebe nepohlíželi jako na dobráky, ale v každém případě byli mnohem civilizovanější než dnešní „humanisté“, kteří jsou komedianty ve hře „ušlechtilých“ pocitů a v této hře jsou komplici strategie nahrazení evropských národů. Tito „humanisté“ musí být jednoduše nazváni pravým jménem: zrádci.    
      Masová imigrační invaze, která není normálním jevem a bude mít fatální následky, se jednoduše už nezdůvodňuje, racionalita, včetně té ekonomické jde stranou, běžně se používá taktika rádia klasik a podobných, komu se nezamlouvá jed masové imigrace je buranem, polokriminálním živlem atd. Moderátoři a jejich hosté jsou humanisty. Všechno je to tak snadné, stačí nebýt proti masové imigraci. V osmdesátých letech stačilo nebýt proti straně.
        I když tento typ „humanismu“ je ve společnosti výrazně menšinový, existují lukrativní oblasti, kde se dá proniknout pouze s tímto nátěrem. Média, tzv. kulturní fronta, různé společenské instituty, školství atd., v podstatě klíčové oblasti, které determinují budoucnost. V těchto sférách musíte být imperativně „humanistou“ nahrazení Evropanů Afrikou a Arábií, být komplicem této strategie. České republice nehrozí bezprostředně to, co Itálii a Francii, ale intuice národa tuší rychlost tohoto procesu, o to podivnější je omezená zarputilost kulturních elit.
     Dnes je už téměř evidentní, že jde o plánovanou a precizovanou strategii. Důkazem může být např. Macron, bez politického zázemí, bez financí na kampaň, závratná kariéra z vody. V Itálii to může být Laura Boldrini, fanatická imigracionistka z aparátu OSN, neznámá v politice, v roce 2013 zvolena do parlamentu a rovnou předsedkyní sněmovny.
    Velkou zbraní těchto proimigračních kriminálníků je dezinformace. Např. prezident italského penzijního úřadu Tito Boeri (v Německu je tento typ demagogie každodenním jevem) v televizích šíří informaci, že imigranti z Afriky jsou nezbytní pro příští italské důchody. Jednoduchým výpočtem se dá dokázat opak tohoto tvrzení. Jakým přínosem penzijnímu systému jsou dnes už nezvladatelné bandy desperátů, kteří se přiživují na černém trhu. Je jasné, že tento stav povede k pádu hodnoty pracovní síly.
     Naštěstí se Italové vzpamatovali a rozhodli ve volbách proti tomuto stavu. Vnitřní komplici masové imigrace včetně zpěváčků a hereček typu Asia Argento, ekonomické zájmy a nátlak všeho druhu ze zahraničí, nestačily, aby potlačily vůli italského lidu a jeho kapacitu přežít. Spočívá to na tisícileté tradici italského lidu, který má spoustu slabých míst, ale netrpí pokrytectvím.