Thilo Sarrazin ve WeltWoche
Thilo Sarrazin. Ekonom, kdysi člen německé bankovní rady, znalec islámu nebo spíš až exaktní pozorovatel důsledků islámu v západním světě. Autor významných knih, které ovlivnily vnímání německé společnosti. Sarrazin je nositelem velké ceny: „Nejvíc nenáviděný člověk německým mainstreamem a politickokorektními“. Thilo Sarrazin před pár týdny publikoval knihu „Feindliche Übernahme (nepřátelské převzetí)“, o které se mluví jako o nepostradatelné pro rozšifrování islámu v Evropě. Sarrazin se domnívá, že Korán je pro islámský svět samotný velkým břemenem, vyžaduje od individua připravenost k netoleranci, k násilí, brání touze po poznání a emancipaci ženy, nuluje individualitu. Sarrazin v rozhovoru s šéfredaktorem švýcarského WeltWoche Rogerem Köppelem neobyčejně zajímavě.
V Bibli najdeme též hrozné věci, z jakého důvodu nás to neznepokojuje?
Kdybych žil v časech inkvizice, byl bych opatrný, ale ty časy už pominuly. Stojíme před problémem - dvě miliardy lidí jednoho náboženství doslovně věří, co stojí v Koránu napsáno. Dnešní islám je vkořeněn ve středověku - a jde ještě zpátky.
Nevidíte nějaký pozitivní vývoj v islámu?
Jsou samozřejmě ostrovy, íránské ženy, když přiletí do Turecka, na letišti odloží šátky nebo je stáhnou dozadu a vydechnou.
Z jakého důvodu radikalizace?
Záleží na tom, jak Korán interpretujete. Má se brát doslovně nebo ne? V islámu neexistuje žádný model moderního státu s rozdělením mocí - existují jen despocie v klasickém smyslu.
Jak to změnit?
Nemohu jako ateista radit muslimům, co mají dělat. Reforma islámu musí vytrysknout zevnitř. Muslimové musí sami rozhodnout, co vlastně islám znamená. Klíčovým problémem tohoto náboženství je sexuální nadřazenost muže. Centrální role spočívá v utlačení ženy. Pokud by ženy mohly dělat co chtějí, islám padá. Dívky si nesmějí od sedmi let volit přátele, ti mimo muslimští jsou úplně stranou, nemohou jít na disko atd. Jejich bratři bdí nad jejich chováním a vlastně se čeká jen na okamžik, aby si vzaly své bratrance.
Též šátek na hlavě: definuje podřadnou roli. Žena nemá právo o sobě rozhodovat. Ani to, kolik bude mít dětí. Čest muže spočívá v tom, jak žijí ženy kolem v jeho chápání islámu. Do té doby než to nepukne, není nic možné.
Čím větší je procento zahalené hlavy, tím větší nevzdělanost, tím větší procento sociální podpory. Tedy čím větší fundamentalismus, tím většími finančními prostředky stát musí dotovat tento společenský segment.
Neexistují statistiky o počtu muslimů ve Spolkové republice, podle propočtů imigračního úřadu (BAMF) pohybuje se jejich počet kolem 5milionu. Ovšem žádné registry o náboženství ani při narození neexistují. BAMF uvádí, že 75% přijíždějících osob do Spolkové republiky jsou muslimové. Statistická evaluace vede k závěru, že počet muslimů se každou generaci zdvojnásobí. Např. ve Wiesbadenu v segmentu na 65let jsou 2% muslimů, v segmentu pod 15let je to 20%. V berlínských okresech Neukolln a Wedding žije 20% muslimů, ale 50% školou povinných jsou muslimové.
Jak je možné, že v islámském světě se ženy nevzbouřily?
Ženy jsou tvrdě v podřízené poloze. Pocit moci jim dá fakt, že podřizovací mechanismy předají další generaci. Např. obřízka dívek v afrických státech - vesměs to dělají ženy. Podle motta: Musela jsem to vydržet, nyní jsi ty na řadě.
Jak mohla říct (Merkelová) „dokážeme to (integrovat miliony imigrantů)“?
Jsou různé možnosti jak deformovat realitu.
Kolik času ještě dáváte režimu Merkelové?
Do té doby než bude přehlasována, tedy 2021. Nevidím nadějně vyslovení nedůvěry nebo něco podobného.
Titul vaší knihy vyvolává strach. Lze to zastavit?
V 5. kapitole o tom píši. Na prvním místě se musí okamžitě zastavit imigrace z islámských zemí, za druhé musí být vyvinut tlak na integraci, musíme požadovat jisté věci od imigrantů. Potřebujeme jasné a pravdivé statistiky, rozšíření náboženské příslušnosti musí být zmapováno. Musíme znát souvislosti mezi vzděláním, povoláním, kriminalitou, sociálními dávkami a ekonomií. Muslimové si uvědomí, kde stojí.
Z jakého důvodu je SPD (sociální demokracie) tak proislámská a odmítá jakoukoliv debatu?
Chápeme náboženství jako subjektivní, individuální záležitost, vztah mezi mnou a bohem. Nikdo v současné SPD nebo CDU/CSU neví o čem islám je. Myslíme si, že všichni tikají jako my - to je náš klíčový problém.
Když se vrátíme ke křesťanským kořenům...pomůže to?
Křesťanství je osobní záležitost. Od osvíceneckých dob ztratilo na síle. Je smysluplné jednu pověru vyměnit za druhou? Stát nemůže určovat příslušnost k náboženství a co vůbec náboženství znamená, excesy všech náboženství se musí brzdit.
Žijeme ve společnosti, která je do jisté míry svobodná. Najednou se ukazuje, že máme jistý blok ve svobodném názoru, též u nemuslimů se nepozoruje chuť diskutovat?
Psa nemůžete na lov donést - a nelze lidi nutit ke zvědavosti a k vlastnímu štěstí. Kant řekl: „Osvícení je osvobození od sebou samým zaviněné nezralosti“. Pokud někdo volí nezralost, je to jeho volba a není na mně, abych to zkoumal.
Většina dnešních lidí je velmi pohodlných, duševně pohodlných. Když si jednou vytvořili o světě obraz, už ho nezpochybní. Jsou pohodlní i co se týká sociální pozice. Nechtějí přijít o svou sociální pohodlnost.
Jsme trochu starší, nezměnilo se něco v postojích lidí?
Jako dvacetiletý jsem nahlížel na svět jinak než dnes. Možná v 1965, když mi bylo dvacet, byl oportunismus stejně silný jako dnes, nevím.
Srovnávám dnešní situaci s reformační dobou 16. století.
Lidé nenacházeli svůj obraz světa ve Vatikánu, přišli reformátoři jako Luther. Dnes je to podobné. Existuje alergie médií a jistých elit na reálná fakta. Mocenské skupiny se sjednotily na jisté konstelaci reality. Jenomže nyní tato vysněná realita neodpovídá skutečnosti. Pozorujeme erozi v politických stranách, ukazuje se, že „dokážeme to“ neplatí. Je naprosto logické, že administrátoři reality usilují o svoji interpretační přesvědčivost. Tato lidská konstanta vytěsňuje člověka jako takového.
Člověk vůbec realitu nechce vidět. Nejtěžší věcí je být s realitou konfrontován. Úkolem člověka všech úrovní je vidět a chápat fakta a k vidění fakt je potřeba vyvinout úsilí.
Existuje vůbec něco jako zkouška kvality u politiků? Na druhé straně potřebujeme věci dobře znát a dnes lidé cestují, poznávají víc a víc o těch druhých.
Všichni cestují, koupí si lístek, zaplatí to kartou, dohovoří se jistou pidgin-angličtinou. Mají navigátory a neví kde je sever a jih, východ a západ - všechno to vypadá stejně. Cestují víc a víc a ví čím dál tím méně. Pak můžete testovat kvalitu.
Je inherentní kvalitou demokratického procesu, že můžete (a musíte) testovat ty, kteří převzali funkce ve společnosti. Když je stát dobře organizovaný, jsou úředníci dobře vzdělaní. Výkonní funkcionáři musí mít jisté kvality. Dobrý systém funguje i s ministry, kteří málo vědí. Platí obrácená úměra, čím hloupější obyvatelstvo, tím hloupější též politikové. Lidé se nechají lehce opít. Též kolosální povrchnost lidu zrcadlí kolosální povrchnost politiků.
Ve Švýcarsku je lid i nejvyšším ústavním soudcem. Neexistuje zákon, který by lid nemohl schválit. Lid musí též snést politiky, které si zvolil. Demokracie je brutální, lid je zodpovědný za kvalitu politiků, lid musí rozhodnout.
Strauss byl vynikajícím juristou - oproti Kohlovi. Jednou se ho ptali co říká na Kohla. Odpověděl: „To dobré na Kohlovi je, že každý Němec si dokáže představit, že může být kancléřem.
Žádné komentáře:
Okomentovat