pátek 14. října 2016

assisi papez

Všichni bojovníci za mír a ráj na zemi

 Boj za mír a sociální spravedlnost organizoval již Josef Visarionovič, pak Leonid Iljič a nyní v Assisi vatikánský pontifik z Argentiny.  Je zajímavé, že ten poslední uvedl nedělní záříjové odpoledne na setkání katolické mládeže v Brně na Moravském náměstí mladého muže až skoro do orgastického transu, když líčil setkání s pontifikem v Krakově. Pozoruhodné - ne Kristus, ale Hollywood.
Guiseppe Nardi na papeži neservilním serveru evropských katolíků katholisches.info se zaměřil na ideje svatého Františka i papeže Františka.
   Papež se zúčastnil setkání komunity Sant‘Egidio v Assisi. Svoji řeč k náboženským vůdcům v Assisi členil do tří částí: meditaci, oficiální řeč, mírový apel. 
„Dnes jsme se my všichni společně modlili, ne proti sobě, bývá to zřídkavé“.
  Nabízí se otázka - kdy v dějinách církve a papežů se celebrovala mše a modlitba s přáním toho nejhoršího jiným náboženstvím? Papež použil zájmena „my“. My evokuje jakousi společnou vinu, měl by být osobní nebo konkrétní, jinak jde o pouhou rétoriku. Jako papež mluví a zastupuje především církev a  tímto typem rétoriky na setkání s jinými náboženstvími ji velmi stigmatizuje. Kdy se církev v minulosti modlila za zlo pro někoho jiného? 
„Bez synkretismu a relativismu jsme se společně modlili“.
   Postačuje tato floskule, aby se vyloučil ze svého počínání synkretismus a relativismus? V programu setkání se dočteme, že každý zástupce náboženství se modlí k svému bohu. O jakého boha se jedná? Modlitby k různým božstvům znamenají čistý synkretismus. Setkání v Assisi je veřejný pokus vynutit politickou korektností novou podobu trojjediného a skutečného Boha. Pokus o světový náboženský konkordát v boji za mír. Člověk se nesklání před Bohem a neprosí za mír, ale Bůh a tam přítomná božstva se mají podrobit politické dohodě náboženských předáků. Modlitba není důležitá, ale zachování míru garnýrovat bombastickým religiózním divadlem. A jak je to s násilím v islámu, o tom se tam nesmělo promluvit, papež to uvedl  i v kázání „válka je horší než terorismus“.
   Logické usuzování: buď existuje jediný bůh, pak modlitby k jiným bohům nemají žádný smysl, anebo neexistuje bůh, a pak se v jejich setkání jedná jen o politické představení. 
„V míru jsme se zde shromáždili, věříme na bratrský svět. Přejeme si, aby muži a ženy různých náboženství se setkávali ve svornosti, budoucnost znamená žít společně“.
  Tak to tedy je. Jak je to vůbec s Bohem, s nebeským Jeruzalémem, věčným zatracením? Budoucnost, to je přece společný život všech a to je náš lidský cíl. Ráj na zemi. V míru žít a bude mír. Vždy v minulosti hlasatelé rájů ztroskotali a stálo to miliony mrtvých. 
„Modlitba a vůle k spolupráci jsou cestou k míru. Ne pokoj těm, kteří se vyhýbají těžkostem a nepomohou, pokud nejsou dotčeny jejich vlastní zájmy, ne těm, kteří si cynicky myjí ruce před problémy, které se jich netýkají, ne těm, kteří všechno řeší dotykem klávesnice, aniž by pohlédli do očí trpícím bratřím. Trpícím dejme první místo. S pomocí boží a dobrou vůlí začněme mírový proces“.
   Svatý otec by měl toto prohlášení adresovat žurnalistům a médiím, aby zastavili propagandu potratů a euthanasie a genderové nesmysly.
   Papež přijal v Assisi zástupce italského tisku a mluvil o pravdě, profesionalitě a důstojnosti. Žurnalisté nemají mít strach před změnami a migračním fenoménem. Vždy zůstane vágním, pouze pokud jde o politickou korektnost, pak je konkrétnější. Od začátku pontifikátu mlčí k velkým etickým otázkám doby.
  Velká témata, která se dotýkají míru a která zmiňoval papež Benedikt např. ve svém poselství v r. 2013.
„Každé trauma směrem k životu nese sebou obrovské škody na vývoji, míru a životním prostředí. Není správné rafinovaným způsobem kodifikovat svévolné typy svobody, které staví na relativistické morálce člověka jako je údajné právo na interrupci a eutanazii – v podstatě ale negují základní právo na život a jsou urážkou pravdy v člověku a závažný přečin proti spravedlnosti a míru“.
   Mírový model papeže Františka ve srovnání s myšlenkami Benedikta poněkud kulhá. František cílí na válečné nebezpečí - vidí to tak i ostatní náboženství, nebyl v Assisi přítomen i nějaký bůh války? 
  Jak bojovat s lhostejností, nenávistí, fundamentalismem, o čemž František mluvil? Jak bojovat s interrupcemi, eutanazií, genderovou ideologií? Ať se obrátí ke Kristovi.
„Jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřijde k Otci než skrze mě. Kdo mě zná, zná i Otce. Už teď ho znáte (Jan 14,6-7)“. „Posil své bratry (Luk. 22,32)“.
  Určitě se tím nemíní, co míní papež František: „ My náboženští vůdci stavíme mosty k dialogu, jsme kreativní zprostředkovatelé míru“.
Apoštol Pavel napsal, že Kristus je pán míru a Matouš: „Nepřinesl jsem mír, ale meč (Mat 10,34)“.
   Církevní učitel Alphons z Liguori napsal v „Pojednání o pravdě božského zjevení“:
„Ne, ani Kristus, ani církev nebyli příčinou válek a nepokojů. Byli to nepřátelé pravdy, jejichž záměrem bylo negovat církevní doktrínu. Naše náboženství a církev bojuje s hříchem a hlásá dobré mravy a všeobecný mír. To je pravda, která je jednoznačně patrná: v každém státě a říši, kde vládne respekt k církvi, vládne též mír. Říkáte: Bůh si přeje všeobecný mír. Kdo tomu protiřečí. Ale On ho nežádá na úkor víry. On, který je vévodou míru, chce ho a žádá nás spolu s ním ho udržovat.  Inquire pacem, et persequere eam.
   Ale o jakém míru Bůh mluví? Mluví o spravedlivém míru, který člověk získá ctností. Fiat pax in virtute tua. Mluví o míru, který přichází, když  člověk souzní s Bohem a se svým bližním. A tento mír otvírá bránu věčné blaženosti. Bůh mluví i o falešném míru, který člověk dosáhne, když toleruje ty, kteří jednají, jak se jim zlíbí a proti Bohu. Je to mír bezbožných a mír smrti. A tento mír si Vykupitel nepřeje, přišel na svět, aby nás zbavil tohoto míru. Řekl: Nolite arbitrari, quia pace venerim mittere in terram: non veni pacem mittere, sed gladium.
   Kristus přišel, aby oddělil zrno od plev, nevěřící od věřících, aby věřící nezahynuli rukou nevěřících.  Do propasti vede tolerance s nepřáteli víry“.


Komentář čtenáře X. : Quo vadis sancta ecclesia romana ?


Žádné komentáře: