ukrajina rusko nato

Zpopelnění Evropy a jatka pokračují

Italský profesor Alessandro Orsini v Il Fatto Quotidiano píše, že komplex nadřazenosti brání Západu střízlivě hodnotit ukrajinskou válku. Ukrajině neplánuje Západ žádnou světlou budoucnost, pro západní země je pouhým nástrojem oslabení Ruska, nejen Ruska, ale celé Evropy. Podle profesora, ti kteří by rádi viděli ponížené Rusko, by měli pochopit, že nežijeme v roce 1939. V Rusku dnes existuje 6 600 atomových hlavic. "Žijeme v jaderném věku. Riziko nespočívá v ponížení Ruska, ale ve zpopelnění Evropy." Profesor se mýlí, u českého mocenského klanu nejde o komplex nadřazenosti, ale o IQ handicap. Profesor se ukrajinskou válkou detailně zabývá, v jiném článku píše o bugie (lžích) o ukrajinské ofenzívě. O úžasné ukrajinské ofenzívě se píše v New York Times s odvoláním na pentagonské zdroje, Kyjev měl už odhalit zranitelné body v ruské obranné linii, proto prý Zelenský twittoval, že rychle obsadí i Krym, podle Reznikova jde všechno podle plánu.

            Impozantní ruské strategické bombardéry TU 95 předevčírem startovaly od břehů Kaspického moře a nanesly těžké údery druhé straně. Ukrajinci zahájili řady útoků na ruské linie v oblasti Záporoží a jak na telegramu napsal Vladimír Rogov, který je viceprezidentem filoruské vlády Záporoží, Ukrajincům se podařilo vklínit do první linie ruské obrany. Podle Rogova začala druhá vlna ukrajinské protiofenzívy směrem na Orechovskoje. Bojovníci ukrajinských brigád byli vycvičeni na Západě a jsou vyzbrojeni západním hardware, včetně Leopardů a Bmp Bradlay. V Itálii na rozdíl od Česka panuje informační svoboda, někteří válečné reality znalí čtenáři článek profesora Orsiniho komentují: ukrajinský útok vyřešen, Rusové zničili 22 obrněných vehiklů, 10 Bmp a zabili "pouze" 100 Ukrajinců; k velké radosti západních vlád ukrajinská jatka pokračují; kolik mrtvých ještě přivodí Zelenského bugie a jeho zbytečná a stupidní protiofenzíva; referuje se o ruských mrtvých, Ukrajinci jsou nesmrtelní, někdo by měl Zelenskému říct, že Rusko má v záloze atomové bomby. Jeden čtenář profesorova články vyslovil  pozoruhodnou ideu, píše, že  v provinciích Natostánu už pouhé citování druhé strany vyvolá dojem, že to musí být pravda a absolutně odpovídat skutečnosti. Něco podobného jsme zažívali v komunistické epoše, všechny komentáře z druhé strany se zdály reálnější a pravdivější než referování místních prolhaných médií.
            Na infomačním serveru Topwar analýza od excelentního publicisty Jevgenije Jegorova. Půldruhého roku válečné operace ukončily koncepty bleskového úderu a rychlé strategické iniciativy. Proti protivníkovi, který má v zádech mocnou vojenskou koalici a nejmodernější prostředky technické rozvědky, to není možné. Selhává i profesionální armáda, která, jak se ozřejmilo, nebyla připravena na výzvy operace. Teprve až mobilizace umožnila udělat to hlavní, stabilizovat frontovou linii a přejít do obrany. Ukazuje se, že ruská obrana je docela efektivní, bez ohledu na provokatéry a kritiky uvnitř země. V lepším případě Rusku umožní udržet území a vyčerpat nepřítele.
           Ovšem vyčerpat jen částečně, v daný okamžik neexistují žádná svědectví, že ukrajinská armáda útočí bezhlavě a bez ohledu na ztráty pronikla do ruských redut. Ani ruské armádní vedení není ochotné riskovat, nikdo by mu neodpustil ztrátu území a navíc pro ruskou ofenzívu není dostatek personálu. U protivníka je velký personální převis, který v mnohém nivelizuje technická převaha ruské armády. Pokud chce Rusko dovést Zelenského k jednání, musí navýšit početní stav vojenského personálu, ovšem to není smysluplné, protože Rusko nemá dostatečnou materiální základnu a část ruské společnosti tomu nepřeje. Pokud na frontě nedojde ke katastrofě, k další mobilizaci nedojde. Ruské vedení, ať chce nebo ne, musí jít cestou eskalace konfliktu, jenom když se nanese druhé straně kritický úder, dá se očekávat, že se otevřou dveře vyjednávání. A příznaky eskalace se začínají pozorovat, např. v zničení přístavních infrastruktur. Jegorov píše, že pokud chce Rusko v natovském obklíčení obstát, musí jít cestou izraelského scénáře. Rusko podobně jako Izrael se nachází v totálním obklíčení, Izrael na rozdíl od současného Ruska je zemí vrcholných technologií, ale mezi zeměmi je mnoho společného. Obě země mají stejný vrcholný imperativ, nedopustit přenesení války na vlastní území. V Izraeli je třiceti měsíční branná povinnost, do armády jdou i ženy, v Rusku pouze jednoroční branná povinnost. V Izraeli nikdo této povinnosti neuteče, v Rusku se to toleruje. Jegorov odmítá tvrzení, že dnes mladý člověk zvládne vrcholnou techniku za půl roku a tak je např. dvouletá branná povinnost zbytečná, píše, že desetiletí prolhané liberální rétoriky úplně setřela reálné chápání věcí.