Neděle, šílená neděle
Slavný Schlesingerův film už mají problém chápat i filmoví teoretici, dobu asi dobře charakterizuje Knížákův výrok v jednom TV pořadu, kdy komentoval kvality mediálně proslulého českého fotografa: "Když tisíckrát stisknete spoušť fotoaparátu, určitě jedna fotka bude mít extra dobré parametry". Platí to ve filmu, jak se dalo rychle rozpoznat na čím dál ubožejším karlovarském festivalu, platí to i ve všem dalším, ovšem bez kvalitního umění se dá přežít, starých románů je pořád dost, abychom zapomněli na mizérii novodobého evropskounijního fašismu, potomci nebudou mít na co být hrdí, ale my už budeme jinde. Co by se nás mělo dotýkat, abychom ještě nějak dožili, je ekonomika a politika, která by měla věci organizovat. Bohužel tyto oblasti postihla větší duchovní bída než jiné sektory, pokud by se soudila kvalita národa podle těchto dvou oblastí, neznalec reálií by se mohl domnívat, že jsme zemí střední Afriky.
Informace o Česku v ruském tisku musí Čecha nanejvýš popuzovat, Rusi nekomentují, jednoduše přetiskují z českého tisku, ruský čtenář to chápe jako články pro odlehčení a pobavení, kam mohla tato zmatená země dospět. Na dnešním velmi faktickém informačním serveru EAdaily "Čechia gotovitsa k otklonenie gaza", co si to dovolují, nejsme přece zemí úplných volů. V článku se citují rady nějakého Třešňáka z vlády k temperaturám v ofisech a k teplé vodě, připravují se materiály s podobnými radami pro podnikatele a veřejnost. Pověřenec pro energetickou bezpečnost měl sdělit národu, že v případě obstavení dodávek, vláda zkrouhne energetickou spotřebu. Úžasné myšlenky českých pohlavárů a odborníků, málokdo by očekával, že v tomto případě tato nulitní vláda vymyslí něco jiného. Ruské noviny citují další české pohlaváry s řadou podobných rad a málo zajímavých perspektiv pro národní ekonomiku. Opravdu článek musí pobavit i babičky na Sibiři. Na závěr těchto extraktů z českého tisku je připomínka čtenáři, že Česko vystupuje za nejtvrdší sankce proti Rusku, přitom tato země je plně závislá na ruských dodávkách energie. Politika se mj. vždycky chápala jako umění vyvést lidi a národ z propastí doby, čím hlubší propast, tím větší politik. Fialovci naopak jsou balvanem na národním těle táhnoucím nás do propasti a blokující nástup politiků, kteří by věci dokázali řešit.
Je řada důvodů, aby se národ co nejrychleji zbavil balvanu na svém těle, jinak se rýsuje katastrofa. Exekutivní ředitel mezinárodní energetické agentury (IEA) Fatih Birol ve čtvrtek publikovaném interview ve Foreign Policy: "Evropa velmi obtížně přežije letošní zimu, když pohlédneme na cifry, bude muset podstatně omezit energetickou spotřebu, aby přežila, čím později nastoupí snížení spotřeby, tím to bude horší, dodávky z alternativních zdrojů nemohou stačit." Časopis ho požádal, aby odhadl dopad snížení kapacity Nord Streamu 1 na 40 %, které je při objektivním posouzení věcí důsledkem politických pletich západních zemí a nesmyslných sankcí.
Zajímavý je postoj Indie, nahlíží na západní země jako na aktéry ve špatné divadelní komedii. Na extra dobrém informačním serveru Indian Punchline píše diplomat M. K. Bhadrakumar: "Indie zvedne kapacitu naleziště Sachalin-1. Moskva po Sachalinu-2 plánuje znárodnit i těžební projekt Sachalin-1." Jak známo Rusko se tímto způsobem zbavilo amerických a japonských podílníků na projektu Sachalin-2, po uvalení západních sankcí to byl zcela legitimní postup, 20% podílu indické firmy OVL se znárodnění nedotklo. Bhadrakumar píše, že indické společnosti mají zájem nahradit americké a japonské investory a převzít znárodněný podíl. Realizovaný projekt těžby ropy a plynu Sachalin-1 zahrnuje tři velká perspektivní naleziště, americká ExxonMobil zde má 30 %, japonské Sodeco 20 %, těžební kapacita tohoto pole je ohromující. Indický publicista píše, že americké a japonské firmy těžbu sabotují a je tedy naděje, že jejich podíly budou též znárodněny, řada indických firem je připravena je okamžitě nahradit, některé firmy už navázaly kontakty s ruskou stranou. Indické společnosti velmi rychle přinesou do Ruska vlastní těžební technologie, západní nejsou potřeba. Úvaha indického publicisty vyvolává v západním čtenáři hororovou představu osudu jeho ekonomiky.
Celkový trend nacionalizace amerických, japonských a evropských podílů v ruských strategických sektorech akceleruje, ruská ekonomika se vyčistí od západního kapitálu. Indie může z tohoto trendu velmi profitovat, indická energetická bezpečnost bude na desetiletí garantována. Moskva si je vědoma predátorské role západního kapitálu v ruském těžebním sektoru - dědictví Jelcinovy éry - Rusko muselo žít s touto nechtěnou exploatací, protože nechtělo antagonizovat západní investory. To se stalo dnes historií. Vztahy se Západem dospěly ke zlomu, Moskva se zbavuje archaických zábran. Samozřejmě nahrazení západního kapitálu nese sebou velká rizika pro ruskou ekonomiku, ale Moskva si věří, a tento krok musel být proveden. Americké ztráty budou obrovské, totiž dohody se datují do Jelcinovy epochy a slabá ruská vláda Američanům ustupovala. Bhadrakumar píše, že když se nad tím zamyslí, na konci Jelcinovy éry napočítal nepředstavitelných 262 těžebních dohod vynucených na ruské straně. Putin v 1999 stál před gigantickým problémem, jak vyčistit tento Augiášův chlév těžební spolupráce se Západem, proces této dekolonizace byl velmi obtížný.
Je řada důvodů, aby se národ co nejrychleji zbavil balvanu na svém těle, jinak se rýsuje katastrofa. Exekutivní ředitel mezinárodní energetické agentury (IEA) Fatih Birol ve čtvrtek publikovaném interview ve Foreign Policy: "Evropa velmi obtížně přežije letošní zimu, když pohlédneme na cifry, bude muset podstatně omezit energetickou spotřebu, aby přežila, čím později nastoupí snížení spotřeby, tím to bude horší, dodávky z alternativních zdrojů nemohou stačit." Časopis ho požádal, aby odhadl dopad snížení kapacity Nord Streamu 1 na 40 %, které je při objektivním posouzení věcí důsledkem politických pletich západních zemí a nesmyslných sankcí.
Zajímavý je postoj Indie, nahlíží na západní země jako na aktéry ve špatné divadelní komedii. Na extra dobrém informačním serveru Indian Punchline píše diplomat M. K. Bhadrakumar: "Indie zvedne kapacitu naleziště Sachalin-1. Moskva po Sachalinu-2 plánuje znárodnit i těžební projekt Sachalin-1." Jak známo Rusko se tímto způsobem zbavilo amerických a japonských podílníků na projektu Sachalin-2, po uvalení západních sankcí to byl zcela legitimní postup, 20% podílu indické firmy OVL se znárodnění nedotklo. Bhadrakumar píše, že indické společnosti mají zájem nahradit americké a japonské investory a převzít znárodněný podíl. Realizovaný projekt těžby ropy a plynu Sachalin-1 zahrnuje tři velká perspektivní naleziště, americká ExxonMobil zde má 30 %, japonské Sodeco 20 %, těžební kapacita tohoto pole je ohromující. Indický publicista píše, že americké a japonské firmy těžbu sabotují a je tedy naděje, že jejich podíly budou též znárodněny, řada indických firem je připravena je okamžitě nahradit, některé firmy už navázaly kontakty s ruskou stranou. Indické společnosti velmi rychle přinesou do Ruska vlastní těžební technologie, západní nejsou potřeba. Úvaha indického publicisty vyvolává v západním čtenáři hororovou představu osudu jeho ekonomiky.
Celkový trend nacionalizace amerických, japonských a evropských podílů v ruských strategických sektorech akceleruje, ruská ekonomika se vyčistí od západního kapitálu. Indie může z tohoto trendu velmi profitovat, indická energetická bezpečnost bude na desetiletí garantována. Moskva si je vědoma predátorské role západního kapitálu v ruském těžebním sektoru - dědictví Jelcinovy éry - Rusko muselo žít s touto nechtěnou exploatací, protože nechtělo antagonizovat západní investory. To se stalo dnes historií. Vztahy se Západem dospěly ke zlomu, Moskva se zbavuje archaických zábran. Samozřejmě nahrazení západního kapitálu nese sebou velká rizika pro ruskou ekonomiku, ale Moskva si věří, a tento krok musel být proveden. Americké ztráty budou obrovské, totiž dohody se datují do Jelcinovy epochy a slabá ruská vláda Američanům ustupovala. Bhadrakumar píše, že když se nad tím zamyslí, na konci Jelcinovy éry napočítal nepředstavitelných 262 těžebních dohod vynucených na ruské straně. Putin v 1999 stál před gigantickým problémem, jak vyčistit tento Augiášův chlév těžební spolupráce se Západem, proces této dekolonizace byl velmi obtížný.
Žádné komentáře:
Okomentovat