Kdo tomu nerozumí, spolehlivě prohrál
Úvahy rusko-francouzské žurnalistky a hlavní redaktorky pařížského literárního almanachu Glagol Elen Kondratieva-Salgueiro se publikují na dobrých konzervativních platformách, na Politconservatism píše žurnalistka o dobové propagandě, článek nazvala "Proč Rusko nemůže prohrát informační válku." Vývody článku mají jistou logiku, asi kromě Česka všude jinde platí, v Česku dostoupila intoxikace NATO-EU dobrem do takové úrovně, že podobně jako sv. Jeroným se stal svatým už za života, Český národ vstoupil kolektivně do NATO-EU ráje, resp. rovnou tam přestoupil z pekla Husák-Bilak, rychlá očistná katarze demonstrativním spálením milionů stranických legitimací a předáním průmyslu a bank do čistých rukou, žádní noví Mistr Jan nebyli potřební. V rájích jako takových se nepochybuje, nebo jinak, jak říkal Gustáv Husák, dolů z hrušky. Pokud platí i zde vývody Kondratjeva-Salgueiro, jednoduše žurnalisté tradičního typu tu nejsou, zbyli placení nádeníci.
Rusko nemůže prohrát informační válku, v supermarketu tam nikdo o nic nežebrá, kdo tomu nerozumí, určitě spolehlivě prohrál, i když bude dál bojovat za svou malou cia, nezištně oddán myšlence "demokracie". Z bezuzdné demokracie udělat bezuzdnou totalitu, k tomu stačí vymazat z masového povědomí rozdíl mezi třemi důležitými profesemi - novinářem, inzerentem a agentem speciálních služeb. V jedné z prvních učebnic o principech reklamy vytištěné v roce 1927 ("Advertising principles", od Daniela Starche), se praví, že na prvním místě kampaně je nutné volit mezi dvěma variantami: reklama mířící na informovaného klienta o vašem produktu nebo reklama mířící na nedostatečně informovaného klienta. V prvním případě informace o produktu musí být absolutně věrohodná a klientovi se musí dát možnost volit, tj. koupit nebo nekoupit. V druhém případě se může přikrášlovat nebo trochu či úplně vsadit na nepravdu, jde totiž o to, jakýmikoliv prostředky dovést klienta k tomu, aby koupil. Produktem může být absolutně všechno, včetně informace samotné, proto svět ovládl člověk, kterého napadlo zpracovávat zprávy a z reklamy a žurnalistiky udělat politiku.
Americká žurnalistika tenkrát dokázala odrazit tento útok, úsilím amerického tisku se odhalily desetileté lži o vietnamské válce a pak Watergate vedlo i k prezidentově pádu. Postupně však speciální služby překlopily tisk do reklamy vládnoucí politiky. Protože každá ideologie dělí svět na tábor našich a jiných, tímto způsobem se orientovala současná žurnalistika. Žurnalistice bylo jednoduše odepřeno právo zabývat se tzv. šedými zónami, těchto oblastí by se vůbec neměl dotýkat člověk, který pracuje pro tajnou službu bez ohledu na zemi, která ho platí. Úplně jinak je to v žurnalistice, novinář je povinen těžit v těchto oblastech, celým svým úsilím a možnostmi by zde měl hledat pravdu. I v tom případě, jestli informace z těchto zón nekoresponduje jeho osobnímu přesvědčení nebo její publikace protiřečí reklamním cílům. Od žurnalisty se nemůže očekávat slepá loajálnost, ve jménu které modifikuje nebo deformuje informaci agent bezpečnostních služeb. Pokud se před emitací do éteru informace kastruje, aby se uchovala ideologická čistota, máme co do činění s cenzurou totalitního typu. Pokud se zakáže publikovat prověřenou informaci a zdroje jsou záměrně blokovány, máme co do činění s tou nejzběsilejší totalitou, která svůj jediný produkt vnucuje k bezpodmínečnému prodeji obyvatelstvu, které nemá žádnou možnost porovnání nebo ověření. Tento trend amerického hegemona, který informační transformátory z dob sovětské stagnace dávno dohnal a předčil, se rozšířil do celého světa a dnes převládá. Centrální tisk většiny zemí prakticky otevřeně pracuje s předpracovanou reklamní informací z jednoho informačního zdroje. Noví Elsbergové (odhalil Watergate) s tajnými dossier z libovolného "pentagonu" nemohou veřejnosti přes kontrolované a dobře blokované mediální kanály odhalit pravdu.
Jestli se můžete dopátrat alternativního vidění výlučně na internetu a to pokud vládnete dalšími jazyky - to znamená, že žijete v epoše, kdy žurnalismus prohrál. Samozřejmě to nezačalo první nocí ruské speciální operace nebo prvními videi s čínskými netopýry ještě předtím, než pandemie vypukla. Dva roky se prodávala informace podle tohoto scénáře: kdo šíří informace, sice prověřené, ale nekonzistentní s vládnoucí ideologií, je zrádce.
Kdysi Watergate ukázalo světu, jak má fungovat demokracie a právě proto bylo absolutně nutné ztotožnit výše uvedené tři profese - žurnalistiku, reklamu a podřízenost tajným službám, aby se neutralizovala možnost příštích watergatů. Žádná netransformovaná a nepřepracovaná informace o následujících událostí nesměla proniknout na veřejnost: bombardování Bělehradu a jeho oběti, vpád do Iráku, k jehož zdůvodnění byla dobrá zkumavka s pracím práškem, bombardování Doněcka ruskou armádou, která se zde sama bičovala a ruští vojáci s trofejemi v podobě záchodových mís. Podle zvlášť věrohodných zdrojů odvolávajících se na foto dokumenty BBC, jedna teta poznala svůj vlastní ukradený bojler. Tímto typem informace dnes nepohrdne žádný z mastodontů kdysi solidního a nezávislého tisku. Uklidňující tvrzení, lžou přece všichni - francouzský tisk se nedávno snažil dopátrat, jak je to s fakenews, na 19 ukrajinských fakenews připadne jeden ruský. Jak nahlížet na zákaz ruských médií v zemích světové demokracie? Obviňují se z jednostranného podávání informace, ovšem jak potom odpovědět na klasickou otázku: kdo koho zakazuje? Podle zdravého rozumu alternativní informaci vždy zakazují ti, kteří se bojí pravdy. Nikdy jsem neviděla takovou míru cenzury a represe jako dnes. Proč je nutné číst Lavrovovo vyjádření na webu Al Jazzery, ptá se Noam Chomský v posledním interview o této tématice. Jak se dá předpokládat, Chomského interview lze najít pouze na internetu.
Proč Rusko neprohraje informační válku? Z výše uvedených dvou sebereklamních principů volí vždy ten první. Potenciálnímu klientovi nabízí dlouhodobý výběr - možnost srovnání, pochopení, přijetí nebo poslání k čertu. A opět se k tomu vrátit a znovu srovnávat. Tato reklama nenutí klienta, aby koupil zajíce (demokracii) v pytli a pak se mu musel celoživotně klanět a řídit se instrukcemi prodávajícího dobrodince. Ruská reklama nic nevynucuje kromě elementárního ocenění předkládaného produktu a nevyhrožuje jeho konkurentům. Celý svět je dnes supermarketem a lidé jsou jeho klienty. Klient nemá rád, když se mu násilím vnucuje zboží, nesplňující očekávání, vyhrožuje se udříznutím od SWIFTu nebo uzavřením kohoutku na plyn. Pokud máte dost odvahy stát si na svém, bez reputace, jak známo, se dá obejít, pokud to ustojíte, reputace se vrátí. Rusko neprohraje informační válku, protože v supermarketu nikdy o nic nežebrá, kdo tomu nerozumí, už spolehlivě prohrál.
Americká žurnalistika tenkrát dokázala odrazit tento útok, úsilím amerického tisku se odhalily desetileté lži o vietnamské válce a pak Watergate vedlo i k prezidentově pádu. Postupně však speciální služby překlopily tisk do reklamy vládnoucí politiky. Protože každá ideologie dělí svět na tábor našich a jiných, tímto způsobem se orientovala současná žurnalistika. Žurnalistice bylo jednoduše odepřeno právo zabývat se tzv. šedými zónami, těchto oblastí by se vůbec neměl dotýkat člověk, který pracuje pro tajnou službu bez ohledu na zemi, která ho platí. Úplně jinak je to v žurnalistice, novinář je povinen těžit v těchto oblastech, celým svým úsilím a možnostmi by zde měl hledat pravdu. I v tom případě, jestli informace z těchto zón nekoresponduje jeho osobnímu přesvědčení nebo její publikace protiřečí reklamním cílům. Od žurnalisty se nemůže očekávat slepá loajálnost, ve jménu které modifikuje nebo deformuje informaci agent bezpečnostních služeb. Pokud se před emitací do éteru informace kastruje, aby se uchovala ideologická čistota, máme co do činění s cenzurou totalitního typu. Pokud se zakáže publikovat prověřenou informaci a zdroje jsou záměrně blokovány, máme co do činění s tou nejzběsilejší totalitou, která svůj jediný produkt vnucuje k bezpodmínečnému prodeji obyvatelstvu, které nemá žádnou možnost porovnání nebo ověření. Tento trend amerického hegemona, který informační transformátory z dob sovětské stagnace dávno dohnal a předčil, se rozšířil do celého světa a dnes převládá. Centrální tisk většiny zemí prakticky otevřeně pracuje s předpracovanou reklamní informací z jednoho informačního zdroje. Noví Elsbergové (odhalil Watergate) s tajnými dossier z libovolného "pentagonu" nemohou veřejnosti přes kontrolované a dobře blokované mediální kanály odhalit pravdu.
Jestli se můžete dopátrat alternativního vidění výlučně na internetu a to pokud vládnete dalšími jazyky - to znamená, že žijete v epoše, kdy žurnalismus prohrál. Samozřejmě to nezačalo první nocí ruské speciální operace nebo prvními videi s čínskými netopýry ještě předtím, než pandemie vypukla. Dva roky se prodávala informace podle tohoto scénáře: kdo šíří informace, sice prověřené, ale nekonzistentní s vládnoucí ideologií, je zrádce.
Kdysi Watergate ukázalo světu, jak má fungovat demokracie a právě proto bylo absolutně nutné ztotožnit výše uvedené tři profese - žurnalistiku, reklamu a podřízenost tajným službám, aby se neutralizovala možnost příštích watergatů. Žádná netransformovaná a nepřepracovaná informace o následujících událostí nesměla proniknout na veřejnost: bombardování Bělehradu a jeho oběti, vpád do Iráku, k jehož zdůvodnění byla dobrá zkumavka s pracím práškem, bombardování Doněcka ruskou armádou, která se zde sama bičovala a ruští vojáci s trofejemi v podobě záchodových mís. Podle zvlášť věrohodných zdrojů odvolávajících se na foto dokumenty BBC, jedna teta poznala svůj vlastní ukradený bojler. Tímto typem informace dnes nepohrdne žádný z mastodontů kdysi solidního a nezávislého tisku. Uklidňující tvrzení, lžou přece všichni - francouzský tisk se nedávno snažil dopátrat, jak je to s fakenews, na 19 ukrajinských fakenews připadne jeden ruský. Jak nahlížet na zákaz ruských médií v zemích světové demokracie? Obviňují se z jednostranného podávání informace, ovšem jak potom odpovědět na klasickou otázku: kdo koho zakazuje? Podle zdravého rozumu alternativní informaci vždy zakazují ti, kteří se bojí pravdy. Nikdy jsem neviděla takovou míru cenzury a represe jako dnes. Proč je nutné číst Lavrovovo vyjádření na webu Al Jazzery, ptá se Noam Chomský v posledním interview o této tématice. Jak se dá předpokládat, Chomského interview lze najít pouze na internetu.
Proč Rusko neprohraje informační válku? Z výše uvedených dvou sebereklamních principů volí vždy ten první. Potenciálnímu klientovi nabízí dlouhodobý výběr - možnost srovnání, pochopení, přijetí nebo poslání k čertu. A opět se k tomu vrátit a znovu srovnávat. Tato reklama nenutí klienta, aby koupil zajíce (demokracii) v pytli a pak se mu musel celoživotně klanět a řídit se instrukcemi prodávajícího dobrodince. Ruská reklama nic nevynucuje kromě elementárního ocenění předkládaného produktu a nevyhrožuje jeho konkurentům. Celý svět je dnes supermarketem a lidé jsou jeho klienty. Klient nemá rád, když se mu násilím vnucuje zboží, nesplňující očekávání, vyhrožuje se udříznutím od SWIFTu nebo uzavřením kohoutku na plyn. Pokud máte dost odvahy stát si na svém, bez reputace, jak známo, se dá obejít, pokud to ustojíte, reputace se vrátí. Rusko neprohraje informační válku, protože v supermarketu nikdy o nic nežebrá, kdo tomu nerozumí, už spolehlivě prohrál.
Žádné komentáře:
Okomentovat