úterý 11. ledna 2022

berlusconi draghi

Berlusconi, Draghi a Quirinale

24. ledna se volí nový italský prezident, který sice přímo nevládne, ale jeho role ve státním mechanismu je velmi silná, podílí na sestavování vlády, může vetovat vládní dekrety, má vliv v justici atd. Italského prezidenta volí 1009 tzv. velkých elektorů,  patří k nim všichni italští senátoři a poslanci a 58 delegátů regionálních parlamentů. Každý region vybírá dva delegáty vládní většiny a jednoho delegáta opozice. Regionální delegáti ještě nebyli určeni, ale podle rozložení politických sil v regionálních parlamentech, pravice bude mít 33 delegátů a levice 25. Rozložení sil v obou parlamentních komorách není moc přehledné, před třemi lety vstoupilo do sněmovny s největším počtem 338 poslanců levicové populistické hnutí M5s, dnes se jim parlamentní frakce zredukovala do 223 poslanců, ostatní přešli k jiným politickým stranám nebo vstoupili do smíšené parlamentní frakce, kde se obtížně odhaduje ke kterému politickému směru vůbec patří. Pravice může počítat se 451 velkými elektory (Lega 197, Berlusconiho FI 128, Meloni FdI 58, 38 elektorů z regionů, 36 menší pravicová seskupení).  Levice má 415 elektorů, doživotní senátoři (tj. bývalí prezidenti a vysocí státní činovníci) 6 elektorů, skupina jazykových minorit 9 elektorů, smíšená parlamentní frakce kolem 60 elektorů. 

         Papabili, nebo největší šanci na zvolení, mají Berlusconi a předseda vlády Draghi, šance obou politiků jsou vyrovnány, kvantifikují se 40%. V Itálii je zvykem, že se v poslední chvíli strany dohodnou na kompromisním kandidátovi. Možná je i varianta, že politické strany přesvědčí stávajícího prezidenta Mattarellu, aby si nechal o dva roky prodloužit prezidentský mandát, zatím to rezolutně odmítá. Draghi má výhodnou pozici úspěšného úřadujícího předsedy vlády, i když v úspěšnosti jeho vládnutí se začínají objevovat trhliny, ale zatím média mají ještě sílu propady úspěšnosti dobře maskovat. Za Berlusconiho mluví velká minulost, založil úspěšnou pravicovou politickou stranu, vytvořil dobrou televizi, několikrát byl předsedou vlády a reformoval stát, Italové  ho chápou jako schopného a úspěšného politika a je dnes už akceptovaný i mimo pravici. Spekuluje se, že zvolení Draghiho v situaci, kdy neexistuje jasná parlamentní většina, by mu umožnilo přímo diktovat vládě. Italům představa silného schopného muže v čele státu není úplně nesympatická,  Itálie je výjimečnou evropskou zemí, historická kontinuita není vůbec zapomenuta, v některých komentářích k prezidentským volbám  se dokonce připomínají římští diktátoři jako Pompeus nebo Marius.
        Pravicové strany v prvním kole podpoří Silvia Berlusconiho, nepředpokládá se, že by v prvním kole mohl být někdo zvolen. Evropské parlamentní demokracie se nachází v smrtelné křeči, poslancům ve všech zemích Evropské unie, včetně trapného Evropského parlamentu, je lhostejný osud jejich zemí a národů, ale jsou velmi citliví na poslanecké apanáže a finanční dávky, a italským poslancům jde o to, aby tento málo funkční parlament dožil do řádných voleb 2023, část levicových poslanců to bude motivovat, aby volili Berlusconiho už v prvním kole, pokud projde Draghi, je pravděpodobné, že se rozpustí parlament a poslanci přijdou o  apanáže.
       V listu La Republica popsal scénář prezidentských voleb Lorenzo Fontana, který je zástupcem generálního tajemníka Legy Salviniho. Kde může pravice v boji o prezidentský palác nalézt spojence? Mezi poslanci smíšené frakce a ve straně bývalého předsedy vlády Renziho Italia Viva. Renziho parlamentní skupina se podle Fontany nejvíc přibližuje pravici. Poslední dobou se Salvini několikrát s Renzim sešel a prodebatovali celou noc, což naznačuje vzájemné sblížení. Fontana uvedl, že Italia Viva nemůže připustit Draghiho na Quirinale (prezidentský palác), strana je v průzkumech pod 3% limitou a v předčasných volbách by se nedostala do  parlamentu. Berlusconi italským prezidentem by znamenalo po dlouhé době první velké vítězství evropské pravice.    

Žádné komentáře: