kyrill patriarcha forbes

Patriarcha Kyrill ve Forbes po patnácti letech

V americké verzi magazínu Forbes před patnácti lety uvedli v typickém ultraliberálním zjednodušení a necitlivé aroganci nového patriarchu ruského pravoslaví jako poskoka Kremlu, který má mít 4 miliardy dolarů osobního majetku. Otázka, proč by tak bohatý miliardář simuloval chudobu a puritánský život v kostelní sakristii, velké znalce světové ekonomiky nenapadla. Dál to měl být důstojník KGB, další zločin, který se za ním táhl, setkával se s papežem Benediktem a odmítal lidská práva. Patriarcha před lety obvinil západní elity z diktátorského teroru nutícího západní společnosti akceptovat euthanasii a sexuální odchylky. Podle patriarchy víra, morálka a vlast mají větší status než lidská práva, vláda a zákon musí nastolit harmonii, nelze tolerovat situaci, kdy lidská práva ohrožují existenci samotného národa. S patriarchovými názory se ztotožňoval Solženicyn, který tenkrát řekl, že „nelimitovaná lidská práva měl jeskynní člověk, co lidstvo potřebovalo nebyla lidská práva, ale povinnosti člověka“. Forbes odbyl Solženicyna jednou větou, pračlověk žádná lidská práva neměl, podle Forbesu odmítání superiority lidských práv zlikviduje morální autoritu. Forbes nepochopil ani patriarchovu zajímavou ideu o vztahu státu a náboženství modelovaného podle byzantského konceptu vzájemné symfonie a zahrnul ruskou ortodoxii snůškou pomluv.  Po patnácti letech se ukazuje, že pravdu měl spíš Solženicyn a patriarcha než Forbes, pokroková politika neomezených svobod vede západ do světa jeskynního člověka. Pravoslaví se definitivně zbavilo bolševické zátěže a na rozdíl od západního odpařujícího se křesťanství prosperuje v Rusku a jinde po světě. Francouzský Forbes koncem října publikoval rozsáhlé interview s ruským patriarchou, které převzala i další západní média, o poskoku Kremlu žádná zmínka. Dlouhý článek v časopise velkého byznysu nadepsali: „Jak jeho svatost velký patriarcha vidí polohu ortodoxie v ekonomické rovině.“  

        Idea nelimitovaného obohacování jako smysl existence, sociální egoismus a sebeuspokojení nejsou vlastní vizi křesťanského světa. Podle patriarchy samotná  ekonomická věda nemá v záběru neomezené stimulace lidských přání, ekonomice není vlastní absolutizace partikulárních faktorů, jsou to spíš finanční a ekonomické elity a nadnárodní korporace, které živí instinkt konzumu, aby se zvedl zisk, ať jsou důsledky a dopad na osobnost člověka jakékoliv. Morální degradace společnosti bez boha navozuje nekontrolovatelný chtíč mít víc materiálních statků a obohatit se všemi prostředky, včetně podvodu, korupce, zločinu a nekorektního přisvojení zisku – to jsou to příčiny krize, která zraňuje slabší společenské segmenty. Je třeba zabránit povýšení kapitalismu a marxismu do náboženské roviny. Kdo zažil komunismus, ví, že ztotožnění sociální spravedlnosti s agresívní ideologií vede ke zkáze. Kapitalistické evangelium není méně nebezpečné. Posláním církve je připomínat těm u moci jejich zodpovědnost před Bohem. Nelze konstruovat harmonický svět bez vědomí nutnosti solidního morálního základu všech lidských aktivit včetně ekonomiky. Pro křesťany je to Evangelium a církevní tradice. Křesťanská morálka, milosrdenství, vzájemná pomoc a oběť byly vždy elementy zdravého života. Církev oslovuje všechny lidi, dělníka i podnikatele, neopírá se přitom o ekonomickou platformu, ale o Evangelium. Člověk prodchnutý Bohem je svobodný a nezávislý, přestává být otrokem zvrhlých chtíčů, které moderní doba nazývá konzum.
          Až do sedmdesátých let měl podle  patriarchy západní kapitalismus lidskou dimensi, byl orientován na rodinu, obydlí pro rodiny, sociální život apod., v posledních 40 letech se konzumní model koncentroval na individuum,  bylo možné vsugerovat člověku, jehož morální báze už byla oslabena, že zboží a služby uspokojují především jeho individuální potřeby, odpovídají na jeho egoistické požadavky. Totiž proč se omezovat na úkor členů rodiny, proč vychovávat děti, něco  takového je dnes potlačeno nebo nebylo vštípeno do duše člověka. Trh neustále nabízí okamžité uspokojení v dostupných cenách. Zvyk mít okamžitě vše korodoval naši trpělivost a vytrvalost, nenaučili jsme se vyvinout úsilí a obětovat se. A zde nastupuje pro kapitalismus „malý“ problém, egoista se nerozmnožuje. Kapitalismus, který neumí produkovat lidi podporou rodinných hodnot, musí hledat spotřebitele jinde. V Rusku konečně společnost i autority pochopily, že rodina je klíčovou hodnotou, není to zboží ani služby.