Státní kapitalismus
Státní kapitalismus se ve východní Evropě neosvědčil. Milton Friedman v diskuzi s Oscarem Langem argumentoval, že i když plánovací komise pomocí nejmodernějších metod, tehdy kybernetiky, optimálně vybilancuje ekonomický systém, nakonec to musí ztroskotat na volním systému člověka, v úspěšných podnicích vedoucí manažeři nejsou spravedlivě odměněni, v rovnostářském systému se jim musí limitovat příjem. Tento argument se v průběhu let neprokázal moc validním, mzda ředitelů ve výrobním podniku nehraje až tak velkou roli a ve finančním sektoru nelimitovaný příjem má tendenci celý systém bortit. Nelimitovaný příjem vedl i k vytvoření miliardářské kasty, která diktuje světu.
Ve Francii se argumentovalo, že stát musí své podniky privatizovat, protože není schopen uhlídat podvody podnikových šéfů a jejich propojení s politickými stranami a médii. Podobné platí i v českém prostředí, gigantický ČEZ, který by mohl být tahounem české ekonomiky, není důkazem vad státního kapitalismu, ale důkazem hluboce pervertovaného českého politického systému. Domníváme se, že mix státního kapitalismu a soukromé vlastnické struktury, který se v Číně neobyčejně osvědčil, nemůže v českém prostředí fungovat. V osmdesátých letech odpovídal za hospodářské výsledky klíčových podniků nejen ředitel, ale v jisté míře krajský tajemník pro průmysl a pokud by se nedařilo dlouhodobě, i vedoucí krajský tajemník. V této kombinaci se zdálo, že státní kapitalismus začíná fungovat, svědčí o tom např. případ Chalikov, kterého měl krajský výbor v Brně v záloze a nasazoval tam, kde podnik nefungoval a ohrožovalo to i pozice samotných tajemníků, např. v ZTS Brno, v Adastu atd., lidé, kteří ho zažili říkají, že nevyřadil v podniku jenom vliv stranické struktury, ale taky tradiční český nepotismus, který je ještě škodlivější.
Biden, podobně jako Trump, plánuje vylepšit americkou infrastrukturu a potencovat americké podniky ve vývojově rozhodujících oblastech jako jsou např. čipy atd. Někteří američtí novináři píší o tom, že je nutné emulovat čínský ekonomický přístup, ovšem čínská rozhodovací centra mají za zády plánovací instituce neobyčejně širokého spektra, tak jako kdysi existovalo i v Československu. V Americe existuje plno think tanků, které modelují chování burzy, inflace, úrokové míry atd., ale čínská plánovací centra modelují reálnou ekonomiku ve všech aspektech. Američané bez fundamentálního přepsání pravidel svého kapitalistického systému a změny reflexů ekonomického chování, nemohou kopírovat čínský model. V Číně státní podnik kromě ekonomického poslání má i sociální zodpovědnost. V komentářích k čínské ekonomice se vesměs zjednodušeně píše o čínských státních podnicích negativně, jsou brzdou ekonomické expanze a přežívají na úkor úspěšných soukromých podniků. Ovšem tyto podniky kromě produkčního a sociálního efektu mají další efekty, společnost potřebuje rozvíjet i sektory, které mohou být ztrátové, ale jsou potřebné, jsou žádoucí z principu územní rovnováhy, zaměstnanosti atd. Západní svět outsourcingoval neefektivní sektory, tj. de facto velkou část průmyslu, a přestal se rozvíjet.
Uvádí se, že privatizace texaské elektrické sítě byla důvodem dlouhého výpadku elektrické energie v únorové sněhové kalamitě. Privátní firmy dost dobře nemohly zohledňovat potenciální katastrofu i když Texas už několikrát něco podobného zažil. Thomas Friedman napsal v New York Times: „Texas radikálně dereguloval trh s energií takovým způsobem, že motivoval každého producenta generovat co nejvíc energie, za co nejmenší cenu a ignorovat klimatické cykly“. Pokud by k něčemu takovému došlo v Číně, třásli by se strachy nejen ředitelé podniků, ale i provinční tajemníci“. V roce 2008 v centrální provincii Hunan došlo k nebývalé zimní kalamitě, státní energetická korporace okamžitě aranžovala 52 projektů a investovala velké finance do výzkumu, jak podobným kalamitám zabránit. Od té doby se stejná zima několikrát opakovala, ale k výpadům energie nikdy nedošlo. Státní podniky jsou garantem zaměstnanosti, 12% lidí ve Španělsku v produktivním věku mimo pracovní poměr devastuje společnost víc než malá produktivita státních podniků. Boeing loni na podzim varoval, že do konce 2021 bude muset z důvodů ztrát zakázek propustit 30 000 lidí, tj. 20% své pracovní síly. Dopady redukce ekonomické aktivity koncernu ponesou i menší podniky, jejichž výroba na něm závisí. Na druhé straně stabilita a investice velkých státních podniků v období krize mohou garantovat přežití malých a středních privátních podniků v industriálním řetězci. Určitě má tento hybridní ekonomický systém přesvědčivější ekonomickou sílu než subjektivní rozdávání miliard ze státního rozpočtu, jak jsme dnes svědky v zemích čistého kapitalismu.
Biden, podobně jako Trump, plánuje vylepšit americkou infrastrukturu a potencovat americké podniky ve vývojově rozhodujících oblastech jako jsou např. čipy atd. Někteří američtí novináři píší o tom, že je nutné emulovat čínský ekonomický přístup, ovšem čínská rozhodovací centra mají za zády plánovací instituce neobyčejně širokého spektra, tak jako kdysi existovalo i v Československu. V Americe existuje plno think tanků, které modelují chování burzy, inflace, úrokové míry atd., ale čínská plánovací centra modelují reálnou ekonomiku ve všech aspektech. Američané bez fundamentálního přepsání pravidel svého kapitalistického systému a změny reflexů ekonomického chování, nemohou kopírovat čínský model. V Číně státní podnik kromě ekonomického poslání má i sociální zodpovědnost. V komentářích k čínské ekonomice se vesměs zjednodušeně píše o čínských státních podnicích negativně, jsou brzdou ekonomické expanze a přežívají na úkor úspěšných soukromých podniků. Ovšem tyto podniky kromě produkčního a sociálního efektu mají další efekty, společnost potřebuje rozvíjet i sektory, které mohou být ztrátové, ale jsou potřebné, jsou žádoucí z principu územní rovnováhy, zaměstnanosti atd. Západní svět outsourcingoval neefektivní sektory, tj. de facto velkou část průmyslu, a přestal se rozvíjet.
Uvádí se, že privatizace texaské elektrické sítě byla důvodem dlouhého výpadku elektrické energie v únorové sněhové kalamitě. Privátní firmy dost dobře nemohly zohledňovat potenciální katastrofu i když Texas už několikrát něco podobného zažil. Thomas Friedman napsal v New York Times: „Texas radikálně dereguloval trh s energií takovým způsobem, že motivoval každého producenta generovat co nejvíc energie, za co nejmenší cenu a ignorovat klimatické cykly“. Pokud by k něčemu takovému došlo v Číně, třásli by se strachy nejen ředitelé podniků, ale i provinční tajemníci“. V roce 2008 v centrální provincii Hunan došlo k nebývalé zimní kalamitě, státní energetická korporace okamžitě aranžovala 52 projektů a investovala velké finance do výzkumu, jak podobným kalamitám zabránit. Od té doby se stejná zima několikrát opakovala, ale k výpadům energie nikdy nedošlo. Státní podniky jsou garantem zaměstnanosti, 12% lidí ve Španělsku v produktivním věku mimo pracovní poměr devastuje společnost víc než malá produktivita státních podniků. Boeing loni na podzim varoval, že do konce 2021 bude muset z důvodů ztrát zakázek propustit 30 000 lidí, tj. 20% své pracovní síly. Dopady redukce ekonomické aktivity koncernu ponesou i menší podniky, jejichž výroba na něm závisí. Na druhé straně stabilita a investice velkých státních podniků v období krize mohou garantovat přežití malých a středních privátních podniků v industriálním řetězci. Určitě má tento hybridní ekonomický systém přesvědčivější ekonomickou sílu než subjektivní rozdávání miliard ze státního rozpočtu, jak jsme dnes svědky v zemích čistého kapitalismu.
Žádné komentáře:
Okomentovat