(osudová)Volba
Po rozpadu východního bloku země východní Evropy, s výjimkou snad Srbska, neprokázaly moc originality, když i za cenu likvidace relativně vyspělého průmyslu, zemědělství a výzkumu, viděly jedinou možnou perspektivu v NATO a Evropské unii. Racionální politiku zaměnila snůška pověr, což bohužel stále přežívá, např. „jsme přece centrem Evropy, patříme do EU“, stále nechápeme, že centrem Evropy je osa Berlín-Paříž a ti ostatní jsou územím exploatace, argumenty o podstatě EHS, které v šedesátých letech plodil kolektiv kolem Pavla Auersperga, jsou stále platné. V devadesátých letech se naznačovalo i Rusku, že při respektování všech stávajících mocenských os, patří do Evropy, západním liberálům se jevily stovky miliard odsávané oligarchickými kanály z Ruska do západoevropských bank nadějným směrem ke svobodě, tj. zdálo se, že západ se definitivně zmocní nerostného bohatství této velké země. Ovšem nebylo by to dobré nejen pro Rusy, ale ani pro samotný západ, historie poslala Putina, aby Rusko vrátil tam kam patří. Rusko v Evropě od Portugalska až po Vladivostok může spolu s Německem, popř. i Francií, vést velkou Evropu, anebo hrát roli světové velmoci. Okolnosti si vynucují druhou možnost.
O trpasličím charakteru východní Evropy psal přesvědčivě už Dostojevský v Zápiscích spisovatele, apogeem jejich politiky je patolízal v západních metropolích. Fakt, že Rusko nemá ve východní Evropě spojence, není důsledek současné ruské politiky, je to historický jev, východní Evropa se obracela na Rusko jen v okamžicích svých existenciálních krizí, které často iniciovala západní politika. Východní Evropa samotná je nabita vzájemnou animozitou, Poláci nenávidí všechny kolem, Rumuni demaďarizují, Bulhaři negují národní podstatu Makedonců, Češi a Slováci nemohli žít v jednom státě atd. Světová velmoc obvykle nemá přátelské okolí, v jižní a střední Americe vesměs USA nenávidí, podobně Čína nemá moc přátel mezi sousedními zeměmi. Kupodivu Rusko, až na východní Evropu, na tom není tak špatně, Mongolsko, Kirgizie a bývalá sovětská střední Asie v něm vidí spřátelenou zemi. Rusko má dnes velké spojence v Arménii a v Srbsku, obě tyto země vděčí Rusku za národní záchranu, Rusko má velké sympatie v Moldávii, navzdory oficiální politice i Řekové s Ruskem velmi sympatizují atd.
Tradičně nejbližší zemí k Rusku je Bělorusko, o které západní mocenské struktury mají eminentní zájem. Rusko vytvořilo před dvaceti lety s Běloruskem svaz s perspektivou jednoho státního celku, běloruské vládnoucí vrstvě kolem Lukašenka se podařilo využívat ekonomických výhod společného svazu a na druhé straně totálně zablokovat všechny ostatní aspekty sociálního sbližování obou zemí. Evropskounijní propagandě se pomocí části běloruských médií a intelektuální sféry podařilo velké části běloruské mládeže prodat mýtus o evropském civilizačním projektu, který má být garantem vysokého životního standardu. S tímto mýtem je explicitně spojen běh od Moskvy nebo nejlépe nenávist k ní. Běloruská společnost je rozpolcená, ruský vektor v Bělorusku argumentuje tím, že evropská volba je velkou iluzí. Bělorusko oplývá silnou průmyslovou základnou, která má odbytiště hlavně v Rusku, pokud zvítězí evropskounijní vektor, běloruský průmysl nemá šanci, čeká ho osud průmyslových podniků východní Evropy, tj. nemilosrdná likvidace.. Současný svět je světem konkurence a boje za zdroje, technologie a moc. Proevropskounijní propagátoři v Bělorusku argumentují ekonomickým úspěchem Česka, Polska a Slovinska, téměř jakoby logika neznala argument, že bez EU by na tom byly tyto země ekonomicky lépe. Bělorusko by v optimistickém scénáři nejspíš čekal osud Bulharska a Rumunska a se ztrátou průmyslu též vylidňování jako v okolních zemích, v realističtějším scénáři by dopadli jako Ukrajinci. Bělorusko zajímá evropskounijní centra pouze v kontextu nečisté hry proti Rusku, naopak pro Rusy jsou Bělorusové nejbližším národem. Prohlubující se konflikt mezi západem a Ruskem nedává už běloruské politice možnosti vícevektorového chameleonství Lukašenkova typu. Možnosti dvacetiletého lavírování Lukašenka a spol. se vyčerpaly a bude třeba se rozhodnout v civilizační volbě mezi mezi konzumně příjemným, ale duchovně vyčerpaným a končícím světem a perspektivním ruským světem. Běloruská ekonomika strukturálně závisí na ruské, běloruská kultura a dějiny jsou součástí ruského světa, ovšem víra v civilizovanou Evropu má bigotně náboženský charakter a k této víře se snadno konvertuje, proto je prozatím tak úspěšná.
Tradičně nejbližší zemí k Rusku je Bělorusko, o které západní mocenské struktury mají eminentní zájem. Rusko vytvořilo před dvaceti lety s Běloruskem svaz s perspektivou jednoho státního celku, běloruské vládnoucí vrstvě kolem Lukašenka se podařilo využívat ekonomických výhod společného svazu a na druhé straně totálně zablokovat všechny ostatní aspekty sociálního sbližování obou zemí. Evropskounijní propagandě se pomocí části běloruských médií a intelektuální sféry podařilo velké části běloruské mládeže prodat mýtus o evropském civilizačním projektu, který má být garantem vysokého životního standardu. S tímto mýtem je explicitně spojen běh od Moskvy nebo nejlépe nenávist k ní. Běloruská společnost je rozpolcená, ruský vektor v Bělorusku argumentuje tím, že evropská volba je velkou iluzí. Bělorusko oplývá silnou průmyslovou základnou, která má odbytiště hlavně v Rusku, pokud zvítězí evropskounijní vektor, běloruský průmysl nemá šanci, čeká ho osud průmyslových podniků východní Evropy, tj. nemilosrdná likvidace.. Současný svět je světem konkurence a boje za zdroje, technologie a moc. Proevropskounijní propagátoři v Bělorusku argumentují ekonomickým úspěchem Česka, Polska a Slovinska, téměř jakoby logika neznala argument, že bez EU by na tom byly tyto země ekonomicky lépe. Bělorusko by v optimistickém scénáři nejspíš čekal osud Bulharska a Rumunska a se ztrátou průmyslu též vylidňování jako v okolních zemích, v realističtějším scénáři by dopadli jako Ukrajinci. Bělorusko zajímá evropskounijní centra pouze v kontextu nečisté hry proti Rusku, naopak pro Rusy jsou Bělorusové nejbližším národem. Prohlubující se konflikt mezi západem a Ruskem nedává už běloruské politice možnosti vícevektorového chameleonství Lukašenkova typu. Možnosti dvacetiletého lavírování Lukašenka a spol. se vyčerpaly a bude třeba se rozhodnout v civilizační volbě mezi mezi konzumně příjemným, ale duchovně vyčerpaným a končícím světem a perspektivním ruským světem. Běloruská ekonomika strukturálně závisí na ruské, běloruská kultura a dějiny jsou součástí ruského světa, ovšem víra v civilizovanou Evropu má bigotně náboženský charakter a k této víře se snadno konvertuje, proto je prozatím tak úspěšná.
Žádné komentáře:
Okomentovat