karabach

Nelze než žasnout

Válka o Karabach se moskevským protokolem zastavila, pět let se bude dojednávat status Karabachu a protože status podle ázerbájdžánských představ, tj. odtáhnutí karabašského národa z jejich věčné země, není snesitelnou představou o řešení, pak buď vypukne vojenský konflikt v nové síle nebo ruští mírotvorci silou udrží mír, tj. Ázerbájdžán v mezích. Vesměs se přikládá vina za porážku Pašinjanovi, který za dva roky trvající sametové revoluce rozložil státní instituce, kompetence státních činitelů nahradil láskou k NATO a k Evropské unii, i domnělé sympatie k Rusku byly důvodem ztráty pozice, po porážce země tento kurs opustil, ale že by podal demisi a umožnil vytvoření kompetentního mocenského centra, které by zemi rychle dovedlo k volbám, se nerýsuje. Pašinjanovo vedení války bylo očividně tragické, i přes obrovskou ázerbájdžánskou převahu pokud by nedošlo k sametové revoluci v 2018 a udržel se u moci předchozí prezident Sargsjan, válka by nedopadla tímto způsobem, byl neobyčejně zarputilý, bojoval všemi prostředky o uchování své moci, ale ještě víc o každý čtvereční metr arménské půdy, Pašinjan jen o to první.

      Zajímavý pohled vojenského odborníka prošel včera snad všemi arménskými  a některými ruskými novinami, náměstek prezidenta ruské akademie raketových a dělostřeleckých vojsk doktor vojenských věd Konstantin Sivkov komentuje výsledek války odlišným způsobem. Válka skončila bojovou remízou. Podle Sivkova Baku jenom částečně dosáhlo ve válce svých cílů, Ázerbájdžán uchvátil pouze nevýznamnou část vlastního Karabachu, na velké části svého území si Karabašská republika udržela  suverenitu, mluvit o tom, že Ázerbájdžán zvítězil, není úplně korektní, říká Sivkov. S ohledem na po zuby vyzbrojenou ázerbájdžánskou armádu a vzhledem faktu, že po jejím boku stálo Turecko, nelze než žasnout nad hrdinstvím arménských vojáků. Podle Sivkova Pašinjan nese odpovědnost, že koncem října odmítl kompromis, který předpokládal vrátit Ázerbájdžánu území, které nikdy nebylo součástí Karabachu a povolit do Šuši návrat ázerbájdžánských uprchlíků s tím, že město zůstane součástí Karabachu. Ve válce obě strany utrpěly obrovské ztráty v živé síle i v technice, Ázerbájdžánci vystřízliví až se ozřejmí jejich ztráty na lidech. Sivkov je přesvědčen o tom, že souhlas Ázerbájdžánu s tím, že do Karabachu přijdou pouze ruští mírotvorci a ne turečtí, svědčí o tom, že Ázerbájdžán už nemohl dál bojovat. Podle experta sumární vojenský potenciál Arménie byl pětkrát menší než Ázerbájdžánu, první týden mohl Ázerbájdžán pouze s velkými ztrátami postoupit o pár kilometrů, koncentrovali svoje síly na jihovýchodní směr, zde měli 10-12 krát větší síly než Arménie a za měsíc postoupili o 30 km, nic slavného to není. Ázerbájdžán měl ve velkém množství reaktivní systémy s dostřelem 90 km, arménská artilerie 15-20 km, ázerbájdžánská armáda měla 100 tanků T-90 poslední kvality, u arménské strany pouze jeden, ostatní zastaralé T-72. V podmínkách v jakých se bojovalo bylo patrné vysoké operativní a taktické umění karabašských vojáků, Sivkov říká, že viděl zázrak jejich masového hrdinství. Podle Sivkova fenomenální situace v této válce se bude učit ve vojenské vědě.