karabach status

Nejsou jako NATO aneb status Karabachu

Naštěstí ruští mírotvorci v Karabachu se v máločem podobají jednotkám NATO, které si v podobné roli v Kosovu nevšimly, že hoří a jsou plundrovány pravoslavné chrámy a kláštery, nebo Holanďané v Srebrenici a Belgičané v Ruandě, na nich visí hrůzné provinění. Podle včerejších novin Jerevan.Today, které se odvolávají na kremelské zdroje, ruský prezident v telefonním hovoru s Alijevem prohlásil, že chrámové komplexy Dadivank a Kazančecoc jsou pod jeho osobní záštitou, kdy něco podobného udělal někdo ze západních lídrů, např. Bush, který nechal bombardovat Irák, Američané vykradli irácká muzea, Bush má velký podíl, že nejstarší křesťanská komunita na světě se zredukovala a je na pokraji vymizení, Obama se domníval při návštěvě Říma, že Koloseum je basketbalová hala atd. Ruský prezident celou noc 9. listopadu sledoval a ovlivňoval jednání Lavrova s ministry zahraničí Arménie a Ázerbájdžánu, které připravilo text dohody prezidentů o zastavení bojů a o přítomnosti ruských mírotvorců v Karabachu. V televizním dokumentu o podpisu protokolu  ruský prezident: „Mám to číst? Proč? Napsal jsem to“. Podepsaný protokol zachránil Arménii i Karabach, v detailech je velmi komplikovaný a musí ho studovat i nejvyšší arménské státní struktury, aby se vůbec dověděly, co jim ruský prezident všechno zachránil. Americký state departement text dohody ještě kognitivně neuchopil.

       V oblastech, které si Ázerbájdžán nárokuje, Arméni v zoufalství zapalují domy a vykopávají své mrtvé, skvosty světové civilizace padly do ázerbájdžánských rukou, Ázerbájdžán na mezinárodních fórech neguje jejich historickou podstatu a nyní to promění v materiální realitu. Bez evropských peněz za plyn by se Ázerbájdžán nemohl po zuby vyzbrojit. Včera se objevila v tisku zpráva o dokončení poslední části (jadranské) tzv. „jižního plynového koridoru“ z Ázerbájdžánu, vede přes Řecko, Albánii a Jadran do Itálie, od včerejška začal dodávat plyn do evropské centrální sítě. Jižní plynový koridor je 3.5 tisíce km dlouhý a s kapacitou 10 miliard kubických metrů, má být alternativou ruským dodávkám. Evropská unie pokud okamžitě nenasadí sankce na ázerbájdžánský plyn je přímým spolupachatelem karabašské tragedie.
       Ve válce se Ázerbájdžán zmocnil malé části vlastního Karabachu a části původně ázerbájdžánských okresů, které získala Arménie ve válce v devadesátých letech, podle moskevského protokolu Arménie vyklidí všechny zbývající ázerbájdžánské okresy, kterých se ve válce zmocnila. Status Karabachu má být dojednán, ovšem po vyhrané válce Ázerbájdžán opustil variantu nějakého zvláštního statusu pro Karabach, podle dnešních ázerbájdžánských představ v zemi žije spousta etnik, často početně silnějších než Arméni a proč by měli mít zvláštní status? Věčné arménské území Karabach, které si Arméni uhájili proti Peršanům, Mongolům, proti Turkům, kde Tigran Velký s Mithridatem úspěšně čelili Římanům, se má stát běžným ázerbájdžánským okresem, protože Stalinova administrativa tak ve dvacátých letech minulého století rozhodla a Evropská unie, která má stejnou perspektivu jako Stalin, to bez problému akceptuje. Tato představa má hrůzné parametry i pro Noama Chomského, jak se několikrát vyjádřil. Naštěstí nejen pro Armény, ale pro celý civilizovaný svět, je tu ruský prezident, který tomu zabrání.
       V televizi se před pár dny Alijev rusky obrátil k Pašinjanovi: „No Pašinjane, kde je tvůj status, rozletěl se v prach, nebyl a nebude, šel k čertu..“. Ázerbájdžánská moc neoplývá moc elegantními kvalitami, Arménie požadovala 10 denní odklad ve vyklizení Kelbadžarského okresu, Alijev to odmítl. Lavrov vysvětlil na tiskové konferenci, jak vidí příští status Karabachu ruská strana, dvě etnika, která žila na území Karabachu se musí fundamentálně smířit, tj. zaručení bezpečnosti, používání rodného jazyka, oficiální status obou jazyků až do okresních úrovní, jestli se to podaří je problém vyřešen, jestli se obě etnické komunity nesmíří až do této roviny, status bude jiný. Pravděpodobnější je druhá varianta a ta začala příchodem ruských mírotvorců do Karabachu, Náhorní Karabach dostal prozatímní status a ne jenom na pět let, ruská armáda udrží mír a etnickou přítomnost Arménů v Karabachu, určitě budou USA, Evropská unie a bůhvíkdo demagogicky a pokrytecky osočovat ruské mírotvorce z těch nejhorších záměrů, totiž nic jiného nelze od NATO a EU očekávat, možná nasadí proti Rusku i sankce.
      Příští status se píše v těchto dnech v těch okresech Karabachu, kterých se Ázerbájdžán zmocnil, lidé raději vykopou své mrtvé a podpálí dům než by žili v područí Azeri, totiž mají s tímto typem soužití dávné i méně dávné zkušenosti, před válkou Ázerbájdžán hovořil o kulturní autonomii pro Armény, dnes ji vymazal ze slovníku. Ázerbájdžánský velvyslanec v Moskvě říká, ti občané arménské národnosti, kteří chtějí zůstat a chtějí mírumilovně pracovat, ať zůstanou. Češi za jistých podmínek mohli zůstat i v Sudetech, když je západní Evropa darovala Adolfu Hitlerovi! Evidentně možnost obou etnik žít v jednom státě neexistuje. Ázerbájdžánský velvyslanec naznačuje Arménům, jak to všechno dopadne, Stěpanakert podle něho neexistuje, zná jenom město Chankendi. Dnešní území Náhorního Karabachu se redukovalo vojenskými úspěchy Ázerbájdžánu na oblast striktně obývaného i v minulosti arménským etnikem, Ázerbájdžán se zmocnil Šuši a Gadrutského okresu, kde před válkou v devadesátých letech žili i Ázerbájdžánci. Dnešní okleštěný Karabach byl vždy výhradně arménským a to samo o sobě definuje příští status a ruští mírotvorci to budou garantovat.