Arzach tragicky
Předevčírem v noci podepsal arménský předseda vlády Pašinjan, ázerbájdžánský prezident Alijev a ruský prezident Putin dohovor o zastavení bojů a okamžité uvedení ruských mírových jednotek do Karabachu, nepřátelské armády zůstanou ve svých pozicích, Arménie postupně vyklidí ázerbájdžánské území, která dobyla ve válce 1992, území Karabachu, kterého se zmocnila v dnešní válce ázerbájdžánská armáda, včetně nejbolestnější ztráty města Šuši, si Ázerbájdžán ponechá, ruské mírové jednotky budou garantovat spojení Arménie s Karabachem v lačinském koridoru (široký 5km) a garantovat přes arménské území spojení Ázerbájdžánu a Nachičevanem. Rozloha Karabšské republiky činila v roce 1988 4400 km2, dnes to bude jenom 2500 km2. Navíc samotný politický status republiky Karabach se musí ještě dojednat.
Pokud by se ruskému prezidentovi nepodařilo přesvědčit Ázerbájdžán o podepsání protokolu, velmi rychle by se ázerbájdžánské jednotky zmocnily celého sporného území i Republiky Karabach. Pro Arménii znamená podepsaný protokol velké územní a materiální ztráty, zabránil však totální kapitulaci a není úplnou katastrofou, jak by se mohlo emočně dešifrovat, ruští mírotvorci jsou zárukou přežití arménského Karabachu, navíc Arménie získá koridor do Ruska přes Ázerbájdžán, který částečně nahradí vydíratelné a často špatně fungující spojení s Ruskem přes Gruzii. Po pěti letech, pokud žádná ze smluvních stran neprojeví nesouhlas, se prodlužuje přítomnost ruských mírotvorných jednotek.
Krátce před pádem významného města Šuši arménský politolog Stepan Danieljan na serveru Verelq napsal, že Arménie potřebuje vůdce s kterým by Rusové hovořili, který dokáže racionálně myslet, dodržuje dohovory, není emocionální, nepodléhá žádným vlivům a hlavně dokáže na sebe vzít zodpovědnost a rychle přijmout řešení. Politolog přesně popsal i naši situaci, je nejvyšší čas nahradit proevropskounijní a pronatovské atrapy vůdci národa, jinak nebude dlouho trvat a dopadneme jako Arménie. Šéf katedry politických procesů jerevanské fakulty mezinárodních vztahů Garik Kerjan velmi lapidárně ještě před téměř geniálním zásahem ruského prezidenta napsal, že Rusko se od roku 1994 snažilo o udržení rovnováhy v oblasti, ale Ázerbájdžán začal novou válku, dobrodružství si mohl dovolit pouze za bezpodmínečné a masívní podpory Turecka. Turecko de facto spoluagresor se mohlo podílet na zardoušení slabé Arménie jenom proto, že Evropská unie pouze verbálně vyzývala k zastavení konfliktu, ale přála ázerbájdžánsko-tureckému vojenskému řešení, vyřešit problém podobným způsobem jako jej řešil Ataturk. tenkrát též Evropa zavřela oči. Prohlášení francouzského ministra zahraničí Le Driana po zastavení bojů nejvystižněji charakterizují termíny směšná debilita – zastavení bojů bylo nutné, Francie bude hrát svoji roli spolupředsedy Minské komise k vyřešení karabašského problému - tisíce lidí padlo, Arménie téměř kapitulovala a francouzský chudák to odbude banalitou, od roku 1994 Minská komise tlachá tímto způsobem.
Rusko mělo velmi málo prostoru k jednání. Rusko garantuje bezpečnost Arménie, ale nemůže zasahovat na územích, které formálně patří Ázerbájdžánu. Souhlas obou stran s přítomností ruských mírových jednotek v Karabachu zaručuje Karabachu přežití, Ázerbájdžán řadu desetiletí něco takového odmítal, v situaci, kdy se Alijev může národu po vítězném vojenském postupu v poli a vyklizením dalších území Arménií prezentovat jako vítěz, souhlasil s přítomností ruských jednotek. Arménský ministr obrany, zřejmě věděl v jaké vojenské situaci se Arménie nachází, dnes ráno poděkoval ruskému prezidentovi za podepsaný protokol. Arménské veřejné mínění je polarizované, opozice celkem oprávněné obviňuje Pašinjana, že nepřipravil zemi k válce, vůdce sametové revoluce flirtující se Sorosem a NATO, neschopný navázat dialog s ruským prezidentem, nese velkou vinu na národní porážce. Tisíce protestujících v jerevanských ulicích, pouze překvapuje, že nejsou na frontě, když tak chtějí pokračovat ve válčení. Pašinjan prohlásil, že k podpisu protokolu ho dovedlo armádní velení, v předních liniích podle něho stáli lidé, které nikdo nezaměňoval, pokud by několik dní otálel, následky by byly ještě horší. Pašinjan má na své straně nedávno zvoleného prezidenta Republiky Karabach Araika Arutjunana, který si během bojů počínal obdivuhodným způsobem, často v zónách bezprostředního nebezpečí koordinoval odpor ázerbájdžánské armádě, Arutjunan prohlásil, že pokud by nedošlo k zastavení bojů, Ázerbájdžán by se za pár dní zmocnil celé Republiky Karabach. Koncem léta vyměnil Pašinjan generální štáb, nový náčelník Olik Gasparjan krátce před vypuknutím války tlachal o tom, že arménská a karabašská armáda bez ruské pomoci rychle dojdou do Baku. Ještě se uvidí, jak s ním lid naloží. Pašinjan před deseti dny začal provádět kádrové změny, povolal zpět do armády Ruskem vyškolené generály, vykopl šéfa bezpečnostní služby blízkého západním strukturám, ale situace na frontě už přestala být udržitelnou.
Krátce před pádem významného města Šuši arménský politolog Stepan Danieljan na serveru Verelq napsal, že Arménie potřebuje vůdce s kterým by Rusové hovořili, který dokáže racionálně myslet, dodržuje dohovory, není emocionální, nepodléhá žádným vlivům a hlavně dokáže na sebe vzít zodpovědnost a rychle přijmout řešení. Politolog přesně popsal i naši situaci, je nejvyšší čas nahradit proevropskounijní a pronatovské atrapy vůdci národa, jinak nebude dlouho trvat a dopadneme jako Arménie. Šéf katedry politických procesů jerevanské fakulty mezinárodních vztahů Garik Kerjan velmi lapidárně ještě před téměř geniálním zásahem ruského prezidenta napsal, že Rusko se od roku 1994 snažilo o udržení rovnováhy v oblasti, ale Ázerbájdžán začal novou válku, dobrodružství si mohl dovolit pouze za bezpodmínečné a masívní podpory Turecka. Turecko de facto spoluagresor se mohlo podílet na zardoušení slabé Arménie jenom proto, že Evropská unie pouze verbálně vyzývala k zastavení konfliktu, ale přála ázerbájdžánsko-tureckému vojenskému řešení, vyřešit problém podobným způsobem jako jej řešil Ataturk. tenkrát též Evropa zavřela oči. Prohlášení francouzského ministra zahraničí Le Driana po zastavení bojů nejvystižněji charakterizují termíny směšná debilita – zastavení bojů bylo nutné, Francie bude hrát svoji roli spolupředsedy Minské komise k vyřešení karabašského problému - tisíce lidí padlo, Arménie téměř kapitulovala a francouzský chudák to odbude banalitou, od roku 1994 Minská komise tlachá tímto způsobem.
Rusko mělo velmi málo prostoru k jednání. Rusko garantuje bezpečnost Arménie, ale nemůže zasahovat na územích, které formálně patří Ázerbájdžánu. Souhlas obou stran s přítomností ruských mírových jednotek v Karabachu zaručuje Karabachu přežití, Ázerbájdžán řadu desetiletí něco takového odmítal, v situaci, kdy se Alijev může národu po vítězném vojenském postupu v poli a vyklizením dalších území Arménií prezentovat jako vítěz, souhlasil s přítomností ruských jednotek. Arménský ministr obrany, zřejmě věděl v jaké vojenské situaci se Arménie nachází, dnes ráno poděkoval ruskému prezidentovi za podepsaný protokol. Arménské veřejné mínění je polarizované, opozice celkem oprávněné obviňuje Pašinjana, že nepřipravil zemi k válce, vůdce sametové revoluce flirtující se Sorosem a NATO, neschopný navázat dialog s ruským prezidentem, nese velkou vinu na národní porážce. Tisíce protestujících v jerevanských ulicích, pouze překvapuje, že nejsou na frontě, když tak chtějí pokračovat ve válčení. Pašinjan prohlásil, že k podpisu protokolu ho dovedlo armádní velení, v předních liniích podle něho stáli lidé, které nikdo nezaměňoval, pokud by několik dní otálel, následky by byly ještě horší. Pašinjan má na své straně nedávno zvoleného prezidenta Republiky Karabach Araika Arutjunana, který si během bojů počínal obdivuhodným způsobem, často v zónách bezprostředního nebezpečí koordinoval odpor ázerbájdžánské armádě, Arutjunan prohlásil, že pokud by nedošlo k zastavení bojů, Ázerbájdžán by se za pár dní zmocnil celé Republiky Karabach. Koncem léta vyměnil Pašinjan generální štáb, nový náčelník Olik Gasparjan krátce před vypuknutím války tlachal o tom, že arménská a karabašská armáda bez ruské pomoci rychle dojdou do Baku. Ještě se uvidí, jak s ním lid naloží. Pašinjan před deseti dny začal provádět kádrové změny, povolal zpět do armády Ruskem vyškolené generály, vykopl šéfa bezpečnostní služby blízkého západním strukturám, ale situace na frontě už přestala být udržitelnou.
Žádné komentáře:
Okomentovat