liberal umeni

Liberál umění aneb nic

Liberální perverze nedegradovala jenom demokracii a politický systém, ale i  ekonomiku, umění, školství atd. Liberální typ byznysu ve Štěpánské, který je ve skutečnosti extrémně monopolistický, tj. deset vietnamských kutlochů v cenovém režimu monacké hlavní třídy, hotely a kavárny, kam je Čechům vstup zakázán, rasismus peněženky je silnější než pleti, v liberálním režimu to zařídil magistrát Prahy 1, vysvětlení by měl podat příslušným soudům. Obvod Praha 1 je perla na koruně státu, administrativa obvodu nemůže být přenechána podvodníkům, kteří si zaplatí zvolení hrstkou stálých obyvatel obvodu, když se jim podařilo vytěsnit z obvodu většinu normálních Čechů, nejen že nastolili mafiózní typ byznysu, ale ve hře je i architektura pražského jádra, kterou zkorumpovaná moc brzo přetvoří v image primitivních developperských vizí (např. oblast kolem Masarykova nádraží). První obvod ve státě by měl podléhat režimu speciální administrativy, hlava obvodu nominovaná prezidentským výnosem nebo rozhodnutím předsedy vlády a pod jejich kontrolou.

       Kupodivu o liberálním a liberálech psal velmi znale např. už Tolstoj v Anně Karenině, pokud se domníváme, že liberální idea degenerovala až v posledních desetiletích, pak se mýlíme, liberální perverze byla společensky vadná i v minulosti, samozřejmě, jak pro koho, anglický liberální režim přelomu devatenáctého a první třetiny dvacátého století byl tak úspěšný, že 40% výdajů anglického rozpočtu financovala Indie. Společnost doby Tolstého byla na rozdíl od dnešní doby stavěná na přirozených fundamentech, liberální perverze, která ze západu do Ruska pronikala, ji nemohla ohrozit, navíc velcí ruští myslitelé té doby, jako např. právě Tolstoj nebo Dostojevský atd., znali meze liberální ideologie.
       Liberální ideologie dnes ovládla západní společnosti do té míry, že často nejsme schopni chápat hodnotu věcí a objektivně rozpoznat kvalitu. Betonová hrůza kolem Masaryčky, která zardousí úžasnou jemnou architekturu centra se dnešním liberálním univerzitánům a televizním kulturtrégrům, kteří je formují, líbí, obvodní mafii se samozřejmě nejvíc líbí prachy, které odtud tečou. Umění nikdy neexistovalo v prázdném prostoru, nějakým způsobem reflektovalo společenské ideologie, Polykleitovy sochy jsou v symbióze s Periklovou dobou, náměstí v Novém Slavkově harmonuje se socialistickým realismem, který nás už kupodivu vůbec nepopuzuje, plánovaná betonová architektura kolem Masaryčky má blízko k mega sochám a stadionům z dílny nacististickým architektů nebo to přímo vymyslel jejich guru AH, výtvory této i dnešní liberální epochy téměř dokazují, že ani ideologie nebudou tak vzdálené.
       Mexická kunsthistorička Aveline Lésper demaskuje liberální  ideologickou deformaci v současném umění, její kniha „Podvod moderního umění“ vzbudila velký ohlas v celé jižní Americe. Současné umění podle Aveline Lésper znamená totéž co VIP (video, instalace, performance). Kulturní levice, to jsou dnes téměř všichni, kteří se tváří jako umělci nebo jejich teoretici – univerzitáni, kritici umění, komisaři výstav, tito simulují atmosféru nonkonformního umění, které však ani minimálně neruší vládnoucí  moc. Aveline Lésper píše o vazbě mezi vládnoucím neoliberalismem a současným uměním. Vládnoucí moc podporuje svoje umění a jeho operátory, to jsou státní a regionální fondy, ministerstva kultury, subvence i evropskounijní, přehršle uměleckých škol atd. Má se za to, že umění se svou podstatou staví proti moci, ale ve skutečnosti dnes údajné nonkonformní umění vzniká v institucionálním dotačním skleníku a s podporou trhu.
       Aveline Lésper v hovoru ve francouzském Comptoir říká, že žijeme v době, která hrozným způsobem moralizuje ve formách politickékorektnosti, nová forma puritanismu si nárokuje společenskou hodnotu, implikuje násilnou cenzuru, pokrytecky pronásleduje skutečná umělecká díla ve jménu jistých hodnot. Je to zřejmé v případě feminismu, který cenzuruje díla prerafaelistů a v řadě podobných případů. Politický a sociální diskurs omluví obscénní díla, dodá umělcům bez talentu aureolu původnosti, která má být v pozadí jejich skandálního artefaktu, nasměruje sběratele, aby se zajímali o odporné (zbytky lidského těla, zvířecí krev, pornografii, odpad, atd.), domnívají se, že prostřednictvím své ekonomické síly komunikují s něčím mimořádným daleko od banálních konzumentů, považují se za vyšší typ politickokorektních konzumentů. Podle historičky jestli něco charakterizuje současné (VIP) umění, pak je to totální negace individuality a odlišnosti.
      Snaha po co největší korektnosti dovedla dnešní umění k moralizování, které nemá historickou obdobu. Každé dílo, sebevětší banalita, nese mesianistické poselství, umělec se považuje za zachránce, za rebela, za světového policajta,, domnívá se, že jeho průměrnost a nedostatek originality nejsou problematické, protože provokují k reflexi a skandalizují. Je to demagogické, populistické a pokrytecké umění, které vzniklo jenom proto, aby dobarvovalo liberalismus a dodalo mu falešný lidský aspekt..