nemecko rusko paradigma

Německo, Rusko

V informačním šumu, který je dvacet let stále stejný, co řekla nebo neřekla ta či ona evropskounijní komisařka, budou nebo nebudou dotace, nestačily se zúřadovat atd., může unikat málo viditelné evropské paradigma, střet sebeproklamované hlavní evropské mocnosti Německa s přirozenou euro-asijskou velmocí Ruskem. Optimálním řešením tohoto paradigmatu pro přirozený vývoj věcí je pád Německa tam, kam patří, rovný mezi rovnými v Evropě a evropská spolupráce se světovou stabilizující velmocí Ruskem. Celé dlouhé poválečné období až do nastoupení Merkelové se odehrával na kontinentu dialog mezi Německem a Ruskem (SSSR), vrcholná období dialogu posouvala velkou evropskou vizi, propady v dialogu až do Merkelové nebyly nikdy moc hluboké. Dialog otevřela významná Adenauerova návštěva v Moskvě v 1955, dál Brandt, Kohl a Schroder a další, dialog to byl významný pro celý kontinent i svět a vždy se vyznačoval jistou úrovní a férovostí. 

      S Merkelovou přišlo něco úplně jiného a v negativním smyslu je to též významné. Rusko a konečně každý soudný člověk, se domnívalo, že s rozpadem východního bloku nastane éra spolupráce a rozvoje, Evropa od Atlantiku po Pacifik. Pomalu se však podařilo vytlačit Rusko na periferii nového západu, který zahrnuje i země bývalého bloku a dnes se ukazuje, že motorem vytlačování bylo a je právě Německo a hlavně Merkelová. Rusko nemá výhodnou pozici, v Evropě kromě nestálého Srbska nemá spojence. Sankce proti Rusku mají v Evropě hlavního režiséra v Merkelové, v její režii férovost nemá místo. Psychická dimenze této političky bude hrát jistou roli, invertované libido v perverzní touze po moci a nenávist k Rusku s nezřízeným chtíčem opilce ponížit tuto velkou zemi, pravděpodobné je i vydírání, které jediné může člověka dovést k malosti nejbanálnějšího typu, který je u ní patrný.
        Ruská politika dlouho chápala Německo jako férového partnera s kterým je možné jednat a spolupracovat. V posledních týdnech došlo na ruské straně k vystřízlivění, kulantní Lavrov řekl minulý týden, že západ nechápe, že k vzájemnému dohovoření je třeba respekt k druhé straně a je možné, že Rusko na čas přestane se západními partnery hovořit. Řekl to po neomalených invektivách k Rusku od Leyenové, která sama bez návodů Merkelové není soběstačná. Merkelová odkopla kooperaci s Ruskem a to i v těch nejbanálnějších případech jako je vyjasnění otrávení Navalného. Ne Rusko, ale Německo záměrně blokuje vyšetření tohoto případu, není ochotno předložit důkazy, má-li nějaké, ale přinutilo Evropu nasadit proti Rusku další sankce. Německo stálo v pozadí svržení Janukovyče na Ukrajině a za formováním ukrajinského protiruského režimu, stejně tak dlouhodobě potencuje útočnou protiruskou rétoriku baltských zemí, vstup východní Evropy do EU se děje pod vlajkou boje s Ruskem, nikoliv ve znamení spolupráce.
        Německo jinou formou realizuje stejnou politiku jako v roce 1936, přestalo sebe chápat jako významný evropský stát v množině těchto států a povýšilo se do polohy jediné evropské mocnosti, v sebenastolování se opírá o dynamickou ekonomiku první unijní země, ostatní unijní partnery dovedla politika jejich elit do inferiority vůči Německu. Německo si machiavellským způsobem vytvořilo kolem sebe satelitní kordon závislých zemí, který povyšuje jeho ekonomickou sílu. Hlavním nepřítelem německých ambic je Rusko, které jako takové je historicky spolehlivým partnerem evropské spolupráce a mírové koexistence, ovšem nemůže být inferiorním partnerem v německé hře o moc nad Evropou nebo kam německé ambice vůbec míří. Logika Merkelové je dešifrovatelná, když nemůže být Rusko inferiorním partnerem, musí být rozloženo, nepřítelem č.1 této logiky je Vladimír Putin, proto taková satanizace tohoto státníka, která navíc hanobí i všechny satelitní země Německa, musí se tvářit, že evidentní lež je peripetií pravdy a účastnit se špinění Ruska.