Kníže politolog: hniloba uchopuje jádro
Britský
politolog, profesor Cambridgeské univerzity Anatol Liven, potomek
významného knížecího kurlandského rodu Livenů, píše v rozsáhlém materiálu
na portále britského žurnálu Prospect o planetárním vítězství liberální
demokracie před třiceti lety. Tenkrát se vítězství západu zdálo
definitivní a neodvratné, od té doby se blok rozvinutých západních zemí
pomalu rozkládá a ztrácí vliv a prestiž. Není takový obrat důsledkem
morální prohry vítězů? USA chystají studenou válku s Čínou, jejich šance
nejsou moc vysoké, přišel čas analyzovat chyby západu po vítězství nad
východním blokem. Liven byl v letech 1990-96 korespondentem The Times v
zemích bývalého SSSR, v 1990-92 žil v pobaltských zemích.
Jak
triumfálně se tvářil západ po krachu komunismu a rozpadu SSSR, dnes z
toho zůstaly jen trosky, mírová prémie - možnosti ekonomiky bez výdajů
na horečné zbrojení byly promarněny, píše Liven. Příležitost využití
uvolněných zdrojů na povýšení prosperity a k řešení závažných sociálních
problémů se neuplatnila, co je ještě horší, dnešní vojenský rozpočet
USA je větší než kdykoliv předtím. Šance na řešení
izraelsko-palestinského sporu byla po 11.září 2001 promarněna v důsledku
chybné odvety USA ze teroristický útok. Nový mírový pořádek, kde vládne
harmonie a spolupráce, vyhlášený Bushem st. po válce v perském zálivu,
je dnes trapných vtipem. Britové opustili svůj evropský sen,
geopolitická stabilita v Evropě ztracena – z důvodů zbytečných konfliktů
s Moskvou.
Podle Livena je Čína hrozným konkurentem západu, pokud bude v americkém přístupu k Číně převládat kombinace arogance, nevědomosti, chamtivosti, kriminality, pokrytectví a nekompetentnosti, čímž se vyznačovalo vedení západních elit v období po skončení studené války, existuje velké riziko ztráty konkurence a ohrožení celého světa. Podle Livenova mínění jedno z nejškodlivějších důsledků vítězství západu v 1989-91 – marginalizace vad západního sociálně-ekonomického modelu. Dnes není převaha západního modelu nad čínským pro většinu světa zdaleka zřejmá. Totální západní vítězství zatemnilo jeho podstatu a legitimizovalo všechny západní politické metody té doby, včetně těch, které neměly s vítězstvím nad SSSR nic společného a nakonec se ukázaly jako úplné selhání.
Uhlířská víra hlavního žurnálu anglo-amerických elit The Economist ve spravedlnost neoliberálního kapitalismu měla podobu náboženského kultu. Přesvědčení, že alternativa není možná, zablokovalo veřejnou debatu o plánech a perspektivách západních zemí. Liven vzpomíná na diskuzi s jedním vyšším německým úředníkem, když vyjádřil pochybu o rozšiřování EU, Němec odpověděl: „V našem ministerstvu není dovoleno o tom přemýšlet“. Stejné reakce a debatní tabu v redakcích ekonomických žurnálů – jako odpověď na názor, že rychlá privatizace v bývalém SSSR přinese masovou korupci a růst sociálního napětí. Ve strukturách tajných služeb – nikdo nesměl zpochybnit logiku rozšiřování NATO, nikdo nesměl poukázat na drancování bývalých sovětských republik, které západní banky podporovaly a profitovaly z něj za benevolentního a lhostejného přihlížení západních vlád. Vlastností kapitalistického utopického myšlení devadesátých let bylo, že nechápalo podstatu kapitalismu, jak ji odkryla ne víra, ale historie. Liven cituje z Marxova Manifestu: „Kapitalismus nemůže existovat bez neustálých revolucí ve výrobních nástrojích a v důsledku toho revolucí ve výrobních vztazích, všechno zastaralé a stagnující bude zničeno...“. Na druhé straně Marx udělal stejnou chybu v popisu permanentní socialistické utopie, utopie se nemění, zatímco neustálé a radikální změny, poháněné technologickým rozvojem leží v srdci kapitalismu, píše Liven.
Fráze jako „jak dohnat Dánsko“, nebo „cesta k demokracii a svobodnému trhu“ se staly mantrami akademicko-byrokratického odvětví tranzitologie (odvětví politologie). Podle Livena je to nesmysl, soudobá historie ukazuje na variantní cesty k demokracii a kapitalismu. Dominantní politická a ekonomická ideologie současnosti stojí na americkém geopolitickém konceptu, který je grandiózní ambicemi a slepý k historickým faktům, píše Liven. Slepota EU přikazovat východoevropským národům, které mají v paměti nedávný diktát, přijmout co nejvíc muslimských imigrantů, národní reakcí na slepotu byl Brexit. Ruští liberálové devadesátých let nebyli přímými agenty USA, ale krach komunismu je dovedl k slepému poklonkování před vším západním a k bezpodmínečnému akceptování politiky USA, udělalo to z nich lokaje západu. Jejich korupce a krach sovětského trhu měly devastující důsledky pro ruský průmysl a životní úroveň. Ruský premiér Gajdar se na zasedání fondu Carnegie ve Washingtonu chvástal – americké auditorium mu aplaudovalo, jak úžasně rozbil ruský vojensko-průmyslový komplex. Desítky milionů Rusů a Ukrajinců přišly o obživu, o tom se tam nehovořilo.
Liven píše, že si vzpomíná, jak jeden ruský liberální novinář řekl, že má sen střílet kulometem do davu starých Rusů, kteří protestovali proti snížení penzí. Přítomní západní novináři odpověděli, že je to trochu přes míru, ale je to omluvitelné, protože to vychází ze správného myšlení. Jestli světový pořádek po studené válce měl formu amerického imperialismu, pak nyní vypadá jako impérium, ve kterém hniloba už uchopuje jádro. Ekonomické problémy Ruska a Ukrajiny z devadesátých let se jako bumerang vrací západu, i když prozatím v mírnější podobě.
Rozvrat ruské státnosti a systematické podvody proti státu ruskými a ukrajinskými oligarchy byly možné jenom díky spoluúčasti západních bank, které transferovaly ukradené prostředky na západ. V The Economist tyto podvody pojmenují eufemismem „útěk kapitálu“. Velká část ruských, ukrajinských, nigerijských, pákistánských aj. financí, které tekly do Londýna byla nejen ukradena, ale nebyla zdaněna, způsobuje to dvojnásobnou újmu zemím odkud tečou. Ještě jeden eufemismus – zjednodušená regulace – požehnání podvodnému procesu. Západu dostal zaslouženou odměnu, ekonomické elity po 2008 převádí své finance a daně do daňových rájů. Lidé na západě dnes už chápou, že zákony nejsou psány pro ně.
Možná nejdůležitější poučení z období po studené válce spočívá v tom, že stabilita a zdravý politicko-ekonomický systém musí být založeny na nějaké minimální mravní osnově. Podle Livena na západě důsledky této mentality poznamenaly celé generace. Protizákonné aktivity většiny finančních elit nejsou otevřené ani patrné, není to totiž už nutné, západní vlády roztrhaly ducha zákona na kusy, v důsledku toho se zbortily politické a sociální mravy západních zemí.
Podle Livena je Čína hrozným konkurentem západu, pokud bude v americkém přístupu k Číně převládat kombinace arogance, nevědomosti, chamtivosti, kriminality, pokrytectví a nekompetentnosti, čímž se vyznačovalo vedení západních elit v období po skončení studené války, existuje velké riziko ztráty konkurence a ohrožení celého světa. Podle Livenova mínění jedno z nejškodlivějších důsledků vítězství západu v 1989-91 – marginalizace vad západního sociálně-ekonomického modelu. Dnes není převaha západního modelu nad čínským pro většinu světa zdaleka zřejmá. Totální západní vítězství zatemnilo jeho podstatu a legitimizovalo všechny západní politické metody té doby, včetně těch, které neměly s vítězstvím nad SSSR nic společného a nakonec se ukázaly jako úplné selhání.
Uhlířská víra hlavního žurnálu anglo-amerických elit The Economist ve spravedlnost neoliberálního kapitalismu měla podobu náboženského kultu. Přesvědčení, že alternativa není možná, zablokovalo veřejnou debatu o plánech a perspektivách západních zemí. Liven vzpomíná na diskuzi s jedním vyšším německým úředníkem, když vyjádřil pochybu o rozšiřování EU, Němec odpověděl: „V našem ministerstvu není dovoleno o tom přemýšlet“. Stejné reakce a debatní tabu v redakcích ekonomických žurnálů – jako odpověď na názor, že rychlá privatizace v bývalém SSSR přinese masovou korupci a růst sociálního napětí. Ve strukturách tajných služeb – nikdo nesměl zpochybnit logiku rozšiřování NATO, nikdo nesměl poukázat na drancování bývalých sovětských republik, které západní banky podporovaly a profitovaly z něj za benevolentního a lhostejného přihlížení západních vlád. Vlastností kapitalistického utopického myšlení devadesátých let bylo, že nechápalo podstatu kapitalismu, jak ji odkryla ne víra, ale historie. Liven cituje z Marxova Manifestu: „Kapitalismus nemůže existovat bez neustálých revolucí ve výrobních nástrojích a v důsledku toho revolucí ve výrobních vztazích, všechno zastaralé a stagnující bude zničeno...“. Na druhé straně Marx udělal stejnou chybu v popisu permanentní socialistické utopie, utopie se nemění, zatímco neustálé a radikální změny, poháněné technologickým rozvojem leží v srdci kapitalismu, píše Liven.
Fráze jako „jak dohnat Dánsko“, nebo „cesta k demokracii a svobodnému trhu“ se staly mantrami akademicko-byrokratického odvětví tranzitologie (odvětví politologie). Podle Livena je to nesmysl, soudobá historie ukazuje na variantní cesty k demokracii a kapitalismu. Dominantní politická a ekonomická ideologie současnosti stojí na americkém geopolitickém konceptu, který je grandiózní ambicemi a slepý k historickým faktům, píše Liven. Slepota EU přikazovat východoevropským národům, které mají v paměti nedávný diktát, přijmout co nejvíc muslimských imigrantů, národní reakcí na slepotu byl Brexit. Ruští liberálové devadesátých let nebyli přímými agenty USA, ale krach komunismu je dovedl k slepému poklonkování před vším západním a k bezpodmínečnému akceptování politiky USA, udělalo to z nich lokaje západu. Jejich korupce a krach sovětského trhu měly devastující důsledky pro ruský průmysl a životní úroveň. Ruský premiér Gajdar se na zasedání fondu Carnegie ve Washingtonu chvástal – americké auditorium mu aplaudovalo, jak úžasně rozbil ruský vojensko-průmyslový komplex. Desítky milionů Rusů a Ukrajinců přišly o obživu, o tom se tam nehovořilo.
Liven píše, že si vzpomíná, jak jeden ruský liberální novinář řekl, že má sen střílet kulometem do davu starých Rusů, kteří protestovali proti snížení penzí. Přítomní západní novináři odpověděli, že je to trochu přes míru, ale je to omluvitelné, protože to vychází ze správného myšlení. Jestli světový pořádek po studené válce měl formu amerického imperialismu, pak nyní vypadá jako impérium, ve kterém hniloba už uchopuje jádro. Ekonomické problémy Ruska a Ukrajiny z devadesátých let se jako bumerang vrací západu, i když prozatím v mírnější podobě.
Rozvrat ruské státnosti a systematické podvody proti státu ruskými a ukrajinskými oligarchy byly možné jenom díky spoluúčasti západních bank, které transferovaly ukradené prostředky na západ. V The Economist tyto podvody pojmenují eufemismem „útěk kapitálu“. Velká část ruských, ukrajinských, nigerijských, pákistánských aj. financí, které tekly do Londýna byla nejen ukradena, ale nebyla zdaněna, způsobuje to dvojnásobnou újmu zemím odkud tečou. Ještě jeden eufemismus – zjednodušená regulace – požehnání podvodnému procesu. Západu dostal zaslouženou odměnu, ekonomické elity po 2008 převádí své finance a daně do daňových rájů. Lidé na západě dnes už chápou, že zákony nejsou psány pro ně.
Možná nejdůležitější poučení z období po studené válce spočívá v tom, že stabilita a zdravý politicko-ekonomický systém musí být založeny na nějaké minimální mravní osnově. Podle Livena na západě důsledky této mentality poznamenaly celé generace. Protizákonné aktivity většiny finančních elit nejsou otevřené ani patrné, není to totiž už nutné, západní vlády roztrhaly ducha zákona na kusy, v důsledku toho se zbortily politické a sociální mravy západních zemí.
Žádné komentáře:
Okomentovat