úterý 11. srpna 2020

feminni rovnopravny

Rovnoprávnost nebo feminizace

Evropský mačo se v průběhu času proměnil v atrapu, reklamní plakát na nový český film, kde populární herec v rádoby silné pozici tvrdého muže, je úsměvný, co všechno nedokáže zbastlit výpočetní technika, z páry nad hrncem stvoří iluzi chlapa. Západní (a česká) propaganda zaměňuje dva pojmy, rovnoprávnost ženy a feminizaci muže, dlouhodobě jsme vystavováni širokospektrálnímu propagandistickému působení, které cílí na eliminování podstaty muže. Stačí listovat reklamními stránkami v časopisech nebo sledovat televizní šoty, ve filmech se z hrdinů odfiltrovala podstata mužného, markantní je feminizace i v politických televizních debatách, nenajdeme zde střety nad problémem, ale emoční treperendění bez obsahu, které i když dokáže být velmi urážlivé k druhé straně, má otupeno ostří zjemňující režií. Virilní a mužný projev je považován na západě za vadný a nežádoucí. 
        Západní společnost z pohodlnosti rezignovala na některé klíčové lidské charakteristiky jako je odvaha, přirozená síla, chuť i za sebeobětování objevovat nové, dnešní forma lidského dobrodružství se proměnila v televizní  pšouk. Západní člověk se domnívá, že hledání konsenzu je nejvyšší mezilidskou schopností, vést firmu nebo instituci podle tohoto schematu může jenom člověk, který je psychologicky nekonfliktní a schopen nastolit konsens a vyvarovat se týmových střetů. Málokterá úspěšná firma by mohla vzniknout v tomto bezkonfliktním, feminním schematu, ale je možné ji v tomto schematu dovést do bankrotu. Mužné charakteristiky dnes nejsou žádané, žijeme ve společnosti, kde vládne tyranie slabých a slabosti. Maskulinní je tolerováno nebo dokonce žádoucí, pokud se jedná o maskovaný feminismus.
         V ženském pólu se tradičně předpokládala jistá úroveň afektivního a rodinného života a touha po bezpečnosti, kterou mohl garantovat muž. Esejista Paul-François Paoli v eseji „O tyranii slabosti“ píše o feminizaci světa a konci muže dobyvatele. Muž a žena jsou odlišní, ale participují na společné humanitě, singularita jednoho pohlaví je komplementární druhému, existují symbolické psychologické aspirace, jako nepopiratelná tendence muže dominovat, jak ve fyzickém, tak v intelektuálním směru, která je nezávislá na historických a sociálních podmínkách. V průběhu staletí se západní muž konstruoval na bázi logosu a koncepčního myšlení, teologie, filozofie a vědy, zatímco žena si nárokovala moc pramenící v síle erosu, sexu a v prorockých a mystických vizích. Paoli se domnívá, že existuje vazba mezi převážně feminními hodnotami a způsobem, jak Evropa dnes neguje svou historii, esejista se domnívá, že předvídatelný úspěch a budoucnost islámu v Evropě je důsledkem akcentování virilních hodnot v této společnosti, centrální roli zaujímá  autorita otců nad rodinou. Podle Paoliho je násilí páchané v Evropě mladými muslimy důsledkem toho, že nevidí v Evropě symbol přirozené otcovské autority a tento symbol nebyl ničím nahrazen.       
   

Žádné komentáře: