čtvrtek 20. srpna 2020

belorusko rusko zapad

Ustojí to?

Bělorusko je především důkazem, že svět, jehož jsme součástí, je světem lží a demagogie. Bělorusko je náš problém, jenom po jistou dobu může platit, že pravda, ať informační nebo vědecká, je celkem zbytečnou pověrou, vylhali jsme si svůj demokratický svět. Biden, který čelí vážným obviněním z podvodů na Ukrajině a z podílu na organizování lživých obviněních proti Trumpovi v minulých volbách, včera prohlásil, že Rusko by se mělo přestat vměšovat do běloruských záležitostí. Dnes se píše v Komsomolské pravdě, což jsou nejrozšířenější nevládní noviny v Bělorusku, že v pondělí minská tiskárna noviny nevytiskla s odůvodněním, že se rotačka rozbila, včera opět, přitom všechny jiné noviny se vytiskly.
       Pokud by se kdy Rusko vměšovalo do běloruských záležitostí, Lukašenko by dávno nebyl prezidentem. Rusko bohužel v mnoha případech prohrává informační válku a ta je prekursorem politických vítězství. Jeden ruský sociolog nazval Lukašenka mnohovektorovým politickým prostitutem (mezi východem a západem),  Lukašenko nehrál s Ruskem férovou hru, např. v otázce Krymu i východní Ukrajiny, prováděl pomalou derusifikaci země. Rusko v Bělorusku vidělo jednoho z mála věrných spojenců a zemi dotovalo, nebyla to malá pomoc, podle Bloomberga od 2000 do 2013 nalilo Rusko do Běloruska 100 miliard dolarů. Na ekonomické vazbě s Ruskem je založeno 50% HDP.  Ukazuje se, že internetová demagogie za pár milionů sponzorovaná západem je účinnější.
        Lukašenko se nakonec probudil z letargického snu a zmobilizoval svůj pasívní elektorát, objíždí běloruské závody, předevčírem jmenoval novou vládu, naštěstí pro něho žádné velké přeběhy z vládního aparátu a silových struktur, po běloruských městech se už konají tu menší, tu větší akce na prezidentovu podporu. Fabriky jedou dál a dělníci pracují a uvědomují si, že jejich závody by byly druhé v likvidační řadě, možná prozápadním liberálním organizátorům této pseudodemokratické férie fabriky vadí víc než samotný Lukašenko. Podlá západní intrika, z lidí, kteří mají jedinou hrdost, která člověka šlechtí, hrdost práce, zamýšlí udělat nádeníky vymírajících západních dekadentů. V pondělí se sešlo 15 000 lidí v Gomelu, starosta města Genadij Solovej, elegantní a inteligentně vypadající chlap, uchopil celý běloruský problém: „Za zády Bělorusů někdo velmi lehce po internetu námi manipuluje, informace vzbuzující emoce, lidé ztratili smysl pro realitu. Popravdě internetovské technologie fungují perfektně a mladí lidé jsou v jejich moci, bez zkušeností a vazby na reálno, uvěřili nesmyslným slibům. Jak naivní je domněnka, že naši západní sousedé nám hodlají něco dávat. Domníváte se, že BMZ, Gomselmaš atd. přežijí, k jejich likvidaci jsou všechny prostředky dobré. Sešli jsme se, abychom ukázali, že taky máme názor, který není založen na domněnkách a dobrých dojmech, ale na cifrách. Skrytí nebo otevření političtí spekulanti, kteří jsou ochotni hazardovat s osudem země, nakonec někde za hranicemi budou ronit krokodýlí slzy nad tím, jak to dopadlo, myslí za nich jiní, my musíme myslet sami.“ 
      Trojnásobný olympijský šampion ve volném stylu Alexandr Medveď: Velmi se mě dotýká, co se dnes s naší rodnou Bílou Rusí děje. Velmi mě uráží, jak podněcují naši mládež, aby běsnila v ulicích. Udělala by lépe, kdyby se zabývala sportem a účastnila sklizně úrody“.
      Pokud se Lukašenkovi podaří vnést rozkol do řad protestujících, má šanci přežít, jsou mezi nimi zarputilí rusofobové i ti, kteří si přejí sjednocení s Ruskem. Politická opozice samotná byla překvapena šíří protestů, svědčí to víc o tom, že Lukašenko není moc populární u minské mládeže, než o politické přesvědčivosti opozice. V ruských novinách se to dokumentuje např. faktem, že základním materiálem opozice před volbami byl tzv „reanimační balík reforem“, který vypracovaly „demokratické síly“ v zemi, prezidentská kandidátka Tichanovská se na balík reforem odvolávala, ovšem před pár dny přístup k portálu usekla, v balíku reforem se mluví o agresivitě Kremlu, dominanci ruského jazyka, členství země v organizacích, kde má Rusko silné slovo, mluví se o integraci do západních struktur. V Bělorusku ovšem neexistuje žádná protiruská atmosféra a vůdci opozice musí svoje antiruské náhledy tajit, otevřeně protirusky se vyjadřují v interview západním médiím.
      Ruští komentátoři se z velké části domnívají, že pokud v současné situaci dojde ke směně moci, pak Bělorusko opustí politické i vojenské struktury s Ruskem. Celá záležitost by nebyla pro Rusko tak tragickou, jak se myslí. Rusko tradičně ztrácí obrovské prostředky na pomoc spřáteleným zemím, které ho zradí při první příležitosti. Solženicin kdysi navrhoval vytvoření velkého ruského státu, měl na mysli přičlenění Běloruska a Kazachstánu k Rusku, o Ukrajině netušil, že separuje. A pak koncentraci centrálního státu na tento svět a opatrně s pomocí přátelům.
       Bělorusko parazituje na Rusku bez jakékoliv reciprocity, včetně politické. Podle statistik je Bělorusko velkým exportérem uhlovodanů (ruských) a hnojiv, která produkuje dík levné ruské energii a vyváží do západní Evropy. V zemi jsou ještě ze sovětských dob 2 velké rafinerie a stejně jako tenkrát, zpracovávaná materie levně dopluje z Ruska. Bělorusko mělo 25 let obrovské preference – kupuje ropu za vnitroruské ceny a produkty z ní exportuje za světové ceny. Běloruští zemědělci jsou závislí na ruském trhu, 15% mléčných výrobků v Rusku jsou z Běloruska, pokud dojde ke změnám cenových hladin, Rusko si rychle najde náhradu. Běloruské potraviny mají volný přístup na ruský trh a nejsou vystaveny velké konkurenci, a to i ty produkty, kde je v Rusku nadprodukce. Rusko a Bělorusko tvoří celní unii, která v představách opozičních animátorů přestane existovat. Běloruské produkty budou západní Evropu (a Česko) zajímat stejně jako ukrajinské nebo bulharské, bude je zajímat zničení běloruských průmyslových konkurentů a instalace zbraní ještě blíž k Moskvě a k okraji války.

Žádné komentáře: