Návod, jak zachránit pravdu
DieZeit se považoval za chrám vznešeného, i v minulé epoše byl občas k mání. Půlden (nejlépe v nějakém ústavu nebo úřadě) strávený s tímto periodikem čtenáře naplňoval významným duchovním pocitem, několik dní mohl obšťastňovat kolegy velkými liberálními pravdami. O jeho liberálních pravdách čtenář nepochyboval ani v nejmenším, všem bylo jasné, že moskevská Pravda, kterou kromě aparátu ÚV nikdy nikdo nečetl, je totálně prolhaná, pravdy z DieZeit platily v Praze za železnou svatou Pravdu. Nejen, že se pravdy v čase mění, ale dogmatismus tehdejších pražských vyznavačů DieZeit, zdaleka převyšoval ten komunistický.
Reich-Ranicki, slavný literární kritik, který přežil varšavské ghetto a v šedesátých letech v DieZeit vedl literární kritiku, píše ve svých pamětech, že to liberální na novinách byla dovedná kamufláž antisemitismu a nenávisti k židovskému, Reich-Ranickým se noviny ozdobily, extrémně dobře ho platily, ale do širší redakční rady ho nikdy nepozvaly, mohl pracovat, kde chtěl, hlavně nechodit do redakce, jak píše ve svých pamětech v kuloárech novin ho běžně pojmenovávali termínem, kterým Goring hanlivě tituloval židy. Dneska ten samý DieZeit bude hanobit a volat po společenské likvidaci někoho, kdo se na twitteru jenom náznakem dotkne politickokorektních tabu.
Doba progradovala a DieZeit už nemaskuje svoje totalitní chutě, i když to stále pojmenovává liberální. Pokleslý literární styl novin je dobovou samozřejmostí, v sedmdesátých a osmdesátých letech to profesionálům ve srovnání s dnešními psalo nesrovnatelně lépe. Úlek mohou vyvolat spíš obsahy článků novinových psavců. V posledním DieZeit článek jejich redaktora Marka Schieritze „Zachránit pravdu“, popud k úvaze, jak píše, dostal z twitteru, jde o otázku, zda-li znovuzvolení Trumpa není pro západní svět nebezpečné. Po těch nekonečných korupčních Trumpových skandálech a zneužití úřadu o tom nemůže být žádných pochyb. Nedá se přece v tomto případě argumentovat, že věc má dvě stránky a pluralismus si žádá otevření obou, dvě stránky platí v případě nějaké párové terapie, ale v politickém diskursu to může ohrozit základy demokracie, píše novinář Schieritz. Vytáhl z rukávu i Immanuela Kanta, aby ho ovšem moderně liberálně reformoval, filozof popsal osvícenský koncept jako vzestup člověka z vlastní úzké nezralosti, která znamená rezignaci na vlastní rozum a neschopnost přežívat bez vedení někoho jiného. Novinář filozofa zdeformuje tím nejsnazším způsobem, podle něho je jasné, že v pluralitě každý rozum má právo na názor, ovšem musí to být rozum, nesmí to být (antipokrokový)blábol.
A co je blábol Schieritz uvádí na příkladech: Trump má dobrou i špatnou stránku; cikánská omáčka se odjakživa nazývá cikánskou omáčkou a není důvod měnit její pojmenování; země neteplá. Právo na názor v demokracii a la DieZeit má jenom rozum. Redaktůrek Schieritz je dveřníkem v centrále rozumu. Omáčka se musí demokraticky rychle přejmenovat, nevadí to sice ani etniku po kterém nese jméno, ale politickokorektním liberálním fašos z DieZeit. Zločiny Trumpa jsou dobře zdokumentovány, mluví o tom i Soros a basta. Klimatické změny jsou posvěceny svatou vědou, zločin o tom pochybovat.
Schieritzův článek je evidentní difamací amerického prezidenta, lež a ideologické a emoční hanebnosti mají být zábleskem Kantova Rozumu. Clintonovy skandály, podvody jeho ženy, Obamovy podlosti jsou nesrovnatelně závažnější než čeho se dopustil Trump. Nevyvolal žádnou válkou, před pár dny se mu povedlo něco, co svět už dlouho nezažil, mír mezi Izraelí a Arabskými emiráty, následovat mají další arabské země. Bush zahájil v 2003 na základě vylhaných fakt smrtonosnou válku v Iráku, jejíž důsledky stále zažíváme, Obama má zásluhu na vytvoření Islámského státu. Trump je ve srovnání s nimi pro svět pozitivnější. Kanadský premiér, kterého v DieZeit považují za politickokorektního svatého, čelí obrovskému korupčnímu skandálu, Biden sexuálně obtěžoval všechny ženy, které se omylem octly v dosahu jeho rukou.
Rozum v DieZeit má celou baterii nedotknutelných pravd – Putina a Orbána kvalifikuje jako hrozbu demokracii, zásahy americké policie jsou rasisticky motivovány, inteligence nemá žádnou rasovou nebo genetickou podmíněnost – pochybování o těchto pravdách není možné připustit, v demokratické debatě stojí mimo oblast rozumu. Nad psaním v DieZeit zůstává rozum stát.
Žádné komentáře:
Okomentovat