čtvrtek 16. července 2020

kvjat f1 rimrepublika


Buďme jako Římané (nebo ruský jezdec F1 Daniil Kvjat)
Půl života jsme věřili, že stačí přejít západní hranici a jsme pryč ze systému, o kterém jsme soudili, že se podobá nesvobodnému peklu, domnívali jsme se, že už nic nemůže být horšího než když progresívního straníka, který náhodou byl dobrým architektem nebo úspěšným šéfem v pézetce, vyloučí z partaje a z dobře placeného jobu jiným způsobem progresívní partajní komise, chápali jsme to jako zhmotnění Orwellova románu, nikdo si ani ve vrcholném období stranických a kariérních čistek nemyslel, že by se mohlo vrátit stalinské období. V té epoše dokonce existovali lidé, kteří než aby dávali děti totalitárním komunistickým zítřkům, rozhodli se je nemít, v sedmdesátých a osmdesátých letech se to jevilo už trochu zvláštní. Zde vězí nejhorší podvod dnešní evropskounijní totalitární perverze alias svobody, lidé věřili, že budou spaseni de facto jinou hrůzou, která, jak se dnes ukazuje, je ještě horší a zrůdnější, jde přímo k likvidaci národní podstaty a všeho přirozeného.

        Domnívali jsme se, že nám šťastný západ otevře náruč a uvítá nás do světa svobody, z čehož jsme naštěstí rychle vystřízlivěli, začali jsme chápat, že jsme chudí příbuzní, ale na cestě ke zbohatnutí. Této a jiných fikcí se nedokážeme zbavit, např. pořád se domníváme, že naše symbióza s EU vylepšuje národní hospodářství, ale je to úplně stejné jako jedno pivo zadarmo opilému štamgastovi v putyce, co mu může asi vylepšit?
       Jednoduchý pohled na statistiky by nás měl vyvést z těchto omylů, v podstatě se náš procentuální podíl na evropskounijních ekonomických průměrech dvacet let nemění, fikce o tom, že doženeme Rakousko atd., je nesmyslnou fikcí, pokud v EU setrváme. Šik v osmašedesátém tvrdil, že za dva roky naše ekonomika bude dávat lepší výsledky než rakouská a racionálně to dokládal dynamikou ekonomiky státu v případě, že stranický aparát nebude svazovat přirozenou iniciativu lidí v podnicích a pozvedne se podniková organizace. Jaká dynamika naší ekonomiky nás dovede k tomu, abychom měli lepší parametry než ubohé Řecko, je bizarní, že tato velmi jednoduchá otázka, která v osmašedesátém stála v jádru národní diskuze, dnes nezajímá ani studenty ekonomie. Proč kráčet po této cestě, když se v podstatném tj. v ekonomice státu nic nevylepší, ba naopak.
      V agenturách OSN se počítají různé typy rozvojových indexů, které se pozvednou když stát vylepší např. edukativní infrastrukturu, otevře svoji ekonomiku apod., Český stát se za posledních pětadvacet oproti Evropské unii totálně zprostituoval a žádný rozvojový a jiný faktor se nepozvedl.  Národ může setrvávat v něčem takovém jen z důvodu ztráty orientace v geoprostoru a při potlačení běžné sebereflexe. Ztráta orientace není současným jevem, svědčily o ní i většinové postoje v období po osmašedesátém, místo přirozených postojů emotivní iluze, které pořád přetrvávají. Člověk, aby přežil (a žil šťastně) i v sebevadnějšímu okolí, má jednu velkou zbraň, která je od boha, bohů nebo bůhví od koho. Přirozenost. Velký Augustin píše, můžete věřit čemu chcete, ale abyste milovali bližního, boha a nežili jako v Sodomě, to vám nikdy nemůže škodit. A to je přirozené a velké. České etnikum může mít pochybu k božskému parametru, ale  musíme pochopit i bez chápání, že bez tohoto prvku se zbortí úplně vše. Historik Říma Mommsen píše, že v poslední periodě republiky v Římě už nikdo v bohy nevěřil, ale při státních aktech nebo rodinných událostech vstupoval augur do hry, Říman chápal, že bez sankce božského, stojí všechno ostatní na písku a propadne se do bahna. Říman vzdával úctu bohům, v které nevěřil, státu a jeho symbolům.
       Minulý týden tento přirozený princip správného života velmi silně vyjádřil ruský jezdec F1 Daniil Kvjat po nehorázné demagogii ostatních pilotů F1, kteří na velké ceně Rakouska klekli na kolena, aby vyjádřili solidaritu s černým utrpením. Na kolena, řekl duší Říman a ruský jezdec Alpha Tauri Daniil Kvjat.  Nikdy. Pouze před Bohem, vlastí a národní zástavou. Takové gesto je podle něho nepochopitelné, jde proti ruské mentalitě, kde se člověk skloní pouze před vlastí, její zástavou a před Bohem. Ruský pilot to vyjádřil jasně, monacký pilot Leclerc se taky nesklonil, ale na sociálních sítích a bossům ve stáji gesto omlouvá a vysvětluje všemi možnými důvody svého antirasismu, na které politicko korektní argumentují jinými důvody. K jednoduchým a jasným důvodům ruského pilota nemají co dodat.

1 komentář:

Asenad řekl(a)...

V článku jsou polopravdy tech jezdců bylo 6. Opravte si ho