demokracie zeleni

Jak chápat demokracii

Manuel Sarrazin je vlivným funkcionářem německých zelených, je poslancem Bundestagu a mluvčím frakce pro východoevropské záležitosti, politikův hovor s novinářem magazínu Cicero Dudkem se dá chápat jako nultá lekce z učebnice o demokracii. Na první velmi podivně koncipovanou otázku redaktora, jak důvěryhodné je motto Evropské komise „Společně za silnější Evropu“, když přes silnou kritiku východoevropských zemí dostavby plynovodu Nord Stream, německá vláda trvá na dostavbě.  Nikdo ve východní Evropě proti Nord Streamu kromě Ukrajinců a Poláků nic nemá, důvod otázky vysvětlí původ  redaktora Cicera, je to původem Polák, jehož rodina do Německa před lety emigrovala z Polska. Musíme k tomuto národu s citem, trpí chorobnou nenávisti vůči Rusům a židům, nikdo s tím už  nic nenadělá, i když třeba od kolébky vyrůstali někde jinde. 
       Redaktor Cicera narazil na pravého, němečtí zelení mají v genech stejný typ nenávisti. Zelený významný činitel naznal, že před epidemií byl Nord Stream důvodem krize mezi východní a západní částí EU, nyní se Východoevropané po francouzko-německé iniciativě, která vedla k Recovery Bond, na čas uklidnili. Podle zeleného politika sice nemá Německo moc instrumentů, aby vrátilo Orbána a Kaczynského do lůna demokracie, ale o to víc nástrojů má aparát Evropské unie, který Němci mohou jenom jemně nasměrovávat. Srbsko se též oběma moc nelíbí, formálně sice zůstává na treku směr EU, ale důvěryhodnost země otevřít se reformám je nulová, občanská práva a demokracie v této zemi poslední roky šly dolů. Parlamentní volby v červnu byly podle Sarrazina důkazem, že neexistuje živá a demokratická pluralitní kultura. EU instituce musí jít přes přímý kontakt s civilní společností a lokálními iniciativami, aby se vůbec něco pohnulo.  Ekonomicky nejlíp prosperující země na Balkáně i bez EU, s neoddiskutovatelně dobře fungující demokracii a názorově pluralitní společnost, se hodí německým politikem velmi rychle přes palubu, ale i to má své historické kořeny, německý a rakouský svět tradičně nenávidí všechno srbské. Na východě Ukrajiny je to jednoznačné, žádné demokratické volby tam nemají smysl, pokud jsou Rusové poblíž. S Ruskem je to jasné, centrální ruská moc organizovala vraždu v Tiergarten (Gruzínce v 2019), německá odpověď na ruský zločin je skandálně slabá. Ústavní referendum v Rusku podle zeleného politika ukazuje na slabost prezidenta Putina a celého systému, Putin není přístupný kompromisu na Ukrajině a vede konfrontační kurs ve vnitřní a zahraniční politice, Putinova politika mobilizuje Rusy proti západu a Evropská unie tomu musí čelit, Evropská unie nesmí ignorovat otázku lidských práv v Rusku a vývoj tamní civilní společnosti. Známe spravedlnost tvrdou, silnou, laskavou, brutální atd., ale nikdo asi neslyšel o spravedlnosti  nehorázné, na jedné straně sankce proti Rusku za jakékoliv podezření o vměšování do vnitřních záležitostí západu, na druhé straně brutální bezostyšné vměšování do ruských záležitostí všemi možnými nástroji, které doba nabízí.
     Z interview vyplývá jeden závěr, pokud neexistuje aspoň minimální snaha o objektivnější pochopení reality, o žádné demokracii se nedá mluvit, demokracie též znamená demokratické chápání věcí. To, čím operuje zelený politik v symbióze s redaktorem, jsou konstrukce plynoucí z jejich pocitů a názorových klišé. V podstatě ani jedna z otázek a odpovědí neodkryla čtenáři nic, co by neznal z četby titulků mainstreamových médií, přitom termín demokracie se v hovoru skloňuje ve všech pádech. Zelení jsou dnes v Německu druhou nejsilnější politickou silou, podílí se na tvorbě zákonů a v některých spolkových zemích i na vládě.
    Podle průzkumů je velká většina žurnalistů mainstreamu velmi blízká ideologii této strany. Zelení kontrolují v Německu část médií až do podoby informačních deformací a manipulací. Pro jejich chápání demokracie je fundamentální názor, že demokratické není to, co rozhodne lid, ale to, co je pro lid dobré. Lid v Rusku schválil ústavní změny, dnes si nikdo neodváží zpochybnit integritu ruského volebního aktu samotného, tak se zpochybní závažnost celé věci, to že lid hlasoval pro ústavní doplňky je pro zeleného politika zcela minoritní fakt, významná je manipulace ruského centra, kterou on s redaktorem Cicera lehce dešifrovali. Odhaluje to jeden z důležitých prvků dnešního evropskounijního antidemokratického pojetí reality, ústava je zbytečný přežitek minulosti pokud není návodem k realizaci vyššího politického dobra, k němuž mají klíče mainstreamové partaje.