Passolini (stále) moderní
Spisovatel, režizér atd., velký intelektuál považovaný za levicového. Když ho našli na pláži mrtvého, Kopaněvou dobře informovaným pravidelným návštěvníkům FK v Klimentské zatrnulo, už jich moc nezbývá, tedy velkých režizérů. Bohužel se to ukázalo pravdou. Už je to něco kolem pětačtyřiceti let, ale Passoliniho úvahy pregnantně diagnostikující stav moderní doby se stále objevují i ve velmi dobrých magazínech. Komentáři prochází údiv nad prozíravostí velkého italského intelektuála. Často se obsáhle cituje z jeho posmrtného pamfletu Korzárské eseje, z kterých má čtenář pocit, že je napsal předevčírem.
Dobová posedlost hedonismem a konzumem v západním světě vysvětluje i údajné antirasistické nepokoje v USA, nepsaným imperativem protestů je tvrzení, že rasová rovnoprávnost diktuje stejný podíl na konzumu, doposud byla míra konzumu ve velmi volné korelaci vázána na užitečnost v pracovním procesu. Jedné rasové skupině má být druhou rasovou skupinou bráněno v přístupu k vyšším konzumním kategoriím. V NewYorku dlouhodobě vládnou antirasisté, vesměs jiné rasové skupiny než bílí, z jakého důvodu ulice nad stočtyřicátou vypadnou z konzumního podílu newyorské prosperity a vypadá to tam jako v trestné kolonii? Důvod je evidentně velmi prozaický a má prozaická řešení. Pokrokový svět konzumu se domnívá, že zběsilé protesty inspirované univerzitami, politickou levicí, médii atd., přiblíží Bronx Manhattenu.
Masové proti(?) protesty jsou dnes koloritem a přirozenou zábavou hyperkonzumní společnosti. Zajímavé jsou v této souvislosti reakce Afriky, které se v Praze dají zachytit z francouzského rádia RFI, které vede každodenní dialogy s Afričany frankofonní Afriky. Afrika žasne, za co všechno pomatení bílí na západě mohou ještě bojovat, proti rasismu se protestuje už i ve Vídni, Paříži, brzo i v Praze. Afričanovi to připadá směšné, je nejvyšší čas, aby tam přišel někdo normální a nahradil je.
Passolini napsal krátce před svou smrtí: „Pokrokový intelektuál (to jsou dnes téměř všichni) je fanaticky přesvědčen o svém příspěvku k nastolení lidských práv, ztotožní se se sociálnědemokratickou formou, kterou mu podvědomě vládnoucí moc vnutí, zuřivě bojuje proti jakékoliv reálné alternativě k falešnému a totalitárnímu nastolování lidských práv“. „Jsem proti interrupcím“, Passolini v Corriere della Serra v 1975. „Koitus a potrat jsou falešnou tolerancí moci a konformismem progresistů, traumatizuje mě potrat, považuji to za legalizaci zabíjení. Ve svých snech a ve svém každodenním chování žiji svůj prenatální život, šťastné vnoření do mateřských vod. Vím, že tam jsem žil“. Dnešní libertinské době jde o rozšíření hedonistických a konzumních práv do nekonečna. Slovo bůh je dnes velkým termínem a majákem. Ovšem považoval dobové křesťany za stejné pokrytce jako komunisty. Dnes mají společně v Itálii hlavní evropskounijní partaj. Podle Passoliniho fašismus je inherentně obsažen ve vývoji liberální společnosti, jejímž vývojovým stupněm je totální konzumerismus. Centrální roli v tomto vývoji hrály události jara 1968, plně otevřely cestu hedonismu a transgresi. Konzumem unifikovaní lidé se proměňují v podivné mašiny do sebe narážející.
Podle Passoliniho konzumní společnost, která se nastolovala v sedmdesátých letech a která dnes dospěla do gigantických dimenzí, je formou nového fašismu, daleko mocnějšího než tradiční formy. V Mussoliniho období různé komponenty italské společnosti (proletariát, zemědělci, bezzemci atd.) si dokázaly uchovat svůj partikulární kulturní charakter, konzumní fašismus homogenizuje všechny mody života. Tradiční fašismus dělá z lidí loutky a sluhy, ale uchovají si svoji duši. Konzumní fašismus je nebezpečnější, slibuje iluzorní komfort, transformuje mladé; zmocní se toho nejintimnějšího, co mladý člověk má, vsugeruje jiné pocity, jinou formu myšlení a žití, jiný kulturní model a to dík novým komunikačním prostředkům. Duše lidí není jenom poškrábána, ale znásilněna a navždy zničena spotřebním fašismem.
"Kdo se dnes nazývá antifašistou je buď naivní a hloupý nebo mu to slouží k tomu, aby něco skryl. Z antropologického zřetele dospěla dnešní společnost do stádia nové kultury, kde člověk ztratil vazbu na minulost a morálku. Plyne z toho, že nejvyšším hlediskem je kvalita života a lidské chování, spotřeba a hedonistická satisfakce jsou jedinými existenciálními akty. Postava rebela je od 1968 plně konformní konzumní společnosti. Konzumní totalitární společnost skrývá nejhorší represívní systém, který zná historie. Sexuální svoboda ve skutečnosti není než konvence a povinnost, nevyhnutná charakteristika kvality konzumního života. Neofašismus je posledním stádiem liberální společnosti. Všechno je povoleno, ale nic není možné. Absolutní pauperizace."
Žádné komentáře:
Okomentovat