pondělí 25. května 2020

levy dugin nexus

Spíš méně zajímavé

Loni na podzim se střetli v diskuzi organizované holandským institutem Nexus prominentní francouzský intelektuál Bernard-Henri Lévy a ruský národní filozof Alexandr Dugin. Lévy je pokládán za pilíř liberálního globalismu a modernismu, ve francouzském kulturním mainstreamu je ctěn coby nedotknutelný světec. Kdysi v epilogu ke svým Intelektuálům napsal: „Na rozdíl od přesvědčení minulých epoch, nevěřím, že věda a umění byly nesčíslněkrát zapomenuty a pak znovu objeveny, považuji za dokázané, že smrt je nevratná; Jednoduše nevěřím, že hodnoty stojí na ramenou něčeho nemoderního; Nevěřím v žádnou morální hodnotu retra, nevěřím v nostalgické akademické opory.“
    Dílko mladého originálního filozofa se koncem osmdesátých let dobře četlo, zdálo se, že jeho ideje jsou opravdu až tak moderní, na druhé straně v seminářích marx-leninismu se vtloukala studentům technických typů VŠ do hlavy Leninova nepochopitelná teze, že pokud se hmota moc absolutizuje, přestane být hmotou. Nikoho tenkrát nenapadlo, že Leninova poučka najde živý důkaz v půvabném francouzském filozofovi. Absolutizace pokroku a moderního dává obskurní paskvil. Lévy se v epilogu vehementně distancoval od retra, je podivné, že si dnes nevšiml, že jeho moderní globalistická doba je retrem přímo posedlá a pokud chce něco kloudného stvořit, musí retro pořádně oprášit.
     O debatě Dugina s Lévym referuje obsáhle německý magazín Sezession. Diskuzi předcházela velká publicita, hovořilo se o tom, že půjde o paralelu slavné diskuze z Mannova Kouzelného vršku mezi jezuitou Naphtou a liberálním svobodným zednářem Settembrinim. V případě setkání francouzského globalisty a ruského tradicionalisty nemohlo být o něčem podobném řeči. V podstatě se nejednalo ani o skutečný střet, na Duginovy pokusy dát diskuzi filozofický fundament, odpovídal Lévy důsledně teatrálními morálními apely, tak obvyklými v západní liberální bublině. Dugin vychází z národního pluralismu a kritiky západního universalismu, opírá se o ideje francouzské Nové pravice. Lévy staví na levicovém liberálním universalismu, egalitarismu a pokrokářství. Proti Duginovi operoval antitotalitarismem.
      Duginův klíčový argument -  moderní západ se pokládá za universalistický a absolutní, ale též vychází ze specifického a kontingentního pojetí morálky, státu a společnosti. Moderní západ zastírá své metafyzické fundamenty a podmínky svého vzniku, pokouší se pomocí morálních apelů vnutit celému světu svůj koncept. Dugin proti tomu obhajuje národní rozdíly a antimoderní tradicionalismus jako ontologicky rovnocennou alternativu. Západní modernismus může být sice  úspěšnější a pohodlnější, ale to ho ještě nedělá pravdivějším. Západní universalismus znemožňuje kritiku a sebereflexi a zastírá své slabiny a vnitřní rozpory.
      Lévy považuje status quo za nutný koncový bod pokrokově-lineárních konvergentních lidských dějin. Cílem je osvobození individua od archaických, mýtických a tedy iracionálních vazeb. Všechny vázající asociace omezující lidskou identitu, od biologicky podmíněného pohlaví člověka až po tradiční náboženství, se musí eliminovat. Všechno, co neslouží těmto cílům je zpátečnické a barbarské. Kultury a národy mohou hrát v osvíceneckém léčebném dějinném procesu jen temporální roli. Samy o sobě nemají žádnou hodnotu, mají pouze roli historických subjektů v Hegelově světovém duchu nebo v Marxově historickém materialismu jako třídní a revoluční subjekty.
    Role Ruska a demokracie byly dalšími body debaty. Dugin vidí v Rusku politického a kulturního aktéra, etnokulturní společenství s vlastní politikou a světovým náhledem. Je zcela legitimní, že Rusko má své vlastní pojetí demokracie, právního státu, svobody a základních práv.
     Lévy apeloval na ruský liberální patriotismus, každá kultura má podle něho něco specifického, a to se proměňuje v ideologii. Dugin se tázal z jaké báze vychází Lévyho hodnocení a podle jaké logiky se hodnoty považují za cenné nebo bezcenné. Místo odpovědi Lévy připomínal přínos  Solženicina a jiných ruských myslitelů, které označoval jako protomoderní kritiky totalitarismu,  přispěli k pokroku universalismu. Podobnou rétoriku jako Lévy používají i jiní religiózní a ideologičtí universalisté. Salafista Pierre Vogel mluví o jedinečné roli Německa v islámské Dawah. Do stejné kategorie patří historické poslání bývalé NDR, chápané jako příspěvek světovému socialismu. Národní identita je redukována na příspěvek něčemu internacionálnímu.
    Lévy předhazoval svému oponentovi, že je antidemokratický, ukázal spíš na svůj ideologický imperialismus odmítající reflexi. Dugin poukazoval na různé interpretační možnosti pojmů svoboda a demokracie. Připomněl svoji debatu s Fukuyamou, který definoval liberální demokracii jako svým způsobem  vládu menšiny nad většinou.
      Lévy byl konfrontován s argumentem jemuž nedokázal čelit – universální západní hodnoty si nárokují religiózní charakteristiky, nejsou limitované časem ani místem, jsou neměnné a neformovatelné, čekající na svoji politickou realizaci. Vzhledem k tomu, že se nepřipouští politická podmíněnost těchto dogmat a západní civilizace je ateistická, musí morální dogmata skrývat svůj religiózní nárok. Pokud by se akceptoval jejich historický kontext, pak by ztratily svá kouzla. Lévy nedokázal čelit Duginově argumentaci, místo toho odpověděl sloganem – demokracie má komplexnější architekturu, sama se obohacuje, je vždy otevřená změnám a pokroku. Lévy odmítl, že by pojem demokracie byl ideologicky podmíněný. Odmítl, že levicový liberalismus na západě vede k potlačení svobody názoru a ideologizované justici. Dugin odpověděl, že je mu možná utajeno, že na západě se ve jménu svobody  protivníkům levicového liberalismu potlačuje svoboda.
       Myšlení v uzavřených civilizačních blocích vede podle Dugina k válečnému diskurzu. Lévy se de facto ztotožňuje s americkou zahraniční politikou, podle něho není válečná, ale planetárně oprávněná.
      Lévy kromě bombastických frází neměl co nabídnout.  Duginovy národní  argumenty se Lévyho nedotkly. Dugin se tvrdošíjně pokoušel pozvednout debatu do filozofické roviny a hovořit o fundamentech univerzálních lidských práv a o nihilismu, Lévy odpovídal pseudohumanistickou litanií a intelektuálním show. Ukázalo se, že tyto dva světy si nemají co říci. Levicově liberální ideologie a moderní subjektivismus jsou všudepřítomné do té míry, až se zdá, že alternativa není vůbec myslitelná. Tato ideologie si dělá apriorní nárok na pravdu a v očích svých stoupenců ztrácí charakter ideologie, její výpovědi jsou normotvorné a v simplifikaci se identifikují s existujícím. Jak to člověk vidí, tak to je, co definuje jako svobodu, je svoboda. Co Dugin říká, podle Lévyho není falešné a amorální, ale jednoduše to neexistuje.

Žádné komentáře: