Fiesta ve velechrámu
Křesťanský velechrám Hagia Sofia nechal v šestém století postavit císař Justinianus, stavěli architekti Isidor z Milétu a Anthémios z Trallu na místě staré Konstantinovy baziliky zničené v povstání roku 532. Předevčírem to bylo 567 let, co dobyli turečtí Osmani Kontantinopolis, a jak bylo jejich zvykem, proměnili křesťanský chrám v mešitu. Od roku 1935 je byzantský velechrám historickým muzeem a dnes hlavní památkou v registru UNESCO. Dobytí Konstantinopoli slaví Turecko jako státní svátek. Řecký ministr zahraničí v předvečer výročí řekl, že fiesta, kterou turecká vláda připravuje v muzeu světového kulturního dědictví Hagia Sofia, je velmi nepříjemná, chrám postavili Řekové a tisíc let byl centrem křesťanství. Turecko oslavilo státní svátek čtením veršů z koránu uvnitř velechrámu a podle řeckého ministra provokativní fiestou kolem chrámu, ministr považuje za nepřijatelný pokus změnit charakter historického monumentu. Oslavy se konaly v důsledku koronavirové pandemie bez lidí, přenášeny tureckou televizí, sugestivně je komentoval sám Erdogan.
Před velechrámem postavili model historické zdi a od rána se demonstrovalo. Podle Erdoganových slov pád města je symbolem znovuzrození, nikoliv zničení, datum pádu je zapsáno ve věčné paměti lidstva. Ovšem jako nejčernější bod lidské historie a staletý pád do temnot. V Erdoganově interpretaci pád znamená nikoliv katastrofu, ale začátek renezance, není to symbol tyranie, ale práva, není to symbol nenávisti, ale lásky. Hagie Sofia znamená pro muslimy velkou trofej. Tato pozoruhodná interpretace světových dějin by měla evropskounijní škrabáky dovézt k poznání, co znamená evropská civilizace a kde se skrývají její nebezpečí.
Mezi Tureckem a Řeckem panuje téměř válečný stav. Turecká letadla dennodenně narušují řecký výsostný prostor a podobně i turecké křižníky. Na řece Ebru Turecko blokuje upřesnění státní hranice, brání to Řecku, aby postavilo bariéry na celé linii hranice. Řecké politikum se utěšuje tím, že v létě bude trvat imigrační moratorium na Ebru, Turci potřebují nalákat zpátky turisty a imigrační vlny by to mohly narušit. Američané i EU se snaží zprostředkovat nějaký status quo mezi oběma zeměmi. Politický komentátor Michalis Ignatiu napsal v novinách Ethnos, že v Aténách ani v Nicosii nemají důvěru v amerického zprostředkovatele náměstka ministra zahraničí Palmera. Americké vyjednávání filotureckého Palmera nikam nevede, nezastaví tureckou agresivitu proti Kypru, ani proti Řecku.
Americký velvyslanec v Aténách Geoffrey Pyatt televizi řekl “pokud dojde k eskalaci, jediný, kdo z toho bude mít prospěch je náš nepřítel Rusko“, když Řecko ztratí ostrovy nebo tisíce Pákistánců s tureckou pomocí prorazí řeckou hranici, to není pro Američana v Aténách až moc důležité. Putin podle Američana odporuje hodnotám euroatlantického společenství. Všechno ve světě koroduje v proudu času, pokud v šedesátých letech byly tyto hodnoty asociovány se svobodou, dnes už tomu zdaleka tak není, americký étos svobody a férovosti byl substituován egoismem amerických politických skupin a euroatlantismus je jejich přirozenou taktickou maskou. Ruský velvyslanec v Aténách na to reagoval slovy, že to není ruským záměrem.
Konstantinopolskému patriarchovi Bartolomějovi se podařilo něco velmi nebezpečného pro celý řecký etnos, určitě by našel řadu paralelních předchůdců, kteří viděli v jediném historicky možném spojenci, římském papežovi, horšího nepřítele než v Osmanech a podepsali se na pádu Byzance. Patriarcha záměrně a pravděpodobně s inspirací od amerických tajných služeb, vzdálil ruské pravoslaví a tím celé Rusko řeckému etnosu. Inicioval autokefálnost ukrajinské církve, což Rusko chápe jako navýsost nepřátelský akt. Čin do té míry nebezpečný, že neexistuje jeho revokace. Rusko vždycky pociťovalo velkou míru spirituální blízkosti k Řecku, významně se podílelo v minulosti na osvobození Řecka z tureckého jha. Řecko mělo v Rusku svým způsobem nejvěrnějšího spojence i v dnešní době. Politické pletichy Američanů a cařihradského patriarchy to zvrátily. Pro dnešní euroatlantické hodnoty má větší význam jižní křídlo NATO se silným Tureckem než Řecko s celou svojí historií. Komentátor Ethnosu též napsal, pokud Turecko napadne Řecko, pomůže NATO a Amerika? Jenom Rusko a Vladimír Putin. Trapnou Evropskou unii komentátor vůbec nezmiňuje. Jednoduché k pochopení.
Žádné komentáře:
Okomentovat