Janusz Wojciechovski a další.
Zemědělský komisař EU v DieWeltu taky o cenách potravin na pultech. Ve včerejší televizní debatě o cenách v marketech prezident SOCR ČR správně uchopil problém, jsme zemědělskou montovnou Evropské unie, velmi vadně dál argumentoval tím, že za nárůst cen potravin může dražší euro, rumunské lei zlevnilo, co takhle do měnové unie s Rumuny? Jsme montovnou se vším všudy, pokud jsme v hlavní průmyslové koncentraci schopni montovat kola do aut apod., pak technické inženýrské profese nejsou moc zajímavé a nakonec padne i jejich úroveň.Podobně v zemědělství, v montovnách nejsou třeba sofistikovanější profese všech úrovní, včera zrovna náměstek ministra jako důkaz kádrové mizérie. Na MZe kromě tlachů o dotacích nelze potkat nic jiného. Kam tato individua z MZe dovedla v osmdesátých letech kvetoucí a v podstatě konkurenceschopné zemědělství a potravinovou výrobu, vzbuzuje úžas. V zemědělství kromě mizerné úrovně absolventů zemědělských vysokých škol není ničeho přebytek. A to podstatné, co tito likvidátoři českého zemědělství způsobili – zlikvidovali českého zemědělce. Tato profesní i společenská kategorie v podstatě neexistuje. Počet lidí zaměstnaných v zemědělských podnicích kolem 100 tisíc. Jsou vesnice, nebo je jich už většina, kde žádný zemědělec neexistuje. Třída lidí, která byla zdravým fundamentem národa se v dotačním zkorumpovaném socialismu odpařila. Dotace a evropskounijní řízení agrární politiky české zemědělství a potravinářský průmysl téměř zlikvidovaly. Totiž pokud by existovalo přirozené liberální prostředí v sektoru, pak když jdou ceny potravin tak závratně nahoru, a u květáku, jablek atd. to není jenom záležitost posledních dvou měsíců, ale je to dlouhodobější trend, pak by přece český zemědělec musel reagovat a dodávat jablka a květák ze rozumné ceny a vytěsnit zahraniční konkurenci. Neděje se to, protože český zemědělec neexistuje. Kromě vietnamských kutlochů a supermarketů, které nemají žádnou korelaci s českou agrární výrobou, neexistuje normální distribuční síť vázaná na českou produkci,
Může se ovšem vymyslet rychlé řešení, nespíš přemluvit ředitele tři čtyř marketů, aby srazili ceny pár potravin a všechno se zase zklidní. V dané situaci nejde o to srazit ceny, ale obnovit české zemědělství. Zemědělství vzhledem charakteru své činnosti nezbytně potřebuje ochranu státu, zemědělec potřebuje dlouhodobější perspektivu a systémové garance, které mu rozšíří prostor jeho racionálních voleb a variant. Chtíc nechtíc stát musí hrát aktivnější roli v potencování zemědělské produkce a celého zemědělství, stát nemůže být jenom pasívním receptorem bruselské zemědělské politiky. Tvrzení, že česká výroba znamená vysoké ceny, je demagogie evropskounijních trabantů, stát má v procesu obnovy českého zemědělství a renezance českého zemědělce dostatek ekonomických nástrojů, aby reguloval vysoké ceny potravin na pultech. České zemědělství a potravinářství jsou v důsledku řady let aplikované pozoruhodné zemědělské politiky ve velmi zuboženém stavu ve srovnání s polským. Poláci navíc mají v EU zemědělského komisaře, který patří mezi nejvýznamnější a jeho rétorika ve Weltu je polská, odpovídá polským zájmům, jiné zájmy neexistují, totiž nemohou existovat. V Čechách panuje až taková mizérie, že už vlastně ani nevíme, co jsou naše zájmy.
Janusz Wojciechovski ve Weltu říká, že za cenu na pultech v žádném případě nemohou zemědělci. Dobrá zpráva, potravin je dost, nevyhladovíme. I v koronavirové krizi zemědělci pracují, vázne pouze výroba mouky, ale komisař to hodlá urychleně řešit. Problem je jednoznačně na straně transportu a zpoždění na hraničních přechodech. Problémem je též nedostatek sezónních brigádníků, citelně to zasáhlo ovocnářství a výrobu masa. Komisař se domnívá, že koronavirová krize ukázala, že jednostranná specializace mnoha zemědělských podniků je velmi problematická. Poučení musí spočívat v tom, že v budoucnosti musí politika potencovat menší výrobní specializaci. A v okamžicích krize první naroste cena potravin, nic nepřirozeného, ale zamědělci za to nemohou, v březnu dokonce v evropském průměru klesla cena zemědělských produktů o 4.3%. Za zeleninu dostali zemědělci v průměru o 12% méně, za cukr o 19% méně, ze mléko o 3% a za maso o procento. Za výšší cenu odpovídá transport, distribuce a nedostatek pracovní síly v těchto sektorech. Především řetězce mají kapacitu detailně sledovat dodavatelské možnosti, poptávku a nabídku a ceny adekvátně měnit. Evropská unie je největším světovým potravinovým exportérem a ten nyní vázne, dopad pociťují hlavně zemědělci.
Podle komisaře se musí změnit akcenty politiky, musí se stát prioritou, že zemědělské produkty se spotřebují především tam, kde se vyprodukovaly. Musí se nastolit spolupráce mezi zemědělci, zpracovatelským průmyslem a obchodníky. Komisaři jde především o lokální a regionální rovinu, každý rok se převáží v EU miliardy tun potravin, každý kousek zeleniny, jogurt atd. má na kontě stovky transportních kilometrů, dál to tak nejde. Ceny transportu totiž zaplatí zemědělec nízkou výkupní cenou zemědělské komodity. Na evropské a lokální rovině se musí odbourat všechny zákony, které brzdí rozvoj lokální produkce. V ČR jsou to hlavně úředníci MZe a propagátoři trhu bez hranice, komisařova slova by měla probudit české MZe, zemědělská produkce a potravinová výroba musí být lokálně vázány, ale nepřijde to automaticky, musí se začít myslet. Podle komisaře se to týká i transportů zvířat, který je navíc nelidský.
Žádné komentáře:
Okomentovat