Euroasijská civilizace
Ruský prezident se v hovoru s TASS vyjádřil, že považuje Rusko za civilizaci, není to jenom jedna země, ale mnohonárodní (polyetnická) země s velkým spektrem tradic, kultur, náboženství. Prezident dodal, „pokud budeme chtít civilizaci uchovat, musíme se hodně snažit, úporně se zaměřit na vyšší technologie a na rozvoj.“ V případě čínské a indické civilizace nemá o civilizačním rozměru těchto společností nikdo pochyb a neexistují síly, které by tento fakt mohly zvrátit, v případě Ruska prezident zdůrazňuje úsilí, které musí národ vyvinout, aby potvrdil svůj civilizační rozměr. Po dlouhém období komunistické negace národního principu ve jménu internacionalismu a pak dlouhém období pokusů o zvnějška implantovanou liberální demokracii, která devastovala národní identitu stejně zrůdně a nebezpečně jako komunismus, s Putinem nastoupila epocha národní renezance, existuje však reálné nebezpečí, že v tomto vývojovém bodě se s možným odchodem Putina tento proces zbortí a liberální rozklad ruského prostoru se opět nastolí.
Rozhodujícím momentem celého procesu formování bude míra celonárodního ztotožnění s prezidentovou vizí, konzumní svůdnost západu je v tomto ohledu silným nebezpečím. Vysoce nebezpečná je pátá kolona široce organizovaná a sponzorovaná západními strukturami od Sorose, CIA, Senátu, evropskounijních organizací, permanentní mediální protiruské kampaně, sankce atd., dnes jsou elementy těchto struktur přítomny ve velkém i v ruských médiích a v ekonomické sféře. V neposlední řadě, aby se vize prosadila, musí mít své historické oprávnění.
Prezidentově pojetí civilizace se blíží Duginova definice – civilizaci chápe jako vysoko diferencovanou kulturu, která vně přímých politických a náboženských vazeb sjednocuje různá společenství. Civilizace je tedy podle Dugina schema, které je fundamentálnější než politika a náboženství. Národy jediné civilizace jsou si vzájemně blízké. Civilizace podle Dugina znamená dramatickou strukturu, plodí výzvy, které potřebují heroických odpovědí. Aby se mohla prezidentova vize realizovat, musí se s ní ztotožnit velká většina národa i přes svody konzumního západu. Podobná vize dnes nemá na západě šanci uspět, míra společenského rozkladu nesená konzumem překročila bod zvratu. Každá civilizace vstupuje do konkurenčních střetů s jinými civilizacemi a musí mít jistou přitažlivost pro své členy, aby vůbec mohla existovat. Západní člověk se domnívá, že kromě nezřízeného konzumu žádná jiná forma přitažlivosti neobstojí. K pochybnostem o tomto předsudku ho nepřivedou dnes už miliony muslimů na evropské půdě, kteří ve své civilizaci vidí něco přitažlivějšího než je evropskounijní konzum. Samozřejmě jím nepohrdnou v nějaké formě náboženské daně, kterou jim nevěřící povinně platí. Civilizace je o to silnější, oč subtilnější je její vnitřní přitažlivost. Za sedmdesát let, kdy považujeme Japonsko za součást západu, jsme nepochopili o Japoncích téměř nic. Dokonce i jejich ekonomika je západu záhadou. Ruská civilizace má silnou přitažlivost i pro okolní země jako je Kirgizie, Arménie, Kazachstán atd. Po mediálních dezinformacích se domníváme, že Gruzie je protiruská, stačí ovšem dvoutýdenní nenásilný průzkum v kafébarech kolem Šota Rustaveli, abychom si náhled rychle poopravili, platí to pro jistou složku obyvatelstva, která prošla tréningem na západě nebo je jím sponzorovaná. Kulturní Gruzínci se cítí být součástí ruské civilizace.
Rusko chápané jako civilizace, tj. jednota národů, které jsou si blízké kulturně i mentálně. Civilizační aspekt Ruska je tak silný, že překlenul kulturní rozdíly mezi křesťanským a islámským společenstvím, což je ve světě zcela ojedinělé. Navíc velmi silnou a tvůrčí součástí ruské civilizace je i silné židovské společenství a v Rusku žijící velká část arménského národa. Ruská civilizace je nesena jádrovým ruským národem, ruským jazykem a pravoslavím, tyto fundamenty během staletí euroasijskou civilizaci formovaly. Samotný ruský národ v čisté dnešní podobě je historickou syntézou množiny euroazijských národů – slovanských, ugro-finských aj. Euroasijské Rusko je civilizační společenství národů rozkládající se na obrovském území, které dramatickým způsobem syntetizuje rozdílnosti svých součástí.
Rozklad ruské civilizace kulminující v devadesátých letech není ještě úplně překonán, o překonání rozkladu nerozhodne jen politická vůle centra a slabost liberálních protivníků, ale i civilizační synergie, která společenství formuje. V dnešním formátu je Rusko potenciální civilizací, která se formuje politickou a národní vůlí. Silným formujícím prvkem ruské civilizace je i konstantní úsilí jeho západních oponentů Rusko zeslabit a rozložit, v ideálním případě do několika povolných státních celků. Rusko bylo nejsilnější v historických okamžicích když se muselo stmelit a čelit nepřátelským útokům, když šlo o přežití národa, pak se vždy jasně vyjevil jeho civilizační rozměr. Ruské civilizaci byl vždy vlastní silný sociální apel a vědomí spravedlnosti, soucit s jinými a velká míra solidarity s ostatními národy. A jeden aspekt se obvykle nezmiňuje, vysoká všestranná inteligence ruských etnik, podle Bedřicha Hrozného v rozsáhlé ruské kurganské stepi započala planetární mise Sumerů, pak Hamitů, Semitů, Chetitů atd. Ruský prostor evidentně přeje civilizacím.
Prezidentově pojetí civilizace se blíží Duginova definice – civilizaci chápe jako vysoko diferencovanou kulturu, která vně přímých politických a náboženských vazeb sjednocuje různá společenství. Civilizace je tedy podle Dugina schema, které je fundamentálnější než politika a náboženství. Národy jediné civilizace jsou si vzájemně blízké. Civilizace podle Dugina znamená dramatickou strukturu, plodí výzvy, které potřebují heroických odpovědí. Aby se mohla prezidentova vize realizovat, musí se s ní ztotožnit velká většina národa i přes svody konzumního západu. Podobná vize dnes nemá na západě šanci uspět, míra společenského rozkladu nesená konzumem překročila bod zvratu. Každá civilizace vstupuje do konkurenčních střetů s jinými civilizacemi a musí mít jistou přitažlivost pro své členy, aby vůbec mohla existovat. Západní člověk se domnívá, že kromě nezřízeného konzumu žádná jiná forma přitažlivosti neobstojí. K pochybnostem o tomto předsudku ho nepřivedou dnes už miliony muslimů na evropské půdě, kteří ve své civilizaci vidí něco přitažlivějšího než je evropskounijní konzum. Samozřejmě jím nepohrdnou v nějaké formě náboženské daně, kterou jim nevěřící povinně platí. Civilizace je o to silnější, oč subtilnější je její vnitřní přitažlivost. Za sedmdesát let, kdy považujeme Japonsko za součást západu, jsme nepochopili o Japoncích téměř nic. Dokonce i jejich ekonomika je západu záhadou. Ruská civilizace má silnou přitažlivost i pro okolní země jako je Kirgizie, Arménie, Kazachstán atd. Po mediálních dezinformacích se domníváme, že Gruzie je protiruská, stačí ovšem dvoutýdenní nenásilný průzkum v kafébarech kolem Šota Rustaveli, abychom si náhled rychle poopravili, platí to pro jistou složku obyvatelstva, která prošla tréningem na západě nebo je jím sponzorovaná. Kulturní Gruzínci se cítí být součástí ruské civilizace.
Rusko chápané jako civilizace, tj. jednota národů, které jsou si blízké kulturně i mentálně. Civilizační aspekt Ruska je tak silný, že překlenul kulturní rozdíly mezi křesťanským a islámským společenstvím, což je ve světě zcela ojedinělé. Navíc velmi silnou a tvůrčí součástí ruské civilizace je i silné židovské společenství a v Rusku žijící velká část arménského národa. Ruská civilizace je nesena jádrovým ruským národem, ruským jazykem a pravoslavím, tyto fundamenty během staletí euroasijskou civilizaci formovaly. Samotný ruský národ v čisté dnešní podobě je historickou syntézou množiny euroazijských národů – slovanských, ugro-finských aj. Euroasijské Rusko je civilizační společenství národů rozkládající se na obrovském území, které dramatickým způsobem syntetizuje rozdílnosti svých součástí.
Rozklad ruské civilizace kulminující v devadesátých letech není ještě úplně překonán, o překonání rozkladu nerozhodne jen politická vůle centra a slabost liberálních protivníků, ale i civilizační synergie, která společenství formuje. V dnešním formátu je Rusko potenciální civilizací, která se formuje politickou a národní vůlí. Silným formujícím prvkem ruské civilizace je i konstantní úsilí jeho západních oponentů Rusko zeslabit a rozložit, v ideálním případě do několika povolných státních celků. Rusko bylo nejsilnější v historických okamžicích když se muselo stmelit a čelit nepřátelským útokům, když šlo o přežití národa, pak se vždy jasně vyjevil jeho civilizační rozměr. Ruské civilizaci byl vždy vlastní silný sociální apel a vědomí spravedlnosti, soucit s jinými a velká míra solidarity s ostatními národy. A jeden aspekt se obvykle nezmiňuje, vysoká všestranná inteligence ruských etnik, podle Bedřicha Hrozného v rozsáhlé ruské kurganské stepi započala planetární mise Sumerů, pak Hamitů, Semitů, Chetitů atd. Ruský prostor evidentně přeje civilizacím.
Žádné komentáře:
Okomentovat