krym suvorov wrangel

Krym dnes ráno

Ruský prezident přiletěl včera na dvoudenní pracovní návštěvu na Krym, slaví se zde šestileté výročí sjednocení poloostrova s mateřskou zemí. V RIA Novosti napsali, že sjednocení chápou občané Krymu jako dar osudu. Velmi výstižné, jiným tak osud nepřál, Arméni v Arcachu pětadvacet let bojují za svoji vlast, Srbové v severním Kosovu nebo Bosně též nemají osud na své straně. Před šesti lety se po lidovém referendu Krymská republika a město Sevastopol staly subjekty Ruské federace. Místopředseda krymského parlamentu Vladimír Bobkov řekl RIA Novosti, že sjednocení bylo možné dík třem faktorům – jednota krymského lidu, charismatičtí lídři schopní sjednotit lid a podpora ruského prezidenta, který garantoval bezpečnost obyvatel. Krym podstatně změnil mezinárodní scénu, Rusko po řadě desetiletí vstoupilo velkolepě do mezinárodní arény, ukázalo, že je schopno mít politickou vůli.
       Krym má dávnou a velkolepou historii, od nepaměti je považován za ruskou zemi. V antických dobách tam kvetly v skytském světě řecké osady. Část Krymu patřila pontskému království slavného Mithridata Europatera, který byl Římany považován za stejně nebezpečného jako Kartágo. Puškin to všechno připomíná v Evženu Oněginovi. V desátém století vzniká na Krymu v oblasti tamaňského a kerčského poloostrova ruské Tmutarakaňské knížectví, známý je archeologický památník tzv. tmutarakaňský kámen, na kterém v 1068 zaznamenal kníže Gleb Svjatoslavič vzdálenost mezi dvěma svými městy, přesně 24 kilometrů je mezi chrámem Jana Křtitele v Kerči a kostelem Panny Marie v Tamani. V 9. století měli svatí věrozvěstové Cyril a Metoděj na popud papeže Klimenta též pobývat na Krymu, svatý Kliment je velmi oceňován v pravoslavné církvi, chrám na jeho počest stojí v pravoslavném hlavním městě v centru Moskvy, na tom samém místě, kde ruský lid v roce 1612 rozdrtil polská vojska.
      Zcela rozhodující dějinný okamžik přišel v roce 988, v Chersonesu na Krymu byl pokřtěn ruský kníže Vladimír, kterým vstoupilo křesťanství do celé Rusi. S největší pravděpodobností to zabránilo islamizaci Ruska a zcela odlišnému průběhu dějin na celém světě, popř. úplnému vymizení dějin. Odnož mongolské Zlaté hordy tzv. Krymský chanát v patnáctém až osmnáctém století ovládal část poloostrova, jeho ekonomika byla založena na trhu s otroky, které lovili v celé východní Evropě. Pro připomenutí dnešní evropskounujní době bez paměti, která blábolí o sankcích proti Rusku, slavný historik Ključevskij: „V průběhu 16. století mizely v příhraničních oblastech s chanátem tisíce lidí, na jižní hranice Ruska pochodovaly desítky tisíců nejlepších lidí, aby bránily centrální oblasti před zajetím a ruinami. Kolik času a materiálních a duchovních sil se ztratilo v těchto monotónních, brutálních a bolestivých útocích stepního predátora. Máte odvahu se ptát, co lidé ve východní Evropě dělali, když západní Evropa dosahovala velkých úspěchů v průmyslu, obchodu, vědě a umění?
     Zahrnutí Krymu do ruské říše nebyla otázka politické expanze, ale historické nutnosti, která zajistila celé východní části kontinentu civilizovanou cestu. Sedmnácté a osmnácté století bojovalo Rusko o Krym s Osmanskou říší. Vítězně. V dubnu 1783 carevna Kateřina II. podepsala manifest o přijetí Krymu do Ruské říše, v červnu ji přísahali věrnost zástupci krymského obyvatelstva. Carevna navštívila Krym, z té doby pochází Sevastopol a černomořská flotila ruského námořnictva, v té době začaly vznikat lázně, parky, vinohrady, průmysl, velkolepé stavby. Krym inspiroval Tolstého, Čechova aj.
      Obzvláštní hrdost Rusů vzbuzuje město hrdina Sevastopol. Má zcela výjimečný statut, spolu s Moskvou a Petrohradem je federálním subjektem. V letech krymské války 1853-56 se obrana města bránila 349 dní velké převaze anglicko-francouzsko-tureckých vojsk. V období občanské války byl Sevastopol poslední baštou bílých, odtud navždy Wrangelovi vojáci v 1920 opustili ruskou zemi. V 1941-42 se Sevastopol 250 dní bránil velké přesile německé armády. V 1944 během třídenního útoku ruská armáda město osvobodila.
     Krym měl v sovětském období statut sovětské resp. autonomní sovětské republiky v rámci Ruské federace. V 1954 byl Chruščovem předán do svazku Ukrajinské sovětské republiky, tento zcela libovolný a de facto protizákonný akt nebyl ve své době považován za významný, všechno řídilo moskevské centrum. Po rozpadu SSSR se problém začlenění Krymu vyhrotil, obyvatelstvo se necítilo částí Ukrajiny, logicky mělo být v této době provedeno referendum, Krym byl politickou a administrativní jednotkou vyšší úrovně. Rok 2014 považují obyvatelé republiky za svoje politické jaro a obnovení přirozeného stavu věcí.