Dobrá praxe
Banální termín, explicitně se ve velkém používá v českých úřadech, které nikdy nic nevymyslí, kryjí se tím když přebírají něco odjinud. Implicitně je dobrou praxí všechno podstatné dovážet, když se nám už definitivně nechce nic dělat. Dobrou praxí je tvrdit, že jezdíme v českých škodovkách, když výzkum a vývoj nemá škodovka vůbec v telefonním seznamu a žádné oddělení tohoto typu nelze v jejich organigramu dohledat, stejně tak jako Čecha na špici firmy. Ale vpravdě dobrou praxí je dohledání podobné metly jako koronavirus v krásné literatuře. Hodně se toho, co nás čeká, dovíme např. v Camusově Moru.
Až tak čtivé, že čtenář občas touží potkat hrdinu veledíla, které jak se na závěr odhalí, je deníkem hlavního hrdiny dr. Rieuxe, od počátku knihy máte ovšem pocit, že jde o Camuse samotného. Jediná možnost, jak sjednotit lidi, je poslat jim mor, říká jeden z bizarních hrdinů díla dr. Tarrou, a dál též jeho velmi praktický poznatek, choroby se nekumulují. Pokud chcete sdílet neštěstí jiných, nebudete mít nikdy čas na vlastní štěstí, musíte volit, též dr. Tarrou. Velká zapomenutá pravda v evropskounijní epoše kamufláží. Na prvním místě u těch, kteří nás vedou, je patrná jejich prosperita, Lagardová dokonce říká, že si trénuje hýždě na nějakém fitness zařízení, když čte důležité dossier. Regan dělal velmi úspěšně Reaganovi financministra, hýždě si evidentně netrénoval, podobně Keynes.
Dr. Rieux si zapsal, že zlo přichází do světa téměř vždy z ignorance, dobrá vůle, kterou nese, může způsobit víc škod než zlý záměr, neexistuje dobro bez rozumu a nejzoufalejší typ ignorance je ta, která se domnívá, že je vševědoucí. Tento typ pravdy se dr. Rieuxovi zjevil v období moru, navíc je to velmi podstatné poselství celého díla, v normální, nevyhraněné epoše nejsou tyto pravdy tak zřejmé. Dr. Rieux si poznamenal, že bacil moru nikdy neumírá, spí někde ve skrytu řadu desetiletí a pak probudí své krysy a pošle je do šťastného města. V období ignorance přirozeného běhu věcí žijeme řadu desetiletí.
Francouzský spisovatel Sylvain Tesson, výrazně slabší než Camus, ale dnes dost citovaný, totiž v posledním románu ještě předvirového období vzdal poctu lékařskému personálu, má celkem jednoduché rady, „Zůstaňte doma a pozorujte svět, naše společnost je křehká, když ji ohrozí tak malý virus. Listujte literaturou a filozofií, kontemplujte, pokud koronavirus ušetří vaší integritu, jenom to potvrdí pevnost vaší duše“. V EU už duši nikdo nevěří, to spíš Camus v Moru „Člověk je z praktických důvodů spíš dobrý, ale ne moc, ale to vůbec není podstatné, musí používat přirozený rozum“.
Eric Zemmour je velký myslitel, ale je mu jasné, že v celkem primitivní evropskounijní době musí být konkrétní a jasný. Dnes ráno ve Figaru. Když Italy v Lombardii začne rdousit virus, obrací se k Římu, Brusel pro ně neexistuje. Registrují, že Paříži jsou k smíchu a Berlín jim odmítá zdravotní materiál. Naše evropská budoucnost, konstruujme evropskou suverenitu. Tento odporný slogan dominantní ideologie se nám předkládá jako evangelium. Když jde o smrt, neobrací se člověk k bruselské Komisi, ale k vlastnímu národu. Desetiletí vydávají stát-národ za něco překonaného. Oslabili stát do té míry, že pomalu ztrácí kapacitu jednat, nemá rozpočtové prostředky a nemá reálnou svobodu s nimi rozhodovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat