Koho podporujeme?
V mezinárodních strukturách ČR automaticky hlasuje, jak naznačí mocní, kteří se v podivném zjednodušení definují jako naší spojenci, kteří vykradli český průmysl a učinili z exportéra zemědělské produkce totálně potravinově závislou zemi. Česká republika se tímto automatickým politickým reflexem stává chtíc nechtíc komplicem v často dost podlých hrách, které si nic nezadají s mafiánskými praktikami.
V roce 2018 podepsalo Rusko s Tureckem v Soči dohodu o deeskalačních postupech v severozápadní syrské provincii Idlibu a demilitarizované zóně u hranic. Západní země uvítaly tento dohovor. Turecko se zavázalo omezit působení teroristických organizací v provincii. Ovšem došlo k úplnému opaku, turečtí vojenští pozorovatelé splynuli s teroristickými skupinami a ty místo útlumu, rozšiřovaly vojenskou kampaň. Turecko teroristy vyzbrojuje a dnes se po jejich boku účastní bojů proti syrské armádě.
Dva roky západní země nezajímalo, jak si počíná Turecko a jeho terorističtí spojenci v provincii, Rusko upozorňovalo západní země na fakt, že evropská pomoc určená běžencům plyne přes Turecko k teroristickým organizacím. Dohovor ze Soči stanovil demilitarizovanou zónu 15 až 20 kilometrů kolem turecké hranice. Počátkem února syrská armáda odrazila teroristické útoky a zvrátila vojenskou převahu v provincii. Od tohoto momentu západní média vedou litanie o humanitární katastrofě a milionech běženců z Idlibu.
Česká média samozřejmě nemají odvahu předkládat celou tuto demagogii čtenářům, nikdo by to nečetl, tak jenom výběrově něco emočně nabarveného, musí tam být samozřejmě namixováno i Rusko a popř. Putin. V některých médiích se objevují i fotografie stanových táborů u syrsko-turecké hranice, jsou ovšem několik let staré. Zcela abnormální dávky cynismu favorizujícího nekonečnou válku v oblasti. Ministři EU tlachají o humanitární pomoci v Idlibu, kterou ovšem distribuují Turci a jejich terorističtí spojenci. Ukazuje se po zkušenostech z jiných oblastí, že pouze centra pro smíření válčících stran, která vytvořila ruská armáda a legitimní syrská vláda mohou garantovat udržitelné přežití obyvatel v zruinované zemi a vést ke konci konfliktu. Syřané v těchto oblastech vůbec nemají potuchy o davech „obránců“ jejich přežití na západě a obrovské humanitární pomoci, kterou jim EU a USA v posledních letech posílají.
Zítra letí Erdogan do Moskvy, aby dojednal s ruským prezidentem, co dál v oblasti. Z toho důvodů několik dní navyšuje turecká armáda v Idlibu svoje jednotky a v spoluúčasti s teroristickými grupami se snaží turecké vedení o co největší výhody v poli, obzvlášť se vedou tvrdé boje kolem strategicky významného města Saraqeb, které syrská armáda v pondělí osvobodila.
Na Putina asi západ vyvíjí silný nátlak, aby vyšel vstříc Erdoganovým požadavkům, naštěstí Putin není zdaleka totéž, co Merkelová a spol. Pokud ve světovém dění existuje něco jako přirozený běh věcí a obrysy vyšší spravedlnosti se občas do světa promítnou, pak ruský prezident má dnes nejblíž k těmto jevům. Jakou pozici by měl Putin zvolit, aby se urychleně nastolil ve starobylé Sýrii mír a pomalu došlo k národnímu smíření. Samozřejmě ruský prezident je determinován ruskými ekonomickými možnostmi a příp. extrémnímu tlaku západu nemůže být rezistentní. Ovšem Putinova síla spočívá v tom, že i v extrémně tvrdých podmínkách je schopen najít cestu. Pokud se zítra dohodnou na zastavení postupu syrské armády, dá to možnost teroristickým skupinám se v oblasti ještě víc upevnit a víc se vyzbrojit, dneska jsou pro Turecko nepostradatelní v jeho strategickém plánování a nátlakových kampaních proti Evropě, svědčí o tom i předchozí pokusy o dohovor s Turky. Dohovor ze Soči pořád platí, Turecko by se mělo přinutit ho respektovat. Pokud syrská armáda zastaví v Idlibu postup, pak to bude jednoznačný ústupek ruské strany. A co za to? Při jednáních v Soči 2018 bylo Erdoganovým požadavkem vyvést těžkou techniku z demilitarizované zóny, dnes ji tam Turci a jejich spojenci navyšují.
Lavrov včera ve Finsku na tiskové konferenci vyjádřil přesvědčení, že zítra po jednáních prezidentů se situace v Idlibu stabilizuje, podle jeho názoru je chybou, že dohody ze Soči nebyly naplněny, po zítřejším jednání by se to mohlo změnit. Lavrov soudí, že řešení současné imigrační krize nemůže být na úkor zastavení boje s terorismem v Idlibu, jak si přejí mnozí západoevropští politici. Rusko se nicméně pokusí být nápomocné při řešení imigrační krize.
Žádné komentáře:
Okomentovat