eurobondy

Až se (virus)unaví

Českotelevizní dvojbarevné vidění, všechno dobro a předevčírem miliarda k tomu od Evropské unie a všechno zlo dnes z ministerstva zdravotnictví, popř. od Babiše samotného, který je finálním terčem jejich snajprů. V ČT diagnostice až Hamáček zachránil kraje, když hasiči z vnitra rozvezli čínské masky. Tento způsob rozšifrovávání věcí se podobá mizerně napsané básni, člověk pak může mít pocit, že báseň je totéž co návod k mobilu. Na počátku koronavirové krize to byli trapné a trapní z „demokratické“ opozice, kteří skuhráním o soudružském postupu s bratrskými zeměmi bojovali s pandemií. Evropskounijní dobro se právě v těchto krizových momentech neukazuje moc dobrým, jediné dobré nástroje k řešení toho, co nás čeká po ztlumení virové krize, má v rukou stát, pokud je stát někomu odevzdal, nemůže nic dobrého očekávat, je vydán na pospas cizímu egoismu a voluntarismu. Česká republika má naštěstí jeden z významných nástrojů návratu k budoucí normalitě v rukou, centrální banku.
      Centrální banka je bazukou v národní ekonomice, stačí si uvědomit nedávná prorůstová opatření centrálních bank v USA, v Číně a v Rusku, např. americký Kongres na Trumpův návrh schválil dvoubilionovou injekci do americké a světové ekonomiky. V Evropské unii je to trochu přes ruku, Evropská centrální banka (ECB) jedná, ale podle Francie, Španělska a Itálie příliš jednostranně v německém vleku.  Německo, Holandsko, Rakousko a Finsko neustoupí ani o centimetr, ani slyšet o společných eurobondech, které by k oživení evropských ekonomik pustila ECB do oběhu. Čtyři uvedené země se vždy vydávaly za hlavní motor evropské integrace, ale pokud jde o podstatné, tj. o finanční, jsou největší brzdou.
       Ukazuje se, že centrálnímu integračnímu německému motoru šlo pouze o jedno, integrovat a podřídit evropskému centru ty rozhodující faktory v politice členských států, které vedou k jejich ovládnutí. Velká emise společných eurobondů srovnatelná s americkým popř. čínským postupem by stimulovala evropskou ekonomiku a znamenala první velký homogenizační krok odpovídající společné měně, finance by se rozprostřely podle potřeby.
       26. března na video konferenci  šéfů členských zemí něco takového odmítlo vehementně Německo a Holandsko. Von der Leyenová prohlásila: „Nepracujeme na koronabondech, chápu Německo, existují přece jasné regule“, italský premiér Conte včera v Il Sole řekl, že její výrok je vadný, EU by měla být na výši výzvy. 
       Německo trvá na platnosti tzv. evropského mechanismu stability, kdy pomoc problémové zemi je spojena s balíkem rozpočtových škrtů ordinovaných unijním centrem. Z německého bloku dezertovala Franciie a Irsko, přidaly se ke Španělsku, Řecku, Itálii a Portugalsku, které v masívní emisi evropských bondů vidí jedinou možnou záchranu pro své ekonomiky. Podle německého ministra ekonomie Altmeiera jsou diskuze o eurobondech zbytečné, žádná řešení než ta dosavadní nejsou možná, nezapomněl dodat, že až krize pomine, vrátíme se k politice škrtů. Francouzští a italští ekonomové mluví o hypotetické emisi jednoho bilionu eur, který by měla ECB v gesci. V Holandsku i v dnešní krizové situaci tvrdí, že kdo chce peníze, musí otevřít dveře Trojce (ECB, Komise, MMF), poněkud amorální tvrzení v okamžiku, kdy Italové potřebují peníze na pohřební vozy.
      Podstatné je, jak se zdá, že i Francie se vzdálila od společné osy s Německem. Francie, Španělsko a Itálie na video konferenci evropské Rady  navrhly okamžité odblokování fondů programu evropské stability, aniž by se aktivovala Trojka. Německo a Holandsko blokují v evropské Radě a v Eurogrupě možnosti hlubší solidarity a společného sdílení rizik, přitom blok kolem Německa a Holandska nejvíc profituje z existence společné měny, jižní země dovedla společná měna k velkému zadlužení, virová krize jejich ekonomické problémy prohloubí a národní ekonomiky dovede ke katastrofě. Španělské internetové Vozpopuli píší, že těžko lze pochopit postoj holandského ministra financí, který u každého společného fiskálního opatření požaduje od Komise zdůvodnění proč existují země, které mají finanční rezervu a proč ji některé nemají. Holanďané si mohou dovolit fiskální rovnováhu  protože jsou daňovým rájem (i podle EU zpráv), který narušuje rovnováhu svých evropských partnerů.