tremonti interview patriot

Giulio Tremonti interview

Můžeme to ignorovat nebo zavírat oči, ale je to realita, politika členských zemí EU se dělá (jenom) v Bruselu. V Česku, jak se dá soudit podle informačního chrlení, s tím nikdo moc nepolemizuje, v české televizi se dokonce ve vážné politické debatě  doslovně prezentuje věta „když se má jezdit na zelenou, musí se to respektovat“, zelenou jsou myšleny imigrační kvóty rozhodnuté v Bruselu.
      V Itálii o tuto jednoduchou sentenci zuří nevybíravý politický boj, Italové mají nějakou historii za sebou a většině je jasné, co se za tím skrývá. Berlusconiho vláda padla, protože se nezamlouvala Merkelové a Sarkozymu, nahradil ho eufil Monti, který dělal všechno možné i nemožné, aby Itálii nenávratně přivázal k Bruselu. Další levicové vlády v tom pokračovaly a Merkelová je celkem štědře finančně kompenzovala. Levicová symbióza Merkelové s italskými postkomunisty narazila u voličů. Poslední předseda vlády z této řady Gentiloni byl odměněn postem komisaře, ale i v Bruselu jsou věrní, ale nad nimi stojí věrnější, v Komisi je Gentiloni podřízen Lotyši Dombrowskému, nejvěrnějšímu poskoku Leyenové, a ta stojí nejblíž k vůdkyni Merkelové. Osvědčený systém připomíná vládnutí v Ašókově státě v severní Indii, vládce dokonce vymyslel i státní ideologii "dharmu" připomínající evropskounijní ideologii, též soucit s jinými, politickokorektní rétorika, velká láska ke zvířatům a nesmělo se zamykat, armáda státních kontrolorů lezla do domů i v noci. Podle řeckých cestovatelů se tam dobře cestovalo, ale překvapoval je velmi často používaný trest smrti za kdejakou banalitu. Ašóku stát moc dlouho stát nepřežil a opět podivná paralela s EU, režim terminálně oslabil přirozené instinkty lidí, nebyli schopni bránit ani sebe, ani stát.
       Profesor Giulio Tremonti je bývalým ministrem ekonomie v Berlusconiho vládách, odborníkem v řadě ekonomických oblastí a dobrým znalcem evropskounijní mašinerie, v interview v italských novinách Libero. Profesor se domnívá, že Evropa bez Británie má redukovanou budoucnost, Nietzsche říkal, že Evropa bez Anglie neexistuje. Profesor je europeista i euroskeptik.
Profesore, členské státy nedospěly ke kompromisu o unijním rozpočtu.
       Problémem je nulový úrok. V roce 2012 byly nulové náklady na peníze velmi užitečné, když zabrzdily krizi, od té doby to tak zůstalo, nulový úrok je horší než původní zlo. Osa evropské moci se poslední roky přesunula z národních vlád na bruselskou Komisi a odtud směrem k Evropské bance, která na oplátku podepsala sebevražednou směnku mezinárodnímu finančnímu trhu, kde dominují automatickým způsobem roboti a algoritmy. Evropská unie spěje k fatálním rizikům. S nulovým úrokem penzijní fondy nemohou financovat sociální stát.  Nenašel se algoritmus, který by umožnil návrat úroku k normě, aniž by došlo k devastující krizi.
Evropa ztrácí ekonomickou a politickou sílu, jaké přístupy k Evropě by italští suverenisté měli volit?
      Aby bylo jasno, co říkám, není proti Evropě. Určitě chtít jinou instituci než kterou vidíme, jak vycouvává z geopolitiky světa a ze srdcí a myslí občanů. Institucionální a politická pyramida Unie se zbortila, důvodem je globalizace a mocenská bulimie. Když EU vznikla, v časech římské smlouvy, na vrcholu pyramidy byl bod, který se zabýval podstatným. Dnes je státům nadřazena institucionální struktura, která rdousí národy zbytečnými regulemi, jsou to pouhé důkazy její moci.
Oprávněný důvod odejít jako Británie?
      EU produkuje deset kilometrů pravidel za rok. Dokonce zákon o oběhu mloků. Anglie se cítila zadušena v tomto prostředí, okamžitě po Brexitu se osvobodila od 20 000 evropských zákonů. Den, kdy se hlasovalo v Anglii o Brexitu, se diskutovalo v Bruselu o výšce kadeřníkova podpatku a napsalo se 127 stránek o regulování splachování toalet. Tyto excesy rozbijí evropskou ekonomiku, nebude možné efektivně obstát v globální konkurenci, ještě dál to vzdálí EU od občanů, musí se cítit znásilněni. Les je tak hustý, že není vidět stromy.
Ale jak z toho všeho?
       Hledat rovnováhu, vrátit se do časů, kdy elity byly osvícené a lidi jim důvěřovali. Použít anglický klíč. Před referendem o Brexitu anglická vláda dojednala s Komisí drastickou byrokratickou redukci na normativním poli. Přijal se princip, podle kterého země, která si dojedná redukci evropských regulí, není v rozporu s duchem evropských dohod. Co bylo možné pro Brity, proč by nemělo být dobré pro nás?
Ale Angličané jsou Angličané, kdo nás bude poslouchat?
     Je nutné chápat, že krok zpět nebude dobrý pouze pro Itálii, ale i pro Evropu samotnou, která nemůže pokračovat s dvaceti tisíci předpisy, Římané říkali „plurimae leges, corruptissima respublica“. Ortodoxní europeisté vyvinuli kritérium zesílené spolupráce, a tedy dobrovolně diferencované, existuje široký interval možností spolupráce.
Mají naší suverenisté sílu pokračovat v tomto směru?
       Politickou technikou by se měl identifikovat katalog norem, které by měly být redukovány, jejichž aplikace nám nevyhovují.
Opustit eurozónu?
        Anglický klíč a euro jsou dvě odlišné otázky. Euro mělo federalizovat peněženky, aby došlo k federaci srdcí. Nedošlo k tomu, kdo chce opustit euro, musí je nahradit jinou měnou, a je to otázka důvěry. Někdo se musí na bankovce podepsat a musí se najít vládnoucí třída, která jim dá garanci. Je to komplexnější záležitost, nejde pouze o udržitelnost dluhů v termínech úroků a spekulací. 
Proč by nás měli poslouchat (EU)?
      Evropě to konvenuje. Dnes EU dělá to, co by neměla, produkuje nekonečné množství předpisů, i finačních regulí, aby nás blokovala, na druhé straně nám berou finance, aby se podpořily německé a francouzské banky. Evropská centrální banka a mezinárodní měnový fond devastují Řecko, aby zachránily bankovní instituce velkých zemí, nic jiného než zrada ducha Evropy, to je jejich solidarita. Národy si přejí bezpečnost a obranu spíš než ekonomické regule.  
Profesore, ale takto budou pokračovat..
     Nebudou, anglické klíče dnes nese duch doby. Krize globalizace, fanaticky papouškované posledních třicet let našimi ilumináty, poprvé se to ozřejmilo v období finanční krize 2008, která se pak proměnila v ekonomickou, sociální a nakonec i politickou krizi, dnes je to opět jasné s čínskou pandemií, neočekávané zaseknutí božského jednotného trhu. Rychlé rozšíření koronaviru je globalizačním incidentem, není jediným.
Globalizace je proces, kterému nelze protiřečit?
        Historické procesy se nedají zastavit, ale jejich vývoj může mít rozumnější a dlouhodobější charakter. Evropská unie záměrně akcelerovala všechny globalizační procesy, otevřela ekonomickou a sociální revoluci, aniž by se zabývala jejich dopady. Je evidentní, že mimo dobra vyprodukovala mnoho zla.
Proč se národy obrací o pomoc k pravici a ne na levici?
     Levice se stala stranou elit. Je v šoku a havarovaná, uchyluje se ke konformismu. Vzpomeňte si, že šlechta si po francouzské revoluci pamatovala všechno, ale nepochopila nic. Krize vyřadila levici ze hry, zůstala jí jenom hra a démonizace suverenistů. 
Suverenismus vyhraje?
      Nastoluje se idea vlasti, jako kdysi proti standardizované síle napoleonských armád, které podpálily historii a vztyčovaly stromy svobody, Holderlin napsal „už se ničemu nevěří, každý den se slaví“. Krize to je konec permanentních oslav, vrací nás zpátky k hodnotám vlasti. Je chybou se domnívat, že existuje opozice mezi patriotismem a idejí Evropy, stačí číst Leopardiho a připomenout si Adenauera. 
Profesore jste optimistou?
     Od politiky se musí vyjít, aby se mohlo rekonstruovat. Pravice se to dotýká: artikulovat pojmy nové Evropy, nehrozit zlomem, provokuje to, ale vypracovat nové projekty rozvoje, institucí a norem.