cechov spengler inteligence

Všichni už tak inteligentní

Dnes téměř všichni projdou bránou nějaké vysoké vyšší školy a stanou se inteligentními. Navíc pokud mají dobré styky, vstoupí do vyšší platové kategorie intelektuální elity. Žijeme v historicky výjimečné době, blbů je už velmi málo, jak se dá lehce ověřit když potřebujete oříznout nové dveře nebo vymalovat. Velcí tvůrci minulých dob nenahlíželi na inteligenci až tak moc pozitivně. Dostojevský a Tolstoj viděli v inteligentech zdroj veškerého  zla, které lidstvo postihuje. Šlo v podstatě přesně o ten inteligence, který se dnes chápe jako univerzálně platný, kosmopolitní nomád, který je plný velkých kulturních a spásonosných idejí, ale skutek utek, a když, tak na úkor druhého, např. způsob řešení imigračního problému evropskounijní elitou, odvahou se tato třída už vůbec nevyznačuje.

       Spengler, který obzvlášť nenáviděl tuto inteligenci, psal, že intelektuální nomád raději zemře na dlažbě ve městě než v blízké vesnici. Město znamená pro inteligenta svět, když se postavíte na věž nebo na kopec nad městem, vidíte gotické jádro s katedrálou, radnici, věže, paláce, kostely, dál patricijské domy devatenáctého století, secesní domy dvacátého a pak už vidíte spoustu přístřešků a kanclů pro nájemní masu inteligentů, nic lepšího si pro sebe nevytvořili. Gotická jádra a renezanční paláce nestavěla inteligence, ale organický a přirozený instinkt člověka. Spengler vidí z věže hranici, kde končí organický a instinktivní noblesní aspekt minulého a začíná hmota betonu bez hranic spojená s inteligencí. Moudrost venkovana je založena na instinktu a ten vede k tvorbě, inteligence je náhražkou kvalitního života, je to cvičení myšlenek bez krve. Bohužel megapolis inteligentů pomalu zardousí venkov. Inteligent před sto lety a tedy téměř všichni dnes, nezná détente, píše Spengler, radost ze života je produktem kosmického rytmu a ten není pochopitelný absolventům inteligence. V megaměstech fitness centra nahradí kosmický rytmus. Spenger před víc než sto lety předvídal velké rozmnožení inteligentního člověka a ruku v ruce s tím sterilitu a populační vymírání. Inteligence nevidí důvod plodit děti, inteligence a sterilita jsou nejbližší spojenci.

        22.  ledna před 160 lety se narodil jiný velikán, Čechov. Lékař a geniální spisovatel, zdálo by se, že typický inteligent, ale není to tak. Nic nenáviděl víc než výše popsaný typ inteligenta a tuto třídu, která dnes pohltila západní svět. Čechov akcentoval národ, byl nacionalistou, přesně v té definici pojmu, kterou evropskounijní média (a česká televize atd.) tak nenávidí. V národu viděl jedinou možnost rozumné existence člověka. Inteligentní třída - lenivě filozofující, chladná inteligence, ale pláče dojetím na smrtí ptáčka, blouzní o dobru a vše neguje, pro lenivý mozek je snazší negovat než něco vymyslet, nežení se, nevdává se a nevychovává děti, neboť život nemá smysl. To napsal Čechov, a též: „Nevěřím inteligenci, falešné a licoměrné, hysterické a lenivé. Věřím silným jednotlivým lidem, věřím osobnostem - inteligentním nebo venkovanům - v nich je síla. … Oni (inteligence) zablokují Francii a v Rusku pomohou, aby se narodilo něco hrozného. … Inteligentní člověk, liberál, vystudovaný v Petrohradě, svobodný, neznámo proč se dostane na Sibiř,  okamžitě zachvácený všemi možnými chorobami a žadoní  svého principála o milost.
     Ruský literární kritik Fedotov napsal - ruská literatura, možná že jediná křesťanská literatura nové doby, končí Čechovem, inteligence  končí Leninem. Čechov je poslední kapkou etiky, je prorokem osudu inteligence, jejího krachu. Na oltář jakési morálky přinese inteligence úplně vše - náboženství, umění, kulturu, stát a nakonec morálku samotnou. Jak úžasná předpověď parametrů dnešní doby.