Televize versus televize
Každý den od půl osmé do osmé ve francouzské televizi CNEWS, Eric Zemmour kontra televizní host, v pondělí to byla Marlene Schiappa, státní tajemnice pro gendrovou rovnoprávnost. Slovní souboj o diskriminaci, asimilaci a republikánských hodnotách moderuje televizní redaktorka, která reaguje sice neutrálně, ale nemaskuje sympatie k té straně, která ji argumentačně přesvědčí. Málokdy se něco takového v EU vidí. Televize je to celostátní, Zemmoura ani po všech možných tlacích majitelé nevyhodili. Řada režimních významných pořad bojkotuje, Attali např. nikdy nepřijde. Schiappa prohlásila před pořadem, že Zemmour mnohé Francouze svede, ale ona jim vysvětlí, jak to všechno je.
Není to její první návštěva Zemmourových pořadů, státní tajemnice je rafinovaná, ví že slovní střet s géniem nikdy nemůže uškodit, a kupodivu to tak je, ministryně nepůsobí nesympaticky i když její ideologie je tak rozbahněná a perverzní. Obrazovka rozdělená na tři části a Zemmour odpovídá a vysvětluje ministryni, slova tohoto polyglota jsou přímo univerzitní lekcí někde na univerzitě vyššího druhu. Ministryně dlouze mluví, samozřejmě Zemmourův historický exkurs ji uniká, ale mluví a mluví, že už sama neví o čem, ale pořád je tam rasismus a diskriminace diskriminovaných, stále vypadá dobře, redaktorka na rozdělené obrazovce vrtí hlavou a rukou naznačuje Zemmourovi ať ji nechá, je to sice nuda a o ničem, ale je to přece státní tajemnice. Ve francouzské, byť mainstreamové televizi, je to vždycky elegantní a zajímavé.
Na rozdíl od vulgárních a nudných německých televizí. Německá televizní pro-imigrační a anti-AfD štěkna Anne Willová ve velmi sledovaném nedělním televizním polit-talk tématizovala volbu ministerského předsedy v Durynsku, pozvala si Alici Weidelovou z AfD, Kuhnerta, který vede Juso (mladí socialisté), z levicově strany Wagenknechtovou,, místopředsedy svobodných (FDP) Kubického a patolízala Merkelové ministra Altmaiera. Třicet pět minut debaty moderátorka tvrdě blokovala jakýkoliv vstup Weidelové do diskuze, přitom v debatě se jednalo pouze o to, jak je AfD fašistická a nebezpečná společnosti, když minulý týden v zemském sněmu v Erfurtu takticky dala hlasy Kemmerichovi z FDP, aby zabránila zvolení komunisty Bodo Rammelowa. Weidelová nemohla vstoupit do debaty a odpovědět na jedinou faktickou připomínku. Deset minut žvanění evidentního mladého idiota Kuhnerta o fašismu, fašistem je de facto podle tohoto pomateného individua i místopředseda Kubicki, který vzápětí po zvolení Kemmericha twittoval, „konečně Ramelow skončil“, moderátorka mu očividně dávala za pravdu. Kubicki se bránil tvrzením, že podobnou radost ze zvolení vyjádřil i erfurtský biskup, ten je ovšem chudák dlouhodobě v nemilosti u církevní vrchnosti. Aby si vylepšil reputaci, Kubicki se aktivně účastnil špinění opoziční AfD. Christian Hirte, místopředseda durynské CDU a zplnomocněnec vlády pro východní regiony, též vyjádřil ve twittu radost ze zvolení Kemmericha, Altmaier v pořadu prohlásil, že nemůže zůstat ve funkcích.
Po sledování několika pořadů tohoto typu je divákovi jasný průběh a oč vůbec jde v těchto mediálních fašizoidních fériích. Opoziční zástupce v pořadu, a tím je pouze AfD, dostane mediální prostor výlučně jenom v jednom případě, odpovídat na to, co někdo z jejích členů někde někdy řekl. Weidelová dostala prostor po třiceti pěti minutách pořadu po otázce komunistky Wagenknechtové o údajně radikálně pravicovém výroku durynského lídra AfD Bjorn Hockeho, který je trnem v oku vládnoucím fašizoidům. Moderátorka Willová okamžitě dodala, že Gauland taky něco takového řekl. Výrok, který by v Česku nejen nikdo neregistroval, ale nikdo nepochopil, proč má být závadný a radikálně pravicový. V pořadu se už výroky přímo necitují, ale pouze fráze, „on (zločinec) řekl opět něco zločinného“, v Německu jsou dnes zločinná pouze slova opozice nebo též volit opozici zakládá na trestnou činnost, brutální násilí páchané imigranty na stádním etniku Němců se za zločinné nepovažuje, nejspíš to osvícení vládnoucí chápou jako dobrý trénink pro populaci.
Poslanci AfD v zemském sněmu, kde jsou druhou nejsilnější stranou po levicové (postkomunisté) straně, aby zabránili opětnému zvolení komunisty Ramelowa, stáhli svého kandidáta na post ministerského předsedy a hlasy dali kandidátovi svobodných Kemmerichovi, který zvítězil hlasy svobodných, AfD a CDU, jejíž zemští poslanci hlasovali podle přání své voličské základny, což se v pořadu zmínilo. Parlamentní volba zcela v normách řádného demokratického procesu. Merkelová, v té době na návštěvě v jižní Africe, prohlásila na tiskové konferenci, že tato volba není přípustná a musí být zvrácena. A stalo se. Po brutálním nátlaku Merkelové na FDP, výhrůžkami této malé straně, že jakákoliv spolupráce mezi FDP a CDU na lokální a zemské úrovni okamžitě skončí, Kemmerich odstoupil. Podle některých protirežimních médií nátlak na Kemmericha vedly i síly „deep state“, které se v Evropské unii pohybují za kulisami, jako Soros a spol. Kemmerich byl vystaven nevybíravému tlaku předsedy strany FDP Lindnera, aby podal demisi. FDP se přitom potácí ve volbách různých úrovní vesměs na hranici volitelnosti, předseda Lindner mohl prorazit tuto bariéru a významně profilovat kdysi tak vlivnou stranu, je možné, že i na úkor AfD, stranu by ozdobil fakt, že zabránila komunistickému vládnutí v Durynsku. Proč to neudělal je velkou záhadou, jaký typ nátlaku Merkelová mohla na Lindnera z jižní Afriky vyvíjet? Realizovat výhrůžky o okamžitém přerušení spolupráce mezi CDU a FDP na všech úrovních vládnutí není prakticky moc schůdné. Udivila rychlost s jakou jakési neviditelné centrum reagovalo, prakticky není možné, aby něco takového během pár hodin zorganizovala samotná Merkelová z jižní Afriky, téměř to vede ke spekulaci, že Merkelová, Lindner, lídři SPD a zelených, média a celý vládnoucí klan jsou loutky a loutkař je v pozadí.
Velmi rychle zareagovala i perverzní infantilita, v Německu se už neomezuje pouze na klima, v Norimberku organizoval po Kemmerichově zvolení 14letý Adrian Toth protestní demonstraci proti volbě, přišlo na ni 300 lidí včetně jeho učitelů, ti povinně. Jsem angažovaný, jdu proti pravicové hrozbě, řekl v bavorském rádiu. Při sledování německých novin a televizních zpráv je nejvíc zarážející jedna věc - členové strany, kterých je přes pár desítek tisíc a v celostátním průměru stranu volí kolem 14%, jsou vystaveni nepředstavitelnému tlaku včetně fyzického násilí popř. hrozí ztráta místa - nikomu v mase médií to nepřipadne nenormální, ta nesmírná zbabělost velké většiny proti hrstce. V Bayreuthu na náměstí pár členů strany rozdělá kiosek s propagačními materiály a když se přiblížíte, abyste něco prolistovali, okamžitě vás někdo minimálně verbálně napadne, pokud není policejní ochrana, kiosek AfD nevydrží než pár desítek minut. V této situaci se už nedá mluvit o demokratické zemi.
Žádné komentáře:
Okomentovat