schmitz oscar

Odkud to všechno

Esejista a spisovatel Oscar Schmitz měl počátkem století (20) jistou popularitu mezi buržoazními ženami v domácnosti (i Thomas Mann ho oceňoval), hlavně jeho eseje se dobře četly a vystihovaly ducha doby. Čtou se dobře dodneška, ale jejich noblesa neharmonuje s duchem dnešní doby, nevydávají se a tak jsou mání pouze v schwabach podobě v antikváriátu např. v Žitavě. Esejista píše, že jediný ideál, který se od katolického středověku rozšířil po celé Evropě a v podstatě pronikl i do Asie, je anglický ideál osobnosti známý pod pojmem gentleman. Tento ideál se stal v devatenáctém století etalonem evropských mravů ve vnějším i vnitřním smyslu. Zajímavý pohled, který pomíjí nekonečné filozofické a teologické bádání nad zdroji morálky včetně Kantovy mravnostní konstrukce.
      Esejista píše, že v Anglii se (dědičným) lordem stává pouze nejstarší syn, ostatní sice prošli aristokratickou výchovou ve vrcholných vzdělávacích zařízeních, ale musí hledat obživu v buržoazním milieu, i když často i je zdobí nějaký boční titul. Pozorujeme to i dnes v královské famílii, následníkovi bratři a sestry jsou trochu nadbyteční, uplatní se sice v charitě, ale mohou s nimi být i (mediální) problémy jako má dnes královna s Andrew. Nedědí se jenom titul, ale v Anglii se ani majetek moc nedrobil, tedy mladší příslušníci aristokracie se museli často velmi ohánět, aby se dobře uživili, odtud dovozuje esejista jejich splynutí s buržoazií a přenos jejich aristokratických návyků do buržoazního prostředí, jako je např. noblesnost a charakter vzdělání. Něco podobného platilo i v případě venkovské šlechty (gentry), kde nedědiční příslušníci rodiny museli též vstupovat z důvodu obživy do maloburžoazního produkčního prostředí.
     V Anglii má podle esejisty demokratický ideál kořeny v horních stupních společenského žebříčku, pochází seshora a je vlastně aristokratický. Žádná lidská práva a rovnost, jak je proklamovala francouzská revoluce. Historické právo aristokrata oproti králi, to se touto společenskou mesaliancí rozšířilo na celou společnost a pokryje to i lidská práva a rovnost.
      Odtud pojem gentlemana, který ztotožňuje aristokratický i demokratický ideál. Pojem gentleman staví na křesťanských normách jako je zodpovědnost a spravedlnost pro všechny. Pojem je přitažlivý i pro ostatní kultury a národy. Ideál gentleman nepotřebuje žádné zvláštní předpoklady, povrchní pozorovatel by mohl mít zato, že se vyčerpává ve vnějších formách, má však nečekaně hlubokou dimenzi. Pravděpodobně v protestantismu pramení další atribut gentlemana, úcta k sobě (self respect). Všechno se dá koupit (i znalosti), k majetku lze nějak dospět, ale charakter není tak snadno k mání. Z pojmu gentleman plyne umravnění vlastního já, sebeomezení a vidění vlastních limit, což dá prostor ostatním a všichni tím získají.
     V Anglii se člověk prokazatelně vysoké duchovní nebo praktické kapacity nesetká s úspěchem pokud jeho osobnost nemá niveau. Diletantovi s osobností se dá přednost před fachmanem bez úrovně. U gentlemana se nepředpokládají knižní ani odborné znalosti, ale znalost světa, což neznamená, že musel mnoho procestovat. Loyd George byl podezřelý z nedůstojných motivů, ale během války se prokázal jako velká osobnost a v anglickém mínění převládlo kdo (osobnost) nad co a jak. V anglickém vyšším školství převládá výchova k osobnostnímu profilu. Všechno to platilo ve staré dobré Anglii, platí-li to pořád je otázkou.
        Esejista se ptá proč tak talentovaný národ jako Němci s nadprůměrnou vrozenou pílí nikdy nedosáhl odpovídajícího meritu a uznání v okolním světě, odpovídá si, že se to dá vysvětlit mizerným osobnostním profilem, píle samotná nevede k silné osobnosti. Velmi zajímavá a odhalující esej. Píle Němcům zůstala, ale mizérie a osobnostní unifikace se dnes ještě prohloubila. Kdo, to je v podstatě úplně lhostejné, všichni jsou v dnešní EU tak stejní a osobnostně chabí. Vtíravé teplé médium televize nepodporuje růst silných osobností, naopak všechny nivelizuje a stírá rozdíly, nalže i gentlemana. V dnešní Anglii Johnson je viditelně silná osobnost, ale kupodivu osobnostní intuice Angličanů selhala - osobnost a gentleman John Major neměl jejich sympatie, ale dostal je antigenleman a slabošský egoista Blair, po něm Gordon Brown bezesporu opět osobnost gentleman. Zdá se, že intuice a preference pro osobnosti gentlemany  v Anglii úplně nekorodovaly.